Astronauti mise Artemis 2 Reid Wiseman, Victor Glover, Christina Kochová (NA SA) a Kanaďan Jeremy Hansen měli mít v únoru za sebou průkopnický oblet Měsíce. Vše je ale zase jinak. Jejich raketa má problémy. A šéf kosmické agentury znovu rozdává karty.
Mohutná raketa SLS (space launch system) s kosmickou lodí Orion se 25. února začala navracet ze startovní rampy LC 39B do rozlehlé montážní budovy NASA Vehicle (dříve Vertical) Assembly Building na Floridě. Do oné VAB, pamatující ještě slavnou éru programu Apollo a rakety Saturn 5 ze 60. let minulého století. Na pásovém transportéru o hmotnosti 3 106 t trvala.6,4km cesta cca 12 hodin. Rozhodnutí padlo 20. února po druhé sérii tzv. mokrých zkoušek, které odhalily další problémy s tlakováním helia.
Zděděné problémy
Při zkušebních testech plnění palivových nádrží nosné rakety SLS vodíkem a kyslíkem, tzv. mokré generálce, totiž došlo k úniku vodíku ze spojů potrubí. To si vyžádalo výměnu podezřelých těsnění v tzv. pupeční síti, kde jsou palivové hadice připojeny k základně rakety. Technici tak učinili po odčerpání paliva. Náhradní těsnění během druhého testu tankování 19. února fungovala normálně, bez jakýchkoli úniků, a zdálo se, že je vyhráno. „Mokrá generálka“ — WDR (wet dress rehearsal), velmi důležitý zátěžový test — simuluje stav odpočítávání k plnému natankování rakety více než 2,76 mil. l kapalného vodíku a kapalného kyslíku, které potřebuje k vzletu. Startovací týmy ve čtvrtek 20. února splnily i další důležité položky WDR: například zavřely poklop modulu posádky Orion a prověřily, že nouzový únikový systém kabiny je zabezpečený. Poté přešly 2× na tzv. „terminální počítání“, čímž se odpočítávání posunulo na T−33 s a poté na T−29 s. Během terminálního počítání přebírají kontrolu nad procesy automatizované systémy, probíhají závěrečné kontroly letových počítačů, odvzdušňovacích systémů motoru a pozemního podpůrného vybavení. Raketa přechází na vnitřní napájení a odpočet pokračuje k simulovanému startu motoru. Jde o rutinní operace před každým startem raket. Pokud vám únik vodíku při předletových testech SLS zní povědomě, je to proto, že je před třemi lety během mokré generálky na stejném místě zažila i superraketa pro bezpilotní let Artemis 1. Úniky pak během šesti měsíců příprav vedly ke třem přesunům do VAB před konečným startem v listopadu 2022.
Vraťme se ale do 20. února
Po úspěšném druhém „mokrém“ testu si všichni oddechli a zvažovali start k Měsíci, ale už 6. března narazili v noci technici na problémy s tlakováním heliových nádrží v ICPS neboli na přechodovém kryogenním stupni rakety. Stupeň ICPS (interim cryogenic propulsion stage) pracuje také se směsí kapalného vodíku (LH2) a kyslíku (LOX) a je odvozen z druhého stupně rakety Delta IV, jenž je poháněn jedním motorem RL-10C-2. Slouží k navedení lodi Orion pomocí TLI (trans-lunar injection) zážehu na dráhu k Měsíci. Jde tedy o velmi důležitou součást lodi, pod kterou jsou také podepsány společnosti sdružené v ULA, tedy Boeing a Lockheed Martin. Mimochodem, RL10 je raketový motor s dlouhým rodokmenem. Debutoval už na horním stupni rakety Centaur 27. listopadu 1963 a stal se prvním motorem spalujícím směs kapalného kyslíku a vodíku. Kupodivu slouží i v nejmodernější superraketě. V každém případě se technici nemohou dostat k problémové oblasti na startovací rampě a práce tak posunou už jednou odloženou misi z březnového termínu minimálně na začátek dubna. Inertní helium se používá k tlačení pohonných hmot do raketových motorů a k vyčištění palivových cest. Zatím není známo, co by mohlo bránit tomu, aby helium proudilo zpět do stupně ICPS. Je paradoxní, že se, jak jsme už zmínili, s obdobnými problémy startovní čety setkaly i při prvním startu SLS s misí Artemis 1. Technici tehdy zjistili, že problém byl způsoben selháním zpětného ventilu na horním stupni, který bylo třeba vyměnit. A světe, div se — za tři roky nedokázal dodavatel SLS (společnosti Boeing a Lockheed) tuto vadu napravit. Podle Jareda Isaacmana, administrátora NASA, si zatím v NASA nejsou jisti, zda byl současný problém s heliem způsoben podobným selháním ventilu, problémem s rozhraním mezi raketou a startovací věží, nebo závadou filtru. Isaacman zdědil program Artemis v nepříliš utěšujícím stavu. SLS je pouze jedním z problémů, které musí NASA pro cestu na Měsíc odstranit. „Chápu, že lidé jsou vývojem zklamaní,“ komentoval situaci. Nejvíce to cítí tým, který neúnavně pracuje na přípravě tohoto velkého podniku. V 60. letech, kdy NASA dosáhla toho, co většina považovala za nemožné a co se od té doby nikdy neopakovalo, došlo k mnoha nezdarům. Mezi 60. lety a dneškem ale existuje mnoho rozdílů a očekávání by měla být oprávněně vysoká po čase a nákladech investovaných do tohoto programu.
