V současnosti patří nanotechnologie
k oněm nemnoha moderním oborům, v nichž
si Evropa udržuje pozici výzkumného a realizačního
leadera. Nezasloužily se o to pouze
národní badatelské a aplikační programy.
Výrazně je akcelerovala Evropské komise.
Ta nejenom přijala na leta 2005-2009 akční
plán Nanověda a nanotechnologie (N ? N).
Zároveň je dnes jejich nejsilnějším veřejným
investorem. I největší kritici EU musí přiznat,
že díky akcentu Bruselu na rozvoj nanotechnologického
výzkumu a na dynamickou aplikaci
jeho poznatků v praxi, se postupně daří
řešit těsně spjaté problémy standardizace,
metrologie a patentové ochrany.
Na podporu nanotechnologie se EU zaměřuje
cílevědomě. V tzv. 7. rámcovém programu podpory
vědy a výzkumu, který byl zahájen na konci
roku 2006, stojí tento mladý obor v popředí,
hned vedle informatiky, elektroniky, telekomunikací,
medicíny, hledání nových zdrojů energie
a materiálového inženýrství. Zároveň jsou pojímány
jako jeden ze stěžejních oborů pro další
rozvoj evropské vědy a posilování evropské
konkurenceschopnosti. Do roku 2012 hodlá EU
uvolnit pro nanotechnologie značné prostředky:
oproti 6. rámcovému programu minimálně
zdvojnásobit příslušný rozpočet. Velká podpora
EU se vyčleňuje rovněž rozvoji mezinárodní
spolupráce v nanotechnologiích. ČR je do řady
těchto aktivit zapojena, třeba v rámci projektů
NANOMAT, NENAMAT a MNT ERANET.
Na druhé straně existují i určité rezervy.
Kupříkladu do konce letošního roku 2007 musí
EK předložit dobrovolná pravidla pro zodpovědný
přístup k výzkumu v oblasti nanotechnologií.
Absence analýzy vědecky podložených
rizik nové technologie by byla překážkou pro
rozvoji příslušné legislativy.
ODPOVĚDNÝ PŘÍSTUP
Evropané si už mohou pořídit nemálo výrobků,
které konstrukčně či provozně využívají
efekty nanotechnologií. Obdivovatelé nanosvěta
přitom srší optimismem. Skeptici a různé
technofobní skupiny kritizují fakt, že produkty
nanotechnologie „na divoko“ pronikly
do medicíny, do potravinářského průmyslu, do
kosmetiky, do výroby elektroniky aj. Požadují
veřejnou diskusi a regulaci. Ta však zatím
v širším občanském měřítku vázne. I z titulu
nedostatku vědeckých znalostí a nezpochybnitelných
důkazů o eventuálních dopadech
nanotechnologií na zdraví a bezpečnost lidí
a zvířat.
Nikdo nezpochybňuje principy odpovědnosti.
Jednoznačná regulační pravidla určitě potřebuje
nanomedicína i nanofarmacie. Avšak dosud
žádný stát nedisponuje propracovaným komplexem
legislativy a exaktních opatření, která
by obor nanotechnologií a jejich pozitivní či
negativní dopady na lidskou civilizaci jednoznačně
upravovala. Každý rozumný politik,
vědec i výrobce si však uvědomuje, že je zapotřebí
posílit výzkum v oblasti potenciálních
dopadů, které mohou nanočástice mít na lidské
zdraví a životní prostředí. Přízrak zanedbaných
analogů z minulosti (jádro, azbest, insekcitidy
aj.) jsou dostatečným varovným mementem.
Komise hledá jednotnou strukturu pro Společné
technologické iniciativy a k její cti nutno
dodat, že již zahájila konzultace o dobrovolných
pravidlech (Code of Conduct on N ? N)
pro zodpovědný výzkum v oblasti nanovědy
a nanotechnologií. V rámci příprav legislativního
rámce zkoumá, nakolik obor nanotechnologie
pokrývá již stávající legislativa. Komise
rovněž vyzvala management vysokých škol
a zainteresovaných firem k posílení přenosu
znalostí. Souběžně spustila nový informační
systém o oborovém výzkumu.
Hledání a nalezení dobrovolných pravidel
nebude ani krátký, ani jednoduchý proces. EK
si je toho vědoma. Vyzvala zástupce vědeckých
kruhů, průmyslu, občanská sdružení, politické
strany, média i širokou veřejnost, aby vyjádřili
svůj pohled na nezbytná pravidla pro tuto novou
vědní oblast. Zároveň otevřela některá nová
témata, zejména prizmatem etiky a lidských
práv. „Konzultační proces, který byl zahájen,
ukazuje, že EK je odhodlána rozvíjet potenciál
nanověd pomocí přiměřených záruk,“ uvedl
v této souvislosti komisař pro vědu a výzkum
Janez Potočnik. Ocenil rovněž pokrok, jehož
bylo dosaženo při financování tohoto oboru,
v rozvoji infrastruktury a přípravy odborných
kádrů.
