Ve vesmíru se nám v poslední době podivně míchají karty. USA i Rusko řeší řady problémů, zatímco Čína pomalu, ale vcelku jistě plní jeden vytyčený vesmírný cíl za druhým.
Zatímco čínští tchajkonauti bez problému pracují na stanici Tchien-kung, kam právě dorazila nová expedice Šen-čou 21, manažeři Roskosmu museli před startem Expedice 74 k ISS vyměnit loď Sojuz s výrobním číslem 759, která byla původně určena k letu, za před časem zakonzervovanou loď, původně vyhrazenou pro „turistické“ mise. Zřejmě kvůli poškození kritického tepelného štítu lodi během zpackaného testu. A vedení NASA narychlo vymyslelo, jak dopravit na Měsíc alespoň dva astronauty o něco dříve, než tam dosednou Číňané... Pravda, kosmická loď Sojuz MS-28 (v. č. 753), která vynese na ISS dva ruské kosmonauty Sergeje Kud-Sverčkova a Sergeje Mikajeva a amerického astronauta Christophera Williamse, by měla odstartovat z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu 27. listopadu 2025, zatímco původní člen posádky Oleg Platonov byl už dopraven na stanici v srpnu, v rámci amerického letu SpaceX Crew 11. Pokud by Roskosmos neměl náhradní Sojuz (náhoda chtěla, že — kvůli válce na Ukrajině odřeknutému „komerčnímu letu“ — měl), silně by to nabouralo expediční řetěz na Mezinárodní kosmické stanici, která v těchto dnech slaví 25 let stálého obydlení. Vzhledem k tomu, že koncern Eněrgija, který produkuje ruská kosmická plavidla, je v těžké krizi a už před rokem omezil svoji produkci Sojuzů ze 4 na 3 za rok (o nákladních Progresech nemluvě), vznikla by otázka, kdo další expedici, jmenovitě ruské kosmonauty, na stanici dopraví. Díky Crew Dragonům Elona Muska (pět opakovaně použitelných) může NASA s loděmi poměrně slušně žonglovat (viz záchrana „ztroskotanců“ z letu Starliner CFT-1 z jara letošního roku), což je něco, o čem mohou v Roskosmu jen snít. Paradoxně by se mohla zrcadlově opakovat situace z 10. let tohoto století, kdy po odstavení raketoplánů byla NASA závislá na ruských Sojuzech. Nejde o legraci. Šéf hlavního ruského výrobce kosmické techniky Igor Malcev vydal před pár dny prohlášení, ve kterém uvedl, že se společnost Eněrgija nachází v „kritickém“ stavu a nemůže v současné podobě pokračovat v činnosti. „Situace je kritická!“ zadunělo v Moskvě. Malcevovy výroky byly nejprve zveřejněny na Gazeta.ru, tedy na jednom z největších ruských zpravodajských webů, později byly publikovány i na kanálu Telegramu pod názvem „Odpusť nám, Juro“, který odkazuje na 1. kosmonauta Jurije Gagarina. Jeho obsah tvrdě kritizuje stav ruského kosmického programu. Malcev, který byl do pozice generálního ředitele jmenován před pouhými třemi měsíci, uzavřel své prohlášení náznakem, že k záchraně této historické kosmické společnosti bude zapotřebí „zázrak“. To je, od vysoce postaveného vedoucího pracovníka ruského kosmického průmyslu, mimořádný krok. Ve skutečnosti se ale o tom, že je ruský kosmický program chronicky podfinancovaný a válka na Ukrajině jen urychlila vyčerpávání talentů i zdrojů, ví už delší dobu.