Slon v porcelánu
Program raket Space Launch System je nyní starý 15 let a stále je drahý a pomalý. Vývoj SLS začal v roce 2011 jako náhrada za vyřazovaný raketoplán a za prezidenta Obamy zrušené nosné rakety Ares I a Ares V lunárního programu Constellation, z něhož zbyla jen kabina Orion. SLS vznikla kombinací komponent raketoplánu, včetně tuhých raketových boosterů a motorů RS-25, plus urychlovače ICPS. Projekt byl poznamenán špatným řízením, překročením rozpočtu a mnohaletým zpožděním. První start, který Kongres požadoval do roku 2016, proběhl téměř o šest let později. Stalo se tak po 7. pokusu o plné natankování a předstartovním odpočítávání. To bylo 16. listopadu 2022. Člověk by se domníval, že po těchto zkušenostech se jedni z nejchytřejších inženýrů a konstruktérů na světě pustí do problémů s úniky a vyřeší je. Jak je vidět na potížích s Artemis 2, nevyřešili. Bohužel, pod tím vším jsou opět podepsány známé aerokosmické firmy Boeing, který řídí výrobu SLS a staví její masivní první stupeň, a lidé z United Launch Alliance, jako je výrobce horního stupně ICPS a kosmické lodi Orion Lockheed Martin, Northrop Grumman a další. „Pokud NASA chtěla s touto raketou udělat maximum, měla v posledních třech letech jisté možnosti,“ napsal počátkem února na webu ArsTechnica.com renomovaný odborník na kosmonautiku redaktor Eric Berger. „Například v komerční raketové technice je běžné stavět jeden nebo více ‚testovacích‘ tanků [viz např. SpaceX se svým Starship — pozn. red.], aby se hardware zatěžoval a zároveň se zajistila jeho kompatibilita s pozemními systémy prostřednictvím rozsáhlé testovací kampaně. Hardware SLS je však mimořádně drahý. Jedna raketa stojí přes 2 mld. USD, takže program je hardwarově chudý. Navíc tzv. ‚mokré zkoušky‘ by mohly poškodit startovací věž, která sama o sobě stála více než 1 mld. USD. Pokud vím, nikdy se nemluvilo vážně o stavbě testovacího tanku, natož celého stupně. Nedostatek hardwaru kvůli ceně je jen jedním z několika problémů architektury raket SLS,“ pokračuje Berger. „Pravděpodobně tím největším je její extrémně nízká letová frekvence, která činí každou příležitost k tankování a startu spíše experimentální než operační. Na to byli NASA, i zastánci rakety v Kongresu upozorňováni více než 10 let. Raketa, která je tak drahá, že létá jen zřídka, bude mít extrémně vysoké provozní náklady a neustálé bezpečnostní obavy právě proto, že létá málo.“ Pravda, v současnosti to je největší a nejsilnější provozovaná superraketa, ovšem její skladba a složité pozemní systémy, nezbytné k opatrování choulostivého vodíkového pohonu nosiče, stály dosud americké daňové poplatníky více než 30 mld. USD. A i když (teoreticky) dosáhla své zralosti, nikam hned tak nepoletí. Už před nástupem Isaacmana do funkce šéfa NASA se ve Washingtonu vyostřila debata o možné prohře NASA v „druhém“ lunárním závodě s Čínou, ale nikdo dlouho nenabízel odpovědi, jak překonat čínské ambice vysadit tchajkonauty na Měsíci nejspíše už v roce 2029, kdy ČLR bude slavit 80 let od svého vzniku. Trumpova administrativa by ráda letěla s raketou SLS ještě 2×, 3×, než by snahy vyvrcholily přistáním Artemis s lidskou posádkou na Měsíci. Kongres však schválil zákon, který nařizuje ještě 4. a 5. start. Co si budeme namlouvat — výsledek bude záviset na zádrhelech, jako byl odložený únorový i březnový start. A také jak rychle dospějí Starship od SpaceX či zesílená raketa New Glenn Bezosovy společnosti Blue Origin do stadia letové spolehlivosti. Jistě, obě tyto soukromé rakety se v porovnání se systémem NASA vyvíjejí téměř rychlostí světla. SLS už dokonce dostala přezdívku „slow launch system“. Ale rok 2029 už ťuká na dveře!