Návrh evropských pravidel pro zodpovědný
přístup k nanovědám a k výzkumu nanotechnologií
je součástí úsilí EK „podporovat vyvážené
šíření informací o nanotechnologiích a posilovat
otevřený dialog“. Přijetí pravidel předjímal
již akční plán EU pro oblast nanověd a nanotechnologií
na roky 2005-2009.
Z pohledu nejednoho českého čtenáře těchto
řádek, českých firem a badatelských pracovišť
se může tato problematika jevit jako sekundární
záležitost. Patrně máme větší důvěru ve schopnost
veřejných institucí zvládnout složitou problematiku
nanotechnologie než obyvatelé jiných
kontinentů. Výrazný problém zatím nepředstavuje
ani jejích financování: na 550 výzkumných
projektů v rámci 6. rozvojového programu EK
vyčlenila v letech 2002-06 více než 1,4 mld.
eur. Z pohledu celosvětových výdajů na tuto
sféru to byla třetina. V 7. programu se má tato
suma znásobit a aktivněji budou v této oblasti
vystupovat jednotlivé členské země EU.
VELKÝ PŘÍSLIB I PRO ČESKOU VĚDU A PRO
ČESKÝ PRŮMYSL
Jenže: zatím pouze minimum českých firem
vykazuje nanotechnologie jako svůj hlavní
(neřkuli – jediný) zdroj příjmů. Ano, podařilo
se vyrobit moderní dlaždice a skla s příměsí
oxidu titaničitého. S nanomateriály se slibně
experimentuje při výrobě účinných filtračních
i zvuky pohlcujících materiálů. Severočeši se
vážně zamýšlejí nad potenciálem nanočástic
oxidu železa při čištění odpadních vod. Zainteresované
firmy seriózně analyzují možnosti
aplikací nanočástic oxidu ceričitého s cílem
výrazně snížit spotřebu nafty ve spalovacích
motorech.
Chybí nám však erudovaní odborníci. V ČR
zaostáváme v jejich univerzitní přípravě. Ta se
navíc vyznačuje některými specifiky: odborník
na nanotechnologie potřebuje hlubší znalosti
v širokém spektru oborů. Doslova od kvantové
fyziky a chemie až po biologii, medicínu,
elektroniku, materiálové inženýrství, informační
technologie. Tyto obory se u nás v potřebné
šíři vyučují. Ale odděleně na různých vysokých
školách. Pokud v dohledném čase nezkoncentrujeme
síly a učební plány, hrozí nám jak zaostávání
našeho vědeckého výzkumu, tak pokles
dynamiky průmyslových aplikací nanotechnologií.
Přirozeně: se všemi negativními dopady
na konkurenceschopnosti české ekonomiky.
Bohužel, také našim nanotechnologickým
firmám chybí razantnější podpora ze strany
rizikového kapitálu. Třebaže se nanotechnologie
u nás staly jednou z priorit vědní politiky
ČR (program Nanotechnologie pro společnost
zaštítila AV ČR), pole pro různé obavy a eklektické
apely technofobních hnutí nadále existuje.
Nemalou roli v rozvoji širšího povědomí
o přínosnosti oboru musí sehrát rovněž česká
média. Málokoho asi přesvědčí nesrozumitelné
a nezáživné akademické výklady, stejně jako
heslovitost některých marketingových kampaní.
Viz omílání pletáže ponožek s nanočásticemi
stříbra, jejichž antibakteriální účinky chrání
i před zápachem nohou…
Mediálně dobře by v každém průzkumu
veřejného mínění obstály VUT Brno, TU Liberec
či firma Elmarco. Vědecký i průmyslový
management již také tuší o existenci některých
specializovaných klastrů v této zemi. Zainteresované
osobnosti se účastní pravidelných
oborových konferencí, které se u nás pořádají.
Nicméně: širší veřejnost i nadále reálnou existenci
nanotechnologie ignoruje, anebo si tento
pojem zkratovitě ztotožňuje s různými pseudonadějemi
a obavami. Viz nedávný úsměvný
a zároveň tragický návrh uplatnit nanotechnologie
v medicíně nejenom při přesnějších zobrazovacích
metodách, ale i k „usmažení čerstvě
diagnostikovaných nádorů“… /kar/
