Obvykle jsme šťastní, když nám funguje elektronika v obývacím pokoji nebo v práci. Někdy ale musí elektronické obvody obstát i ve velmi drsném prostředí. Výzkumníci Univerzit v Bristolu a Southamptonu, ve spolupráci se společností Microsemi, nedávno vyzkoušeli, jak pracují mikroelektromechanické komponenty, když jsou potaženy vrstvami nanokrystalového grafitu. Jejich úspěch by se mohl stát základem pro elektroniku s extrémně nízkou spotřebou energie v drsném prostředí. Mikro- a nanoelektromechanické systémy jsou velmi efektivní ve spotřebě elektrického proudu a mohou pracovat za mnohem vyšší teploty i úrovně radiace než klasické tranzistory. Sunil Rana z Bristolské univerzity a jeho spolupracovníci potvrdili, že nesmírně tenké filmy nanokrystalového grafitu, jejichž tloušťka se pohybuje v desítkách nanometrů, chrání miniaturní elektromechanické systémy před degradací. Zvládají to po miliony pracovních cyklů, přičemž systémy s těmito povlaky na kontaktech spínačů a elektrodách stále spolehlivě fungují. Podle badatelů jde o průlom, který by mohl vést k vývoji celé nové třídy extrémně energeticky nenáročných elektronických součástek. Mohly by se uplatnit třeba jako autonomní senzory pro internet věcí. Mikro- a nanoelektromechanické komponenty zvládají teploty přes 225 °C a klidně ustojí radiaci o dva řády vyšší, než jaká zničí tradiční tranzistory. Až doposud byl ale problém s jejich spolehlivostí. Tenké filmy nanokrystalového grafitu fungují jako pevné mazivo a velice zvyšují odolnost zmíněných elektromechanických systémů.