Bota za botou
Artemis II je předzvěstí následných misí, které budou cílit na přistání na jižním pólu Měsíce. NASA plánuje první přistání Artemis na Měsíci do roku 2028, ale harmonogram přináší nejistoty, jako je dostupnost přistávacího modulu, skafandrů pro astronauty a spolehlivost rakety SLS či kosmické lodi Orion, u které zůstávají nedořešené jisté problémy s tepelným štítem (mimochodem odvozeným od kabin Apollo). Úspěšná a včasná mise Artemis II by pomohla ukázat, zda budou raketa SLS a Orion připraveny. Neméně důležitý je i úspěch bezpilotních lunárních dopravníků, které mají podle urychlených plánů přistát na Měsíci v časovém horizontu 13 měsíců. A Čína opravdu šlape do pedálů. „S rostoucí důvěryhodnou konkurencí od našeho největšího geopolitického protivníka den ode dne musíme jednat rychleji, odstranit zpoždění a dosáhnout našich cílů,“ uvedl v prohlášení z 27. února administrátor NASA Jared Isaacman. Jak se jen ale stalo, že i hlava NASA přiznává, že oproti přípravám Číny na lunární výsadek jsou USA ve skluzu? O vesmírné politice, která byla v USA praktikována za poslední dvě desetiletí, a o všech chybách by se dalo napsat tisíce vět. Tuto otázku si položil i už výše citovaný Eric Berger. Příběh podle něj začíná v roce 2003, kdy došlo ke dvěma zásadním událostem. První z nich byla ztráta raketoplánu Columbia v únoru, smrtelná nehoda, která signalizovala blížící se konec éry raketoplánů a zahájila období sebereflexe v NASA. To vedlo k tomu, že prezident George W. Bush řekl, že by se NASA měla vrátit na Měsíc, a dal tak podnět ke vzniku programu Constellation. Dalším klíčovým milníkem roku 2003 byl říjen, kdy Jang Li-wej jako první Číňan odstartoval do vesmíru a Čína se tak stala třetí zemí schopnou pilotovaných kosmických letů. Po jeho 21hodinovém letu začali čínští představitelé hlouběji oceňovat tzv. měkkou sílu, která s lety do vesmíru přichází, a začali věnovat více zdrojů následným programům. To ale zatím NASA nevzrušovalo. Tehdejší administrátor Mike Griffin měl, pravda, jasný plán, který nazval „Apollo na steroidech“, a usiloval o vývoj velké rakety (Ares V), kosmické lodi (později pojmenované Orion) a lunárpřistávacího modulu, aby do roku 2020 došlo k přistání na Měsíci. Co se stalo? Kongres neposkytl NASA potřebné financování a programy raket a kosmických lodí se rychle začaly zpožďovat za plánem. V jednu chvíli, konstatuje Berger, aby NASA zaplatila rostoucí náklady na Constellation, absurdně zvažovala i zrušení právě dokončené Mezinárodní kosmické stanice. Na začátku roku 2010, po roce hodnocení aktuálního stavu, se následná Obamova administrativa snažila Constellation zrušit. Čelila však vážnému odporu Kongresu, poháněnému lobbingem nám známých společností Boeing, Lockheed Martin, Northrop Grumman a dalších klíčových tradičních dodavatelů. Tak se stalo, že roce 2011 Kongres zachránil Orion a prezident Obama prohlašoval: na Měsíci jsme už byli, poletíme třeba k asteroidům nebo k Marsu. Jako kompromis pak Kongres objednal mírně upravenou raketu — stále založenou na architektuře raketoplánu pro ochranu klíčových dodavatelů —, z níž se stala SLS. „V podstatě NASA ztratila 10 let, utrácela miliardy dolarů ročně za vývoj ‚průzkumných‘ systémů pro lidi a mluvila o fantazijních misích na rudou planetu,“ konstatuje Berger. „Základním problémem je,“ napsal, „že NASA na pokyn Kongresu vynakládala všechny své průzkumné prostředky na vývoj Orionu, rakety SLS a pozemních systémů pro nějakou budoucí misi. To potěšilo velké dodavatele, ale jejich smlouvy a náklady spotřebovaly tolik financí, že NASA neměla peníze na vývoj komponent, které by na tomto vybavení skutečně létaly. Proto pochybovači nazývali SLS raketou pro let nikam. Bohužel měli pravdu.