Čína jede
Čína takové problémy neřeší. V současné době bez velkých problémů provádí pravidelné operační lety na svoji modulární kosmickou stanici Tchien-kung a postupně inovuje kosmická plavidla, původně odvozená od ruských Sojuzů. Nedávno, 31. října, vyslala na svůj „Nebeský palác“ už 10. expedici v lodi Šen-čou 21. Velitelem posádky je zkušený Čang Lu (48 let), veterán z letu Šen- -čou 15 z listopadu 2022. Dalšími členy jsou debutanti: palubní inženýr Wu Fej, v současnosti nejmladší Číňan v kosmu (32), a Čang Chung-čang (39), specialista na tzv. užitečné zařízení. Zatímco cesta předchozí posádky ke stanici trvala dlouhých na 6,5 hodiny, Šen-čou 21 to zvládla už za 3,5 hodiny od startu, přičemž přešla na tzv. rychlý automatický režim setkání a připojení. Právě ten zkrátil celkovou dobu letu přibližně o tři hodiny (oproti misi Šen-čou 20). „Mladík“ Wu samozřejmě sršel nadšením, že byl vybrán do posádky. Během předletové tiskové konference v Ťiou- -čchüan (Jiuquan Satellite Launch Center) ve čtvrtek 30. října konstatoval: „Jako nejmladší člen čínského sboru astronautů se cítím být nesmírně šťastný, že se mohu pustit do své vesmírné mise. Za své štěstí vděčím době, ve které žijeme.“ Major Wu pracoval jako inženýr v Čínské akademii kosmických technologií (CAST). Jde tedy o armádního vědeckého pracovníka. Podobně pak Čang Chung- -čang není jen specialistou na užitečné zatížení, ale též výzkumným pracovníkem Dalianského institutu chemické fyziky (Dalian Institute of Chemical Physics) pod Čínskou akademií věd (CAS). Čang Lu a jeho kolegové z posádky byli na palubě stanice Tchien-kung přivítáni Čchen Tungem, velitelem mise Šen-čou 20 (start 24. dubna), a jeho kolegy, Čchen Čung-žuejem a plukovníkem Wang Ťie, kteří pracovali na Tchien-kungu 188 dnů. Čchen Tung se v průběhu letu stal prvním čínským astronautem, který strávil na oběžné dráze 400 dní. Se svou posádkou pak Tchien-kung opustil 3. listopadu. Během mise se věnovali úkolům a experimentům v dosti náročných oblastech, jakými jsou materiálové hospodářství, medicína či provoz stanice a řízení vesmírných objektů. Jejich aktivity zahrnovaly instalaci ochranných štítů proti kosmickému smetí (ten ISS nemá!) a instalaci systémů na recyklaci užitečného zatížení a vybavení pro kosmické lodě. Čínští astronauti Čchen Tung a Čchen Čung-žuej strávili při poslední EVA mimo stanici i rekordních 6,6 hodiny. Posádka Šen-čou 21 má podobnou náplň práce, ale k dispozici má ovšem šest typů experimentálních vzorků a čtyři černé myši pro experimenty související s reprodukcí na nízké oběžné dráze Země. Příští rok navíc přivítají robotickou nákladní loď Tchien-čou 10. Mise 21 ovšem zaznamená též první mezinárodní účast astronautů na čínské kosmické stanici. Čína totiž na krátkodobou návštěvu Tchien-kungu připravuje dva pákistánské astronauty. „Účastní se výcviku společně s čínskými tchajkonauty. Jeden z nich poletí na krátkou misi jako odborník na užitečné zatížení,“ řekl ve čtvrtek (30. října) novinářům Čang Ťing-po, mluvčí Čínské agentury pro pilotovaný vesmír (CMSA). Ačkoli CMSA nepotvrdila podrobnosti, krátkodobá povaha mezinárodní návštěvy astronautů naznačuje, že pákistánský astronaut poletí na Tchien-kung na palubě kosmické lodi Šen-čou se dvěma čínskými členy posádky a zůstane na palubě stanice několik dnů. Poté se vrátí na Zemi se dvěma ze tří členů posádky z předchozí mise, kteří dokončí svých obvyklých šest měsíců ve vesmíru. To by ovšem znamenalo, že jeden z tchajkonautů by dokončil první čínský celoroční pobyt na palubě orbitální stanice. V příštím roce ovšem můžeme očekávat nejen lety lodí Šen-čou 22 a 23 (s pákistánským „návštěvníkem“?), ale také další podstatný krok v čínské kosmické technice: podle Čínské agentury pro pilotované lety (CMSA) vypustí Čína už v první polovině roce 2026 kosmickou loď nové generace (Meng-čou 1), a to rovnou s posádkou! Meng-čou má být nejen částečně znovupoužitelnou lodí, má sloužit nejen k dopravě posádek na stanici Tchien- -kung, ale v lunární verzi bude také schopna dopravit astronauty k Měsíci. Meng-čou používá modulární konstrukci, která se skládá z návratové kabiny a odhazovacího servisního modulu. Jak se proslýchá, Meng-čou 1 s posádkou uskuteční svůj první let na vrcholu nové nosné rakety Dlouhý pochod 10A z kosmodromu Wenchang Space Launch Site v jižní provincii Chaj-nan. Dlouhý pochod 10A (CZ-10A) bude pak tvořit základní stupeň lunárního nosiče CZ-10. Ověří výkon celkových systémů rakety i kosmické lodi a zároveň dodá nástroje a zásoby pro udržení životního prostředí, technologické demonstrační užitečné zatížení, potřeby pro posádku na stanici a experimentální zařízení pro aplikované vědecké testy.
