Model Opel Zafira měl již od svého
prvního představení v roce 1999 mimořádně
vysokou užitnou hodnotu, proto
byl oblíbený jako dobře fungující rodinný
vůz. Aby šel v tomto směru ještě víc
na ruku zákazníkům, přibyla v nabídce
Oplu ještě verze Tourer. Ta při prodloužení
oproti klasickému modelu Zafira
o 20 cm na 4,65 m dala vozu typu van nejen
možnost hýčkat posádku až nezvykle
velkorysým prostorem s řadou úprav
pro vylepšení pohodlí, což se týká i dvou
do podlahy skládacích sedadel třetí řady.
Variabilita tří samostatných sedadel
druhé řady dále zdokonalené koncepce
Flex7 je opravdu obdivuhodná. Předně
je lze individuálně posouvat dopředu
(10 cm) a dozadu (11 cm), jejich opěradla
jsou polohovatelná, včetně sedáku
jednoduše sklopná do roviny podlahy
zavazadelníku. A když posádka touží
po odpočinkovém salónku, široká odkládací
plocha se dá nainstalovat sklopením
středního sedadla a luxusní loketní opěrky
pak cestující mohou získat vysunutím
jeho bočnic směrem nahoru. V této konstelaci
lze obě vnější sedadla přisunout
směrem k sobě. Prostor pro náklad má
v případě zapuštění sedadel třetí řady
do podlahy objem 710 l (délka 100 cm),
jejich vyklopení ho zmenší na 152 l.
U modelu Zafira Tourer bylo zvoleno
již dobře zvládnuté řešení podvozku se
vzpěrami McPherson a zadní klikovou
nápravou, jízda je adekvátní celkové atmosféře
v kabině – znamená to tedy odladění
směrem ke komfortu. I při projíždění
ostrých zatáček má řidič pocit bezpečí,
který je ještě podporován stabilní
polohou karoserie. Pro pohon předních
kol použitý turbodmychadlem přeplňovaný
(VNG) naftový čtyřválec o objemu
2 litry a s vysokotlakovým vstřikem
Common-Rail není pro 1,7 tuny vážící
van žádným luxusem, spíš nutností. Ten
se svými 121 kW a maximem točivého
momentu 350 Nm při 1750-2500 min-1 si
už s takovou hmotností dovede poradit.
V souvislosti s hmotností je třeba zmínit
velmi účinné brzdy, které na suchém povrchu
vůz zastaví z rychlosti 100 km/h
na dráze dlouhé 35,8 m.
Opel nabízí celou řadu asistenčních
systémů, z nichž některé mají opravdu
svoje opodstatnění a nic nekomplikují.
Patří mezi ně asistent mrtvého úhlu,
jehož funkce byla ve voze perfektní
a dalo se na něho spolehnout. Přesně
v okamžiku, kdy se předjíždějící vůz
dostal do mrtvého úhlu řidiče, naskočilo
varovné světlo na příslušném
zpětném zrcátku, zapnutím blinkru pro
předjíždění v kontrolované fázi pohybu
obou vozů se do varování řidiče pouští
i akustický alarm. Jestliže řidič sám
předjíždí, je varován před navrácením
do původního jízdního pruhu po celou
dobu, kdy by to stále ještě mohlo znamenat
nebezpečí.
Spotřeba vozu vybaveného šestistupňovým
řadicím automatem s klasickým
planetovým převodem je podle údajů
továrny 6,0 l/100 km (159 g CO2/km),
a to je pro automobil tohoto typu hodnota
příznivá. Ovšem palubní počítač ukázal
průměrnou spotřebu od uvedení testovaného
vozu do provozu 7,8 l/100 km,
kterou mohl výrazně ovlivnit způsob
jízdy střídajících se řidičů. Určitě by nemělo
být problém spotřebu srazit i pod
7,5 l/100 km. ?
