Nanotechnologie proti zlodějům i blbosti

Úspěchy vědců liberecké univerzity v oblasti nanotechnologií budou v příštím roce přínosem i pro vnitřní chod univerzity. Výsledky bádání využije například menza proti krádežím nádobí. Podle dosavadních výsledků lze ale také nanotechnologie využít pro zvýšení kvality studijních výsledků. JAK PROTI KRÁDEŽÍM? Liberečtí vědci objevili způsob, jak získat otisky prstů i tam, kde zdánlivě žádné nejsou. Dnes už umějí s nanotechnologií odhalit na površích, jichž se dotkla lidská ruka, i nepatrné stopy aminokyselin, a to i po umytí v myčce. „Tělo je vylučuje s potem, a proto jsou ve většině stop, kde dotyky zanecháme. Nanotechnologie umožní využít i nepatrné zbytky těchto látek ke zpětné rekonstrukci papilárních linií, jež tvoří na našich prstech typické obrazce, které dávají tvar i našim otiskům prstů. Ty slouží k odhalování zločinců a k řadě dalších účelů,“ vysvětlil profesor Petr Louda, který se řadu let intenzivně zabývá výzkumem tenkých vrstev. Dodal, že metodu vylepšují tak, aby s její pomocí bylo možné odhalit jakkoli staré otisky na jakémkoli povrchu. Podle ředitele kolejí a menz Zdeňka Kračmara bude možné využít výsledků bádání proti neustálým krádežím nádobí. „Ztrácí se nám misky na polévku, ale nemáme důkazy, že jsou naše. Když najdeme misku pod květináčem (obr. 1) nebo když dokonce vidíme, že slouží pro krmení domácích mazlíčků (obr. 2), tvrdí nám dotyčný(á), že si ji koupil v Makru, a my jsme dosud nemohli dokázat, že miska byla zcizená. Nyní pomocí nové metody, kdy se na misce zobrazí a zůstanou navždy i otisky našich kuchařek, toho zloděje usvědčíme. Počítáme, že uděláme razie na kolejích, laboratořích i v kancelářích. Ušetříme a možná nebudeme muset ani zdražovat kolejné bez ohledu na DPH,“ řekl Kračmar. NANOTECHNOLOGIE DOKÁŽOU I ZVÝŠIT SCHOPNOST PŘIJÍMAT NOVÉ INFORMACE Revolučních změn může doznat díky výzkumu vědců naší univerzity také přístup studentů i pedagogů ke studiu, neboť pomocí nanotechnologií lze zvýšit chuť přijímat nové informace. Ze studie vědců z University College London, kteří přemluvili vědecké týmy TUL, aby s nimi spolupracovaly, vyplývá, že mozek si vybírá, kterou informaci má poslouchat. Vědeckému týmu profesora Lukáše se podařilo vyvinout vhodný materiál, který slouží jako lešení pro nanovlákna schopná vytvořit na nosném materiálu jakousi ochrannou mříž před negativními informacemi. „Už víme, že nanovlákenné materiály díky velkému měrnému povrchu umožňují vysoce účinnou filtraci tak malých částeček, jako jsou například bakterie, vi ry, jemný prach, pyl nebo tabákový kouř. Nově jsme ale přišli na to, že dokážou zabránit i průniku nežádoucích informací. Je to další průlomový krok v tkáňovém inženýrství. A tento úspěch nám závidí řada renomovaných univerzit na celém světě. Opět si připisujeme prvenství,“ pochlubil se profesor Lukáš s tím, že má pro dámy potěšující informaci. Katedra netkaných textilií se totiž dohodla s katedrou designu FT, jejíž studenti jako závěrečné bakalářské práce vypracovali návrhy na vkusně působící ochrannou barié ru. Ochranná mříž nyní plní i funkci velmi žádaného módního doplňku. „Předvedli jsme ji na několika módních přehlídkách (obr. 3–4). Již se nám ozvala řada prestižních módních salonů a škemrají, abychom jim náš nápad prodali. Uvidíme, kolik nabídnou,“ řek la vedoucí katedry designu Renata Štorová. TO ALE JEŠTĚ NENÍ VŠECHNO Vědci z univerzity totiž dokážou do mozku vpravit i potřebné informace. Je to možné díky revoluční ultra jemné bio-sondě v podobě přesně vyrobené příze z nanovláken pro manipulaci s velmi malým množstvím kapalin, kterou vyvinuli společně s americkými kolegy na Clemson University. Bio-sonda funguje na principu motýlího sosáku. Vědci napodobili přírodní proces motýlího sání, při kterém motýli využívají dva druhy pórů: velmi malé, které umožňují lokální čerpání kapaliny, a větší, které transportují kapalinu jako potrubí na delší vzdálenosti. Rozhodující ale bylo, když zjistili, že motýl má v hlavě jakousi pumpu, kterou nasává sladkou šťávu z květů. To liberecké vědce inspirovalo k sestavení pumpy na vědomosti. Zprávy o tomto řešitelském úspěchu již pronikly na veřejnost a nedočkaví rodiče i studenti píší, za jak dlouho budou moci této revoluční metody využít. Efekt je jasný: „Vysokou školu už bude moci studovat každý blbec, neboť jsme mu schopni do hlavy nalít potřebné učivo. Pokles demografické křivky tak naší univerzity nedotkne. My nemusíme slibovat mimořádná stipendia úspěšným středoškolákům. My můžeme přijmout úplně každého a prostě své studenty dovedeme téměř ke genialitě,“ raduje se rektor TUL Zdeněk Kůs. Připouští ale, že se jedná ještě o zcela ověřenou metodu. Vědci ji zatím realizují jen v laboratorních podmínkách, ale podle Petra Mikeše z realizačního týmu profesora Lukáše nic nebrání tomu, aby se co nejdříve začala ověřovat i v celouniverzitním měřítku. Jiným univerzitám TUL svoje know-how nejspíš neposkytne a ponechá si svůj náskok v neúprosně konkurenčním prostředí. „Musíme ale dávat pozor na zpětný chod, který bohužel zatím nevratný. Při pokusu s jednou naší kolegyní jsme nedopatřením zatáhli za jiné nanovlákno, než jsme chtěli a místo napumpování nových vě domostí, jsme z ní vysáli, co se dalo. Výsledek je dost tristní (obr. 5). Vzhledem k tomu, že měla těsně před habilitačním řízením, nechceme její identitu z pochopitelných důvodů prozrazovat a držíme ji proto v izolaci,“ řekl člen řešitelského týmu Petr Mikeš s tím, že podružný neúspěch chuť libereckým vědců k dalšímu bádání nevzal a vypisují konkurz na dobrovolníky, na kterých budou moci svoji revoluční metodu vyzkoušet. To se ale stane až v příštím roce, který by měl být: „Šťastný, veselý, plný optimismu a také smyslu pro humor.“ Jaroslava Kočárková