“ Poměrně brzy v první Trumpově administrativě se tehdy novému vůdci NASA Jimu Bridenstinovi podařilo opustit cestu na Mars a založit lunární program Artemis. Viceprezident Pence tehdy prohlašoval: „Poletíme na Měsíc a tentokráte tam už zůstaneme.“ Termín byl stanoven odvážně na rok 2024. Jakékoli pokusy o alternativu k raketě SLS však byly zamítnuty americkým Senátem. Navíc Kongres opětovně pomalu otevíral své měšce pro části programu, které by zjevně neprospěly tradičním dodavatelům. I v důsledku toho agentura vybrala Starship jako lunární přistávací modul HLS až v dubnu 2021, tedy v mezidobí poté, co Bridenstine opustil úřad a než nastoupil Bill Nelson. Navíc NASA nemohla až do konce roku 2021 práci na tomto projektu financovat kvůli protestu a právním sporům se společností Blue Origin, která nakonec uspěla díky rozhodnutí Kongresu o financování dvou projektů HLS. Bidenova administrativa sice program Artemis nezrušila, ale ani nefedrovala. A Kongres zůstával v roli váhavého střelce. Po dokončení vlastní družicové stanice Tchien-kung (Nebeský palác) proto začala Čína Spojeným státům „dýchat na krk“ i v případě měsíčního programu. Ještě po opětovném zvolení Donalda Trumpa prezidentem se pod vlivem Elona Muska lavírovalo mezi návratem na Měsíc a letem na Mars.
Na Měsíc chce také Čína…
V podstatě teprve v loňském roce, po úspěšných testech čínské kabiny Meng-čou a zejména lunárního modulu Lan-jüe se začala probouzet nejen NASA, ale i odborná veřejnost a Kongres. Soukromě mnoho lidí z vesmírného průmyslu, a dokonce i v NASA náhle uznávali, že americká kosmická agentura se může v novém závodě o Měsíc stát outsiderem. „Pokud se něco nezmění, je velmi nepravděpodobné, že Spojené státy předběhnou předpokládaný čínský časový plán přistání na povrchu Měsíce,“ zdůraznil Jim Bridenstine, exadministrátor NASA. On a další na slyšení v Kongresu názvem „Na vzestupu je špatný Měsíc: Proč Kongres a NASA musí bránit Číně ve vesmírném závodě“ kritizovali složitost lunárního přistávacího modulu SpaceX založeného na Starshipu, který NASA vybrala v dubnu 2021 jako prostředek k dopravě astronautů na povrch Měsíce a zpět. Pochopili, že nejde o jednu misi; jde o americké vedení ve vesmíru. Pozdě, ale přece. „Musíme Artemis restartovat, ne ji držet na ‚správné‘ cestě,“ konstatoval mimo jiné Mike Griffin, bývalý administrátor NASA. „Architektura Artemis je v současném formátu mimořádně složitá,“ burcoval Bridenstine. „Upřímně, nedává moc smysl.“ Tehdejší dočasný administrátor NASA Sean Duffy ale prohlásil: „Na Měsíci předběhneme Číňany.“ A udělal významný krok: NASA už nebude spoléhat na jediného dodavatele HLS, tedy SpaceX. Problémy se však opět hromadily a tato hromada čekala na nového administrátora, kterým se nakonec po ročním Trumpově váhání přeci jen stal Jared Isaacman.
