Plug-in hybridy patří v současné době k dobrému tónu hlavně prémiových automobilek, v neposlední řadě proto, že si s nimi díky jejich velkoryseji pojaté redukci spotřeby snižují průměr pro celou jejich flotilovou nabídku, která rozhoduje o splnění či nesplnění přísného limitu pro CO2 stanoveného EU. Leč nehledejme u nich jenom nižší spotřebu, ale také větší porci dynamiky jízdy umožněné dvojicí hnacích jednotek. Už za dveřmi je také hrozba omezování jízdy vozů se spalovacími motory během vyhlášení smogové situace, které se hybridy jízdou v elektrickém režimu vyhnou. Dobrým příkladem takového automobilového hybridu je limuzína střední třídy Mercedes C 350e, který je dalším členem stále rostoucí nabídky automobilky Mercedes- Benz v segmentu vozů s tímto progresivním hnacím systémem. Ten pro pohon zadních kol používá benzínový přeplňovaný dvoulitr o výkonu 155 kW, a s podporou 60 kW elektromotoru si tak tento konkrétní systém přišel na maximální výkon 205 kW. Ve vzájemné souhře obou jednotek dosáhne 1,9tunový vůz zrychlení z nuly na stovku během 5,9 s a jeho nejvyšší rychlost končí až na 250 km/h. Tolik tedy k základním údajům tohoto hybridního vozu s možností externího dobíjení elektrickým proudem. Nejzajímavější na hybridním pohonu je jeho uspořádání a co všechno umí zařídit, aby se jeho majiteli zvýšené náklady vyplatily. U Mercedesu se jedná o paralelní variantu hybridu, kdy oba motory jsou propojeny s hnacími koly a buď každý samostatně, nebo společně obstarávají pohon vozu. Benzínový motor kooperuje s elektromotorem umístěným v tzv. hybridní hlavě 7stupňové automatické převodovky. Li-ionové akumulátory s kapacitou 6,4 kWh se dají z vnějšího zdroje dobíjet několika způsoby. Nejjednodušší je použití domácí 230V zásuvky, kde jejich plné nabití trvá necelé 3 h. Nepříjemné je, že obvyklé umístění trakčních akumulátorů této verze hybridu je nad zadní nápravou, kterou zatěžují (tady váží 100 kg), ale hlavně uberou na prostoru pro zavazadla zhruba jeho třetinu – u Mercedesu C 350e je jeho objem 335 l. Jakmile nasedneme do vozu, máme možnost si navolit některý z režimů, který bude naši jízdu ovlivňovat. Optimalizovat ji mohou data navigačního systému, který na úseku silnice se spádem vyvolá rekuperaci energií, kdy elektromotor začne pracovat jako generátor a dobíjí akumulátory. Po příjezdu do města se získaná energie hodí pro bezemisní pohon. V jiném režimu může řidič sám volit, zda chce využít pouze elektrický pohon, nebo si třeba elektrickou energii ušetřit na jiný úsek jízdy. Ale energie potřebná pro pohon vozu se dá získat i na brzdách, kdy už první dotyk nohy s brzdovým pedálem vyvolává režim rekuperace, teprve silnějším tlakem na pedál se zpomalování vozu účastní také kotoučové brzdy. U Mercedesu se v podobných případech, kdy se řidič dostává do blízkosti vpředu jedoucího vozu, využívá asistenční funkce, která varuje před překážkou a umožňuje nouzové brzdění. Opět počáteční fáze brzdění je podle okolností spojená s rekuperací, přičemž 7stupňový automat volí volný chod, aby byla využita setrvačná síla rozjetého vozu. Brzdná délka hybridního vozu na suché vozovce z rychlosti 100 km/h je 34,8 m. Nejpozoruhodnější je, že řidič vlastně ani netuší, jak si tato sofistikovaná technika celý průběh jízdy sama co nejlépe zorganizuje. Jak vyplývá z předchozích řádků, námi testovaný hybridní Mercedes třídy C měl k dispozici velmi výkonný benzínový motor, naproti tomu jeho elektromotor je relativně slabý, čili v řadě situací by mu snadno došel dech, takže už například v lehčím stoupání mu sepnutím dělicí spojky přichází na pomoc spalovací agregát. Znamená to, že jízda pouze v elektrickém režimu se dá praktikovat, pokud jsou podmínky jízdy příznivé, a to do rychlosti 130 km/h a s dojezdem asi 25 km. Do slibovaných 31 km se „céčko“ nevejde.