Nebude holub v hrsti? Chyťte alespoň vrabce!
Nelze zastírat, že terčem, na který čínská pilotovaná kosmonautika míří, je Měsíc. Kdysi jsme se učili skandovat „Ameriku hrůza jímá, za námi jde rudá Čína...“. Pro dnešní USA můžeme zapomenutý slogan upravit: „Ameriku hrůza jímá, na Měsíc jde velká Čína...“ Kdyby to svým způsobem nebyla pravda, bylo by to nejspíš k smíchu. Jak už jsme uvedli, při prvním kosmickém letu rakety CZ-10A by v příštím roce mohla být na nízkou oběžnou dráhu Země vynesena loď Meng-čou. Při prvním letu superrakety CZ-10 s bočními stupni by měl být v roce 2027 vynesen modul Lan-jüe, určený pro bezpilotní přistání na Měsíci. To představuje hrozbu pro USA, neboť čím dál více ukazuje, že pro NASA je termín plánovaného amerického návratu na Měsíc, rovněž stanovený na rok 2027, nereálný. Dočasný administrátor NASA Sean Duffy sice poslední měsíc poskytoval rozhovory a projevy po celém světě, v nichž nabízel jedinečné poselství: „Předběhneme Číňany na Měsíci,“ to ale jistě především proto, že to chce slyšet prezident, který Duffyho do funkce v NASA jmenoval. Žel, s velmi vysokou pravděpodobností je Duffyho sentiment falešný. V soukromí mnoho lidí v kosmickém průmyslu, a dokonce i v NASA, uznává, že americká kosmická agentura zřejmě drží špatné karty. V poslední době se ozvaly některé vlivné hlasy. Například Jim Bridenstine, bývalý administrátor NASA (viz TT 2025/13), a nedávno spolu s ním i Charlie Bolden, rovněž bývalý administrátor, vyjádřili skepsi ohledně toho, že současná architektura NASA Artemis, využívající Starship k přepravě astronautů na měsíční povrch a zpět, může uspět před prvním předpokládaným přistáním čínské posádky koncem tohoto desetiletí. „Se současným přístupem,“ prohlásil Bridenstine, „se pravděpodobnost poražení Číny rychle blíží nule. Musíme udělat něco jiného.“ Jak se ve Washingtonu DC rozhořívá debata o tom, že NASA potenciálně prohraje „druhý" vesmírný závod s Čínou, všichni ukazují prstem. Nikdo však ve skutečnosti nenabízí odpovědi na to, jak Čínu v ambicích na přistání s tchajkonauty na Měsíci už v roce 2029 porazit. A že se Číňané opravdu vynasnaží, je více než jasné. Blíží se totiž 80. výročí vzniku Čínské lidové republiky. Po měsících rostoucího tlaku uvnitř NASA, aby motivovala SpaceX k většímu pokroku, dohnala neuspokojivá situace s raketou Starship i úřadujícího administrátora NASA Seana Duffyho k veřejnému vyjádření, že dosavadní cíl přistát s posádkou na Měsíci v roce 2027 je zcela neudržitelný a že se rozhodl začít zkoumat alternativní koncepty lunárního dopravníku pro Artemis III, které by zajistily přistání v roce 2028. Problém je v tom, píše Eric Berger na webu Arstechnica.com, že NASA optimisticky vsadila na SpaceX a její Starship. Musk sice v krátké době obrovskou raketu postavil, ale ještě ji nenaučil létat v kosmu. Bohužel, pro NASA a Zemi, má Starship k přistání s lidmi na Měsíci před sebou ještě dlouhou cestu. Je toho moc, co ještě „musí“: Musí konečně začít často a pravidelně létat (v příštím roce?). Musí prokázat schopnost přenášet a skladovat velké množství kryogenních pohonných látek ve vesmíru. Musí přistát na Měsíci, což je pro tak vysoké plavidlo (50 m) skutečnou výzvou, protože vyžaduje rovný povrch, který je v blízkosti pólů obtížné najít. A pak musí prokázat schopnost startu z Měsíce, což by u kryogenních pohonných látek bylo bezprecedentní. Navíc, už jen to, aby bylo možné plně Starship natankovat na nízké oběžné dráze Země, přistát s ní na Měsíci a pak i vzlétnout, bude vyžadovat několik startů „tankerů“ Starship ze Země. Nikdo nedokáže přesně říci kolik, protože SpaceX stále pracuje na zvýšení nosnosti rakety a nikdo nemá reálná data o účinnosti přenosu a vypařování pohonných látek. Ale pravděpodobně půjde nejméně o tucet misí. Jeden vysoce postavený zdroj nedávno naznačil, že by mohlo být zapotřebí dokonce až 20—40 startů a