Dnešní svět je zamořen plastovým odpadem, od velkých kusů plastu až po nepatrné mikroplasty a nanoplasty. Jde o závažnou hrozbu životnímu prostředí a riziko pro lidské zdraví, jehož možné důsledky ještě nejsou příliš jasné. Mikroplasty během putování prostředím pohlcují organické látky i kovy, které pak následně uvolňují do těl vodních organismů, v nichž se ocitnou. Odstranit plastový odpad z prostředí přitom není vůbec snadné. Australští odborníci vyvinuli novou metodu odstraňování mikroplastů z vody, aniž by došlo k ohrožení mikroorganismů, které v této vodě žijí. Shaobin Wang s kolegy z University of Adelaide použili uhlíkové nanopružiny, které jsou dost pevné a stabilní na to, aby mohly způsobit rozložení mikroplastů na jednodušší složky, které již nejsou pro vodní ekosystémy tak nebezpečné. K rozkladu mikroplastů je možné využít reaktivní kyslíkové radikály. Při přípravě těchto agresivních sloučenin se ale často používají těžké kovy, jako je například železo nebo kobalt, které samy o sobě představují pro životní prostředí riziko. Nejsou tudíž příliš vhodné pro použití v přírodních ekosystémech. Australský tým proto k přípravě reaktivních kyslíkových radikálů používá uhlíkové nanopružiny, které jsou obohaceny o atomy dusíku. Takové nanopružiny fungují jako katalyzátory tvorby kyslíkových radikálů. Dovedou odstranit podstatné množství mikroplastů z vody v krátké době, a přitom zůstávají stabilní v drsném prostředí agresivních chemických reakcí až po dobu osmi hodin. Přidání malého množství manganu zajistí, že se nanopružiny stanou magnetickými, což značně usnadní manipulaci s těmito látkami, například při čištění odpadní vody.