Bylo na čase
Ve středu 11. února, tedy ve chvílích, kdy NASA zápasila s problémy SLS v Kennedy Space Center, překonala Čína klíčovou technickou překážku na cestě k vyslání astronautů na Měsíc. Demonstrační raketa Long March 10A (CZ-10A) odstartovala z kosmodromu Wen-čchang na ostrově Chaj-nan s bezpilotní kosmickou lodí Meng-čou a provedla tzv. zkoušku přerušení letu při maximálním aerodynamickém tlaku. Meng-čou je čínská kosmická loď nové generace s posádkou tří až sedmi astronautů pro lety na nízkou oběžnou dráhu (LEO) i k Měsíci. Letový test tentokráte simuloval případ selhání nosné rakety během letu a ověřil trajektorii a schopnost řízení Meng-čou. Loď se čistě oddělila od nosiče CZ-10A a přistála pod padáky, zatímco nosná raketa pokračovala v letu, simulovala fázi plného orbitálního výstupu a poté provedla řízený návrat do atmosféry a s přistáním na vodě poblíž záchranné lodi. Test tak ověřil dva pilíře čínské architektury lunárního systému s posádkou: bezpečnost úniku astronautů a částečnou opětovnou použitelnost rakety Dlouhý pochod 10. Otestoval také integraci mezi kosmickou lodí a startovacími systémy před misemi s lidskou posádkou. Varianta rakety 10A je v podstatě hlavním stupněm silnější, lunární modifikace rakety CZ-10, která se skládá ze dvou boosterů, prvního, druhého a třetího stupně, únikové věže a krytu. Jádro prvního stupně a od něj odvozené dva urychlovače mají průměr 5,0 m a jsou vybaveny sedmi stejnými motory YF-100K (celkem tedy 21 provozních motorů při startu, pracujících na LOX a kerosin), což ukazuje na racionální uvažování čínských konstruktérů. Tato varianta CZ-10 ale na svůj křest ohněm nemá čekat dlouho — v plánu je už v letošním roce. S CZ-10A se pak počítá pro budoucí pilotované lety na orbitální stanici Tchien- -kung, pochopitelně s využitím opakovaně použitelné lodi Meng-čou. Nedávné testy motorů, zkoušky přerušení letu a letové zkoušky přistávacího modulu naznačují, že program přechází z vývoje do integrovaného letového ověřování. Jak jsme už uvedli, na konec letošního roku je připravován bezpilotní let lodi Meng-čou k čínské stanici Tchien-kung, kdy nosičem má být CZ-10A. Když se činitelé NASA podívají na čínský kosmický kalendář, musí jim být jasné, že mají opravdu tvrdého a zdatného konkurenta. Takže: v roce 2027 by měl následovat první let rakety CZ-10 s dvěma bočními stupni. Nepoletí jen tak zbůhdarma. Plán letů raket CZ-10 má už v příštím roce zahrnovat bezpilotní přistání dopravníku na Měsíci a v roce následujícím, tedy 2028, bezpilotní let lodi Meng-čou k Měsíci. Následovat by ve stejném roce měl pilotovaný let lodi Meng-čou na oběžnou dráhu Měsíce, který by tchajkonauti obkroužili podobně jako v r. 1968 americké Apollo 8. Nešlo by tedy o pouhý průlet, jaký má v plánu Artemis 2. A konečně v roce 2029 let má odstartovat lander Lan-jüe (Objímání Měsíce) na oběžnou dráhu Měsíce, kde vyčká na Meng-čou. Z té dva tchajkonauti přestoupí a pokusí se přistát na Měsíci, zřejmě v oblasti jižního pólu, kde se nachází voda v podobě ledu. Ve 30. letech pak hodlají Číňané vybudovat na Měsíci stálou bázi, údajně s ruskou pomocí.