nikoli v 8, 10, či 12, jak bylo původně odhadováno. Je toho hodně. SpaceX je sice s předstihem nejvýkonnější vesmírnou společností ve Sluneční soustavě, ale dát všechny „kousky skládanky“ pro přistání na Měsíci dohromady bude vyžadovat čas. Soukromě představitelé SpaceX říkají NASA, že mohou splnit časový plán připravenosti Starship pro astronauty Artemis do roku 2028. „Prezident a já se chceme dostat na Měsíc během tohoto prezidentského funkčního období. Takže smlouvu (o HLS) otevřu,“ prohlásil Duffy. „Nechám další vesmírné společnosti, jako je Blue Origin, soutěžit se SpaceX, a vezmeme si cokoliv, co nás dostane na Měsíc první. Pokud bude SpaceX pozadu a Blue Origin to dokáže před nimi, tak dobře pro ni. Ale mimochodem, mohli bychom mít i dvě společnosti, které nás zvládnou dostat opět na Měsíc a zpět do roku 2028,“ zdůraznil. „Nehodláme čekat na jednu společnost.“ Podle současného plánu by NASA vypustila své astronauty na palubě kapsle Orion na vrcholu rakety Space Launch System, které NASA vyvinula. Po dosažení oběžné dráhy Měsíce by se astronauti přesunuli na Starship, která by dopravila dva lidi na povrch Měsíce a poté zpět na oběžnou dráhu Měsíce. Bum! Návrh, který úřadující administrátor NASA Sean Duffy učinil, totiž že by SpaceX mohla být, byť třeba jen z části, vyřazena z nadcházejících plánů na přistání na Měsíci, otřásl vesmírným průmyslem. Nyní, v zákulisí, se v tichosti začínají rýsovat návrhy na alternativní cesty na měsíční povrch. SpaceX má v současné době kontrakt v hodnotě 2,9 mld. USD na přípravu svého obrovského raketového systému Starship, který by dopravil astronauty na povrch Měsíce v rámci mise NASA Artemis III. S odvoláním na zpoždění ve vývoji a konkurenční tlak z Číny však NASA požádala SpaceX a Blue Origin, která má (po velkém zápase Jeffa Bezose s NASA) samostatný kontrakt na lunární přistávací modul , aby do 29. října předložily plány na urychlení vývoje svých příslušných kosmických lodí. Obě společnosti odpověděly. V případě Blue Origin jde o využití upraveného lunárního modulu Blue Moon Mark 1, jehož první letový exemplář společnost dokončuje ve výrobním závodě v Port Canaveral na Floridě. Jakmile bude hotov, bude převezen do Johnsonova vesmírného střediska v Houstonu k tepelně vakuovým testům ve vakuové komoře. Mark 1 je větší než jakýkoli modul, který kdy na Měsíci přistál, včetně lunárního modulu Apolla. Není však určen pro lidi. Byl navržen jako nákladní, se schopností dopravit na povrch Měsíce až 3 t užitečného zatížení. Při zkušební misi Pathfinder 1 (2026) však záměrně takovou zátěž neponese. V rámci programu CLPS má na Měsíc dopravit soubor čtyř kamer SCALPSS (Stereo Cameras for Lunar Plume Surface Studies) a laserové retroreflexní zařízení LRA (Laser Retroreflector Array). Ve výrobě je i druhý exemplář Blue Moon Mark 1. Ten by měl na Měsíc dopravit robotické vozidlo VIPER (Volatiles Investigating Polar Exploration Rover), a to do oblasti jižního pólu Měsíce, kde by měl dosednut pilotovaný modul mise Artemis III. To znamená, že Blue Origin má v úmyslu spustit výrobní linku přistávacích modulů Mark 1. Zároveň má Blue Origin již smlouvu s NASA na vývoj mnohem většího přistávacího modulu Mark 2, který má dopravit lidi na měsíční povrch. Realisticky však nebude hotov dříve než někdy ve 30. letech 21. století. Stejně jako Starship společnosti SpaceX bude vyžadovat několik startů pro doplnění paliva. V rámci tohoto kontraktu Blue intenzivně spolupracoval s NASA na kabině pro posádku přistávacího modulu Mark 2. A protože Artemis V bude reálně až ve 30. letech, nelze uvažovat o jeho využití v letech 2028/29. Nelze to ani při nejlepší vůli stihnout. Lze tedy modifikovat pro Artemis III menší modul Mark 1? Eric Berger ve zmíněném článku s odkazem na vládní zdroje oznámil, že společnost Blue Origin zahájila předběžné práce na upravené verzi dopravního modulu Mark 1 s