Naše zkušenosti s podnikáním v České republice jsou pozitivní

Na nedávno pořádaném Knowledge Economy Forum v Praze jsme si povídali s Jaroslavem Doležalem, který zastupuje Honeywell v České republice. A to nejen o strategii této vskutku světové společnosti. Jaké faktory vedly Honeywell pro vstup do České republiky? Rozhodnutí nenastalo ze dne na den. Nejprve jsme provedli podrobnou analýzu a porovnání celého východoevropského regionu. Mezi kritéria, která jsme v této souvislosti brali do úvahy, byla dostupnost technických znalostí a dovedností, kvalita technického vzdělávání, operační náklady a blízkost k našim stávajícím výrobním základnám. Vzali jsme do úvahy takové faktory jako obtížnost řízení operací (časové rozdíly, podmínky pro podnikání) či náklady celého výrobního cyklu. Samozřejmě jsme pozorně sledovali ostatní velké investory, kteří do České republiky vstoupili před námi. Nakonec jsme zde měli i vlastní pozitivní zkušenost s naší Pražskou laboratoří, kterou jsem založili již v roce 1993. Které vývojové aktivity plánuje do budoucna Honeywell v ČR? Společnost Honeywell není v České republice úplným nováčkem, její přítomnost se zde datuje již na celá desetiletí. Obchodní přítomnost v regionu sahá až k roku 1962. V roce 1993 byla Praha vybrána jako sídlo naší výzkumně-vývojové jednotky - první mimo území USA - dnešní Pražská laboratoř společnosti. V roce 2001 jsme zahájili výrobu pro automatizační (Automation and Control Solutions) divizi v Brně a v roce 2002 naše letecká (Aerospace) divize převzala Moru Aerospace v Hlubočkách u Olomouce. Od té doby intenzivně rozšiřujeme výrobní činnost v obou těchto lokalitách. Nakonec v roce 2003 zahájilo činnost Globální vývojové centrum v Brně. Takto se oblast Brna stala technologickou a výrobní základnou společnosti pro oblast střední a východní Evropy. Jaká je budoucnost spolupráce společnosti Honeywell s vysokými školami, při podpoře vědy, výzkumu a inovací? Vlastní zkušenost společnosti Honeywell s podnikáním v České republice je výrazně pozitivní. Česká pracovní síla se ukázala jako excelentní v oblastech jako je věda, výzkum i vývoj, zejména díky získanému kvalitnímu technickému vzdělání a charakteristickému novátorskému přístupu k řešení jakýchkoliv problémů. Technologické inovace jsou společným znakem všech našich výrobků a postupů, ať již jde o letecké motory, avioniku, automatizační a regulační systémy, turbotechnologie či speciální materiály. Právě tyto okolnosti podpořily dřívější rozhodnutí investičně vstoupit do České republiky a dnes již zcela konkrétně vidíme oprávněnost tohoto kroku se zárukou vysoké návratnosti v budoucnu. Když Česká republika nastartovala ekonomickou transformaci na počátku 90. let, pozornost byla ve valné míře soustředěna na krátkodobé aktivity slibující rychlou návratnost. Někdy se objevoval i názor, že řadu výrobků a služeb bude výhodnější jednoduše dovážet, než se sami pouštět do rizikových, nákladných a časově náročných výzkumných a inovačních činností. Nedostatečná poptávka a chybějící požadavky zákazníků způsobily, že výzkum a vývoj výrazně poklesly. Například Akademie věd České republiky, v minulosti stěžejní garant základního výzkumu, ztratila zčásti na této roli. Očekávání, že takovou roli v širší míře bude hrát výzkum na vysokých školách a technologických centrech, se neuskutečňuje dostatečně rychle, a to z řady důvodů - koncepčních, personálních či finančních. Pro zlepšení této situace je třeba vytvořit odpovídající rámec dostatečně podporující intenzivní a efektivní výzkum, vývoj a inovace. To je však nutno řešit na dostatečně vysoké společenské úrovni a pokud možno s co nejjednoduššími a transparentními pravidly. Pokud se při snaze podpořit tento trend, definovaný mimo jiné také Lisabonskou strategií, vytvoří např. příliš složitý systém podpory, mine se toto úsilí účinkem. Považujete současnou strukturu vysokých škol v ČR a zvláště systém jejich propojení s průmyslovými podniky za vyhovující k organizování výzkumu a vývoje? Nepostrádáte například více praktičnosti výzkumu, jaký probíhal například v oborových