Už první pohled na plochou příď, boubelaté sloupky „C“ a nízké zadní víko Volva V40, které nahrazuje model C30, vyvolává otázku, jestli se jedná o limuzínu nebo o kombík. Ať je to tak či onak, je třeba hodnotit odvahu karosářů, kteří do třídy moderních kompaktů typu Audi A3, Mercedes třídy A nebo BMW jedničkové řady vstoupili s netradičním pojetím exteriéru. Tomuto 4,36 m dlouhému vozu ušili jednoduchý, líbivý kabát, technici se postarali o příkladnou bezpečnost a designéři neopomněli originální skandinávský styl a také s jakým zaujetím je třeba přistupovat k detailům. Vůz není zbytečně nafouknutý a s výškou pouhých 1,45 m je dokonce nižší nežli některé modely z kategorie malých. Vnitřnímu prostoru to žádné problémy nepřineslo, kdo by toužil po větším prosvětlení kabiny najde ve výbavě na přání položku nabízející skleněnou panoramatickou střechu. Dostatek místa a pohodlí na předních sedadlech není třeba nějak rozvádět. Zadní sedadla s dělenými opěradly jsou u tohoto prémiového kompaktu s mezerou pro kolena cestujících v rozmezí 20–22 cm v podstatě koncipována ve velkorysém provedení pro dvě osoby. Je ovšem fakt, že zavazadlový prostor o objemu 335 l je ve srovnání se jmenovanou konkurencí nejmenší a hrana „dvoupatrového“ zavazadelníku je se 75 cm položená poměrně vysoko. Zavazadelník má tak rovné dno, jehož délku 76 cm lze sklopením opěradel zadních sedadel zvětšit na 158 cm. Podíváme-li se blíž na použitou techniku, je zřejmé, že nový model využil ještě doby partnerství s Fordem a s menšími úpravami převzal platformu modelu Ford Focus. Ta byla vždy hodnocena z hlediska jízdních vlastností, komfortu i ovladatelnosti vozu na výbornou a sluší i Volvu V40. Tvrdší odladění podvozkové partie sice posádku na výtluky ve vozovce upozorní, ovšem na druhé straně přináší pocit bezpečné jízdy na ostrými zatáčkami proložené silnici i při vyšších rychlostech, které motor námi testovaného vozu umožňuje. Opět se tady jedná o dědictví éry americké automobilky, což nemá žádný kritický podtext, protože ten v plné míře odpovídá požadavkům na moderní pohon. Benzínový celohliníkový čtyřválec o objemu 1,6 l a s rozvodem DOHC umožňující variabilitu fázování ventilů má přímý vstřik paliva, kompresní poměr 10:1 a je přeplňovaný turbodmychadlem, takže jeho výkon se vyšplhal na 132 kW (litrový výkon 82,7 kW). Je propojený se 6stupňovou ruční převodovkou a pohání přední kola. Plní nejen požadavky na dostatečně dynamickou jízdu (viz tabulka), ale co je třeba zdůraznit, dovede také šetrně hospodařit s benzínem. Jestliže továrna udává spotřebu podle normy 5,5 l/100 km (129 g CO2/km), klidnou, neuspěchanou jízdou je možné na palubním počítači dospět k hodnotě 6,3 l/100 km, razantní jízda v náročnějších podmínkách může spotřebu přiblížit až k „osmičce“. V městském provozu palivo šetří systém start/stop, který je součástí základní výbavy. K tradiční vysoké úrovni aktivní a pasivní bezpečnosti patří řada systémů a opatření, které značka Volvo často přivedla na svět jako první, a samozřejmě je doplňována o další novinky. Patří k nim např. airbag pro ochranu chodců v sériové výbavě, systém zabraňující kolizi v městském provozu nebo také radarem posílená identifikace vozidel v mrtvém úhlu. V rozsáhlé nabídce na přání najdeme výběr asistenčních funkcí odpovídající automobilu prémiového charakteru. Závěrem ještě pár údajů, které testovaný vůz charakterizují: součinitel odporu vzduchu 0,29, brzdná dráha z rychlosti 100 km/h za sucha 35,8 m, za mokra 43 m, hlučnost v kabině při 130 km/h – 69 dB(A), stopový průměr otáčení 12,0/11,7 m, plní limity ekologické normy EU5 a konsorcium EuroNCAP ocenilo Volvo V40 jako nejbezpečnější vůz ve třídě kompaktů v roce 2012.