využitím poznatků z vývoje pilotovaného modulu Mark 2 s tím, že Mark 1 by mohl být součástí architektury pro pilotované přistání na Měsíci v tomto desetiletí. „NASA sice formálně Blue Origin ještě nepožádala, aby na této technologii pracovala, ale podle představitele agentury si společnost uvědomuje naléhavost potřeby,“ píše mimo jiné Berger. Jak by to fungovalo? Blue Origin navrhuje misi, která by zahrnovala „několik“ přistávacích modulů Mark 1, které by dopravily posádku dolů na měsíční povrch a poté zpět na oběžnou dráhu Měsíce, kde by se setkaly s kosmickou lodí Orion. Podle jistého úředníka bylo uděláno dost práce, aby si inženýři Blue Origin byli jisti, že by tento přístup mohl fungovat. Na modul by bylo nutné přidat kabinu se systémem podpory života pro několik dní a nádrže s palivem pro start z měsíčního povrchu na oběžnou dráhu Měsíce. Nebo by astronauti přistáli v jednom modulu a návrat by absolvovali ve druhém? Jiný pramen, na který se odvolávala 1. listopadu CNN, odkazuje na zdroj z průmyslu, podle něhož by jeden nebo více modulů Mark 1 byly v podstatě přeměněny na raketové stupně, které by mohly vynést zmenšenou verzi Mark 2 z oběžné dráhy Země na místo určení bez potřeby tankerů pro doplňování paliva. Což se zdá být rozhodující. „Není jasné, zda se toto řešení dostalo až k Duffymu,“ uvádí Berger, „… ale byl by chytrý, kdyby ho poslouchal. Ví se, že zakladatel Blue Origin Jeff Bezos je touto myšlenkou zaujat. A proč by nebyl? Už čtvrt století slýchá o tom, jak mu Musk nakopává zadek při kosmických letech. Bezos miluje program Apollo a nyní by mohl hrát zásadní roli ve službě své zemi v hodině nouze. Mohl by porazit SpaceX na Měsíci a zapsat se do historie vesmírných letů.“ To by majitel Amazonu jistě pookřál. Nicméně i tento způsob amerického návratu na Měsíc je dosti složitý.
Což to udělat postaru?
NASA s lidmi na Měsíci přistála již v 60. letech s lunárním modulem postaveným společností Grumman. Nabízí se tedy otázka: Proč nepostavit něco podobného znovu? Někteří tradiční dodavatelé dokonce přesvědčují NASA a Trumpovy úředníky o tom, že je to nejlepší možnost, že by takové řešení, s dostatkem financí a záruk nákladů a přirážky, mohlo být postaveno za dva nebo tři roky. Berger se však domnívá, že tradiční vesmírný průmysl na tento úkol prostě nestačí. Trvalo více než 10 let, než byla postavena relativně jednoduchá raketa SLS založená na raketoplánu. Myšlenka, že tradiční dodavatel dokončí lunární modul za pět let nebo méně, není podpořena žádnými důkazy z posledních 20 let. Chatrný lunární modul à la Apollo by totiž pravděpodobně neprošel současnými bezpečnostními standardy NASA. A proč také opakovat něco, co tady už bylo a co s úspěchem napodobují Číňané? Zájem o výzvu projevila i společnost Lockheed Martin. Tim Cichan, hlavní architekt této firmy pro civilní kosmický průzkum, mluvil 28. října o myšlence dvoustupňového designu dopravníku. Sestupový stupeň by zůstal na povrchu Měsíce, zatímco stupeň vzletový by vrátil astronauty do Orionu. Podle něj je to nejrychlejší cesta, kterou mohou zvládnout. Článek vydaný 1. listopadu zpravodajskou společností CNN popisuje s odkazem na Tima Cichana další podrobnosti. Vzletový stupeň by využil motor OMS- -E z éry raketoplánu. Na vývoji a výrobě sestupového stupně plánuje Lockheed Martin spolupracovat s jinou komerční kosmickou společností, ale zatím nebylo rozhodnuto se kterou. Nepřipomíná to ale opět modul z Apolla? Dalším klíčovým faktorem je čas. Číňané postupují systematicky, krok za krokem a ohlášené termíny startů téměř vždy dodržují. Je možné, že sledování jedné z těchto alternativních možností návratu na Měsíc úspěšně urychlí misi Artemis III. Na druhé straně, nebude tato snaha drahou falešnou stopou, odsáváním času a zdrojů z realizace plánu, na kterém NASA pracovala roky? Elon Musk navíc ještě neřekl poslední slovo. /Stanislav Kužel/