výzkumných ústavech, které byly rozprášeny, a poslední z velkých, Škoda, se právě prodává, přičemž podstatná část jeho náplně byla už v minulosti omezena? Je jisté, že současná doba neustále se zrychlujícího rozvoje a zkracování inovačních cyklů nemůže minout ani oblast vysokých škol. Mění se struktura terciálního vzdělávání a nově se vytváří vztah k soukromému sektoru, zejména k průmyslovým podnikům, které jsou hlavními zákazníky vysokých škol technického směru. Určitě je vidět snahu a posun na straně vysokých škol tímto směrem, ale tempo je vzhledem k naléhavosti problému až příliš pomalé. Nutno si uvědomit, že přechod na strukturované studium v našich podmínkách, a u technických vysokých škol dvojnásob, se stupni bakalář, magister a doktor je historická a kulturní změna, která se všemi doprovodnými projevy nemůže nastat jen tak přes noc. Navíc v České republice bylo na vysoké úrovni střední průmyslové školství, což např. potřebu mezistupně dnes bakalářské kvalifikace až tolik nevyžadovalo. Nejsme v této situaci sami, s analogickými problémy se potýká třeba i Německo. Určitě není dostatečně vyvinuta oblast uplatnění nových myšlenek v praxi včetně systematického transferu technologií v inovovaných výrobcích a řešeních. Tento mezičlánek může mít řadu podob, ale společným znakem vždy bude schopnost rozpoznat vhodný podnikatelský postup při realizaci konkrétního záměru. To znamená vždy nalézt odpovídající kombinaci technických, ekonomických, právních a lidských faktorů, ať se již jedná o klastry, aplikační či transferová centra. Je potěšitelné, že se Česká republika stává vyhledávaným cílem technologicky orientovaných investorů, díky stále existující kvalitě technické pracovní síly. Tyto aplikačně směrované investice do činností s vysokou přidanou hodnotou jsou jistě vítané, ale zejména lidské zdroje nejsou neomezené, nemůžeme se s kvantitou srovnávat se zeměmi jako je Čína či Indie. V kvalitě však můžeme mít dlouhodobější šanci. Určitě je nemalá škoda, že Česká republika přišla o řadu významných vývojových, výzkumných a aplikačních kapacit zrušením či transformací valné části bývalých rezortních výzkumných ústavů. Specializovaný vývojový tým nevznikne sám od sebe, trvá to dle oboru i více let, než může podávat špičkové výkony na poli inovací. Dnes se vlastně tyto kapacity s velkým úsilím opět obnovují, byť zcela jinak strukturované a v prvé řadě zásluhou velkých zahraničních firem, pro které je aplikovaný výzkum a vývoj základním předpokladem dalšího růstu. Jaké jsou očekávané projekty Honeywellu v oblasti tvorby pracovních míst v ČR pro kvalifikovanou sílu, v oblasti rozvoje kvalifikace pracovníků, či rozvoje lokálních komunit a infrastruktury? Společnost Honeywell se v této době soustřeďuje na dva velké programy rozšíření výrobních kapacit: v Brně pro automatizační (Automation and Control Solutions) divizi a v Hlubočkách u Olomouce pro leteckou (Aerospace) divizi. V obou případech se jedná o vytvoření řádově stovek nových pracovních míst v souladu s dříve oznámenými záměry. Současně pokračuje expanze Globálního vývojového centra, která představuje nárůst o další stovky inženýrů v příštích letech. Automatizační, letecká a dopravní divize jsou hlavními přispěvateli tohoto nárůstu a budou i do budoucna stěžejními zákazníky a sponzory Centra. Jak již bylo řečeno, také Pražská laboratoř bude pokračovat v expanzi v oblastech stávající expertizy. Zcela nedávná aktivita představuje přesun a konsolidaci sdílených korporačních služeb v České republice. Na začátku se jedná o interní finanční služby poskytované z Prahy od roku 2004. Další podpůrné činnosti orientované jak dovnitř korporace, tak také ke vnějším zákazníkům, by měly zanedlouho následovat. Jako důležitý a trvalý úkol společnost Honeywell považuje další prohloubení a rozvoj spolupráce s technický vysokým školstvím. Připravují se nové atraktivní společné projekty, jejichž cílem je podporovat a propagovat technickou vzdělanost a motivovat více mladých lidí ke vstupu na technické vysoké školy i k rozhodnoutí se pro inženýrskou profesní dráhu. . /bal/