Vědci často hledají inspiraci v přírodě. Výjimkou není ani snaha o vytvoření nanomateriálu odpuzujícího vodu natolik, že může zůstat suchý i pod vodou. V přírodě se nachází celá řada rozmanitých hydrofobních, tedy vodu odpuzujících povrchů. Debashis Chanda prozradil, že jím vedený tým odborníků z americké University of Central Florida pomohl bedlivě prostudovat strukturu listu lotosu, který je oblíbenou inspirací nanotechnologů již delší dobu. V tomto případě podle lotosu syntetizovali nanostrukturovaný materiál založený na molekulárních krystalech fullerenů: kulovitých molekul z desítek atomů uhlíku. Tyto krystaly se označují jako fullerity. Badatelé zjistili, že gel z fulleritů lze umístit na prakticky jakýkoliv povrch a dodat mu tím superhydrofobní vlastnosti. Výhodou je, že tento gel obvykle nijak nemění původní vlastnosti ošetřeného materiálu. Dotyčný materiál může být nadále využíván k rozmanitým účelům, včetně dezinfekce, výroby vodíku nebo elektrokatalýzy, a to i v kapalném prostředí. Chanda upozorňuje, že ošetření ploch zařízení pro elektrokatalýzu novým materiálem celý proces usnadňuje, což by mohlo vést například k efektivnějším palivovým článkům. Stejně tak použití zmíněného superhydrofobního gelu zlepšuje vlastnosti vysoce citlivých detektorů a senzorů, například pro detekci toxických plynů. V současnosti se hydrofobní povrchy obvykle vyrábějí s využitím litografie či podobných postupů, které vytvářejí mikrostruktury. Takový postup ale není možné použít u všech materiálů. Zároveň ne všechny hydrofobní povrchy zůstanou v případě ponoření suché déle než pár minut. Nový gel tyto obtíže elegantně řeší. /mt/
