Naše drahá vlast

Na festivalu filmů v Uherském Hradišti s příznačným názvem Týká se to také Tebe, získal diváckou cenu film Oko nad Prahou. Kamera Olgy Špátové byla jakoby v předtuše dramatu nejen u toho, když mezinárodní porota vybírala vítěze první mezinárodní soutěže na Národní knihovnu, ale i měsíce a dny poté, co Václav Klaus rozhodl, že tuto budovu v Praze prostě nechce. Pro film hlasovali zřejmě i ti, kteří tvar návrhu plně nepřijali, ale hnusil se jim způsob, kterým se pražská ODS v čele se svým čestným předsedou s autorem projektu, jemuž evidentně byla vlast drahá, „vyrovnala“. Očividné lži plynuly ze rtů jak prezidenta, tak jeho sloužících a člověka napadá, za co vlastně například Milan Knížák dostal prezidentské vyznamenání. Lež dnes patří k politické pakultuře stejně nesmazatelně jako názorové kotrmelce. V tomto čísle TT jsme se již tradičně soustředili na energetiku. Původně jsme chtěli srovnat články z doby po roce 1990 s dnešními. Nabízelo se například tvrzení, jaká bude cena JE Temelín, nebo, že veškerá vyrobená energie bude spotřebována na našem trhu a nejde o vývoz. Ale neudělali jsme to, protože naše redakce není proti energetice, ani jaderné, ale tuhne nám ret nad „experty“, kteří prorokovali levnou energii po liberalizaci. Od roku 2000 se zvedla cena elekřiny pro podniky ze 485 Kč za kWh na 815 Kč, srovnání s rokem 1990 je pak úplně tristní. A my máme věřit těm dnešním expertům? Když je zřejmé, že se ani neví, jak bude vypadat palivová základna pro teplárenství? Naše vlast se opravdu stává poněkud drahou, v jeden den se oznamuje další zvýšení ceny elektrické energie, plynu, vody a 400 000 domácností bude platit vyšší činži podle cen černého trhu, bez ohledu na skutečný stav domu a bytu. Pousmání v této mizérii vyloudí pouze zjištění, že na rozdíl od politického establišmentu, který vždy tvrdil, jak se budeme mít dobře, ekonomičtí odborníci z tábora ekologů, těchto nepřátel naší společnosti a Země a jejího lidstva, současné zdražení cen energií a vody předpovídají již téměř 30 let. Ano, jsme dnes svědky toho, že modely a prognózy ekologických organizací jsou skutečnosti blíže než renomovaných a přeplacených ekonomů. Podíváme-li se na oněch 21 let budování rozvinutého kapitalismu, musíme říci, že dosáhl svého. Stát se rozpadá, nemá prostředky ani na základní provoz. Teorie cen a mezd určovaných trhem se scvrkla na pouhý škleb. Odrazuje stále více lidí a protivníci nemusejí vynakládat ani příliš mnoho námahy, aby na to poukázali. Život vyvrací politické a účelové žvásty sám. No, sice říkám, že se směji, ale není tomu tak. Je to spíše k pláči. Můžeme vlastním dětem vůbec říci, toto je naše drahá vlast, aby to nebylo jízlivé? Nebudou ji hledat někde jinde? JAN BALTUS