Třetí generace Opelu Insignia, který tvoří vlajkovou loď německé automobilky, se na trhu objevila teprve nedávno, zato dokonce ve třech variantách. Předně jako liftback se splývavou zádí, který slyší na jméno Grand Sport, vzápětí následoval kombík Sports Tourer a posléze od něho odvozený Country Tourer. Právě ten posledně jmenovaný jsme měli k dispozici pro náš krátký test. Pokud bychom chtěli tyto dvě poslední verze na první pohled nějak odlišit, tak se nám to určitě nepovede. Jde totiž hlavně o přídavné ochranné prvky karoserie a nárazníků umístěné na citlivých místech vozu. Výrobce ponechal oba tyto vozy v podstatě stejné, nicméně jeden od druhého odlišil výbavou. Sports Tourer je spíš přizpůsoben jízdě v obvyklých podmínkách, Country Tourer je navíc připraven na luxusní vyjížďky do přírody a můžeme mu přisoudit i mírný náznak off-roadu. 4,99 m dlouhý model Insignie, postavený na zcela nové platformě Epsilon 2, je oproti svému předchůdci nižší a širší. Díky navýšenému podílu vysokopevnostních ocelí skeletu karoserie a dalším opatřením, jako je hliníková kapota, která slouží navíc jako bezpečnostní opatření při střetu s chodcem, si Insignia odlehčila asi o 75 kg. Budeme-li chtít hodnotit karoserii, setkáme se na ní s mnoha prvky, které k modernímu designu patří, a navíc můžeme pochválit důraz kladený na příznivou aerodynamiku prezentovanou součinitelem CX = 0,26. Komfortně vybavená kabina na úrovni vyšší třídy je dostatečně prostorná, takže cestujícím na zadních sedadlech zůstala mezera pro kolena přesahující i 30 cm. Také základní objem zavazadelníku 560 l je dostatečný, nicméně v případě potřeby se sklopí opěradla dělených sedadel a už nic nevadí ani přepravě lyží s dvoumetrovou délkou. Samozřejmě, že i verze Country Tourer má ve své sériové výbavě řadu funkcí a systémů převzatých ze základního modelu. Patří mezi ně systém R 4.0 Intelli-Link umožňující projekci hlavních aplikací a funkcí chytrého telefonu na velkém 7″ barevném displeji. Další možnosti doplnění sériové výbavy nabízí seznam položek zcela zaplňující list o velikosti A4. Pohon všech čtyř kol vozu, který jsme měli k dispozici, obstarával naftový čtyřválec 2.0 CDTI o výkonu 125 kW / / 3 700 min–1, propojený se šestistupňovou manuální převodovkou, který umožňoval zrychlení vozu z 0 na 100 km/h během 9,9 s a přiměl ho k rychlosti až 218 km/h. Pro likvidaci škodlivin ve výfuku používá tento motor katalyzátor SCR, který se složky NOx zbavuje prostřednictvím aditiva AdBlue, které je třeba doplňovat. Automobilka u tohoto vozu udává spotřebu 6,5 l / 100 km (172 g CO2/km), nám po najetí asi 600 km ukázal palivoměr spotřebu 6,9 l / 100 km. Poslední zprávy z automobilky už hovoří o tom, že i námi testovaný model přijde do prodeje s pohonem všech kol s funkcí Torque Vectoring, který korekci směru jízdy neřeší energeticky nepříznivým brzděním jednotlivých kol, ale naopak aktivním přidělením hnací síly. Tady byl nahrazen klasický diferenciál rozvodovkou specializované firmy GKN s dvojicí nezávislých lamelových spojek. Ty se starají o přidělení točivého momentu motoru k oběma kolům zadní nápravy tak, aby vůz lépe zvládal jízdu do zatáčky. K systému patří ještě jedna spojka na výstupu z převodovky, která rozděluje točivý moment motoru mezi obě nápravy. Vůz s touto rozvodovkou získává nejen výbornou trakci a stabilitu, ale při vyšších rychlostech má také větší ochotu ke změně směru jízdy. Další specialitou je funkce FlexRide kontrolující podvozkovou partii s možností měnit tuhost tlumičů.