NASA se vrací k základům
USA mají znovu vyslat astronauty na Měsíc do roku 2028 a vybudovat zde dlouhodobou infrastrukturu. To je výzva vyplývající z exekutivního příkazu, který vloni v prosinci podepsal Donald Trump. Dokument udává směřování americké vesmírné politiky na následující roky, posiluje program Artemis a zdůrazňuje strategický význam trvalé přítomnosti USA na Měsíci. Cílem není jen zopakovat historický návrat na Měsíc, ale vytvořit udržitelnou infrastrukturu, která umožní dlouhodobý pobyt a vědecký výzkum. Ovšem s novým rokem nastaly už citované zádrhely s raketou SLS, připravovanou původně ke startu k Měsíci počátkem února, a nejen to dělalo vrásky na čele Jaredu Isaacmanovi, který se sotva ohřál ve funkci šéfa NASA, tzv. administrátora. Do toho ve čtvrtek 19. února přišla zpráva, že NASA překlasifikovala zkušební pilotovaný let kosmické lodi Boeing CST-100 Starliner (CFT-1) z roku 2024 na „nehodu typu A“ — tedy na nejvážnější stupeň, zařazující jej do stejné kategorie, v jaké jsou i tragédie raketoplánů Challenger a Columbia. Jared Isaacman na základě zprávy nezávislé vyšetřovací komise Program Investigation Team uvedl: „Dnes CFT-1 oficiálně vyhlašujeme za nehodu nejvyšší úrovně — typu A — a zajišťujeme odpovědnost vedení, aby se podobné situace již nikdy neopakovaly.“ A následovaly i personální změny ve vedení. Celý kolotoč kolem Artemis pak vyvrcholil v pátek 27. února, když Isaacman oznámil zásadní změnu měsíčního programu agentury. Přiznal také, že plán přistání astronautů na Měsíci v roce 2028 není realistický bez další přípravné mise, která nejprve položí přijatelné základy. NASA proto přidá v roce 2027 další let, při kterém se astronauté spojí s novými komerčními dopravníky od SpaceX a Blue Origin (snad budou hotové) na nízké oběžné dráze Země. Provede podrobné testy navigace, komunikace, pohonu a systémů podpory života, spolu s ověřením postupů při setkání a spojení lodí. „Musíme se vrátit k základům,“ uvedl Isaacman a měl zřejmě na mysli postupné kroky programu 60 let starého programu Apollo, kdy po úspěšném obletu Měsíce Apollem 8 v prosinci 1968 následoval testovací let Apolla 9, které nacvičovalo spojení s lunárním modulem na orbitě Země. Astronauti James McDivitt, David Scott a Rusty Schweickart uskutečnili dokování, výstupy do volného prostoru a vyzkoušeli motory LM, které byly klíčové pro následné přistání na Měsíci. „Tento let bude poté následován alespoň jednou, případně dvěma přistávacími misemi na Měsíci v roce 2028, které budou zahrnovat zkušenosti získané z předchozího letu,“ konkretizoval Isaacman. Cílem je urychlit tempo startů obrovské rakety Space Launch System při provádění letů Artemis v evolučních krocích — nikoli se pokoušet o mise závislé na příliš mnoha netestovaných technologiích a postupech najednou. „Budeme tam postupovat, budeme pokračovat v snižování rizika, tak, jak se dozvídáme více, a tyto informace přetvoříme do dalších návrhů,“ řekl Isaacman pro CBS News. Přidaná mise ponese název Artemis 3, který byl vyhrazen pro první pokus o pilotované přistání na Měsíci. Podle nového plánu by se první přistání na Měsíci mělo uskutečnit jako Artemis 4 v roce 2028, s možností Artemis 5 koncem téhož roku. Isaacman také uvedl, že agentura zastaví práce na vývoji výkonnější verze horního stupně rakety SLS, známé jako Exploration Upper Stage neboli EUS. Místo toho NASA bude pokračovat se „standardizovaným“, méně výkonným stupněm ICPS, který však minimalizuje zásadní změny mezi lety a využívá stejné startovní zařízení. „S rostoucí důvěryhodnou konkurencí od našeho největšího geopolitického protivníka den ode dne musíme jednat rychleji, odstranit zpoždění a dosáhnout našich cílů,“ uvedl v prohlášení administrátor Isaacman. „Standardizace konfigurace lodí, zvýšení letové frekvence a postup k cílům logickým, fázovým přístupem je způsob, jak jsme v roce 1969 dosáhli téměř nemožného. A tak to uděláme znovu,“ dodal.
/Stanislav Kužel/