Když Nissan před 10 lety potřeboval podpořit váznoucí prodeje nějakým novým modelem, přišel s konceptem křížence, pro který by se tehdy jen těžko hledala na trhu paralela. Na trhu se objevil v roce 2007 jako nový model Qashqai, který ukončil tradici konvenčních kompaktů Nissan a výborně zapadl do počínajícího odklonu od velkých SUV vyvolaného nárůstem ekologického pohledu na automobil obecně. Po 7 letech a 2 mil. prodaných vozů Qashqai je jasné, že u Nissanu to měli dobře spočítané. Z linky britského závodu v Sunderlandu sjíždí každou minutu jeden Qashqai a od počátku letošního roku se už jedná o jeho druhou generaci. Do nějakých novinek na něm se designéři raději nepouštěli a modernizaci vozu přenechali inženýrům aliance Nissan- Renault, na kterých tedy bylo, aby aplikovali na vůz všechno co je moderní a vhodné pro kompaktní automobil. Takže Qashqai byl postaven jako první na nové, o 40 kg lehčí koncernové platformě CMF (Common Module Family), která pro vozy s pohonem předních kol předpokládá klikovou nápravu. Délka novinky narostla o necelých 5 cm (na 4,38 m), vůz se o něco zvětšil a o 20 l na objemu přidal prostor pro zavazadla, který je nyní 430 až 1585 l. Nový Qashqai tak patří mezi nejprostornější SUV kompakty. Rovná podlaha jeho zavazadelníku po sklopení opěradel zadních sedadel dovoluje převážet předměty o délce až 180 cm, jenom nákladová hrana je se svými 76 cm nad zemí poměrně vysoko. Překvapivě pohodlná jsou obě přední sedadla, která mohou ve své třídě klidně soutěžit o primát. Nový duch vstoupil také do provedení přístrojové desky s centrální dotykovou obrazovkou, v přímém pohledu mezi digitálními přístroji má řidič barevný displej pro zobrazení informací o průběhu jízdy. V aktuální nabídce našeho dovozce vozů Nissan je zatím možno volit mezi dvěma čtyřválcovými motory naftovými (1,5 dCi 110 a 1,6 dCi 130 – 81 a 96 kW) a benzínovým agregátem 1,2 DIG-T 115, se kterými se samozřejmě setkáváme i v modelech aliančního partnera Renaultu. Přední kola námi testovaného modelu Qashqai poháněl celohliníkový motor o objemu 1,2 l s přímým vstřikem benzínu a s přeplňováním turbodmychadlem (1,5 baru), jehož čtyřventilový rozvodový mechanismus DOHC ovládá ozubený řemen. Technici vyladili jeho výkon na 85 kW a točivý moment na 190 Nm. I přes malé dmychadlo, které je díky nižším setrvačným silám schopné vytvořit potřebný tlak poměrně rychle, kultivovaný čtyřválec rozjíždí 1380 kg vážící vůz se zřejmou námahou (zrychlení 0–100 km/h během 11,3 s). Po dosažení 2000 min–1, kdy je dosaženo maximum točivého momentu, se situace mění. Ale samozřejmě pro příjemnou pohodovou jízdu vykazovaný temperament bohatě stačí. Jízda na nižší rychlostní stupně a tedy s vyššími otáčkami motoru efekt downsizingu maří a spotřeba jde rychle nahoru. Nicméně, v běžném provozu prostého hektických režimů se dá vyjít se 7,0 l/100 km (norma říká 5,6 l/100 km → 129 g CO2/km). Jízda s vozem je velmi kultivovaná (hlučnost v kabině při 130 km/h jen 69dB(A), komfort má na starosti několik systémů, kam patří např. tlumiče s průtokem oleje dvojicí otvorů různého průměru pro zkrocení jemných a hrubých nerovností. Co překvapuje je řada asistenčních funkcí, buďto v jednotlivém provedení nebo ve formě paketů, které se starají např. o zvyšování bezpečnosti v určitých situacích. Zdá se, že šéf Carlos Ghosn to míní se svou vizí vážně, když už v roce 2020 hodlá nabídnout vůz zvládající autonomní jízdu.