Superman dovede vyrobit diamanty tak, že rozmačká ve své super ruce uhlí. Vědci americké Riceovy univerzity na to šli trochu jinak. Nepoužili uhlí, ale dnes velmi populární nanotrubičky. Dělají to tak, že střílejí nanotrubičky vysokou rychlostí do terče a tam pak vznikají nanodiamanty a další exotické formy uhlíku. Nanodiamanty sice neudělají z člověka boháče na počkání, k zahození ale také nejsou. Jejich studiem bude možné vylepšit struktury, které by měly odolávat nárazům v extrémně vysokých rychlostech. Badatelé použili mnohostěnné uhlíkové nanotrubičky a vyrobili z nich sférické projektily, které pak stříleli vysokorychlostním plynovým dělem, třemi různými rychlostmi, do hliníkového terče. Při rychlostech 3,9 a 5,2 km/s zůstala podstatná část nanotrubiček v neporušeném stavu. Při rychlosti výstřelu 6.9 km/s už ale přežilo jen velmi málo nanotrubiček. Velká většina nanotrubiček se při takové srážce roztrhala na nanoproužky a vědci ve výsledném materiálu ke svému překvapení objevili i nanodiamanty. Výzkum Riceovy univerzity ukázal, že když se nanotrubičky s něčím srazí ve vysoké rychlostí, tak se v nanotrubičkách rozruší vazby mezi atomy a na některých místech se pak vytvoří odlišné struktury. Tyto poznatky umožní materiálovým inženýrům vyvinout velmi lehké a zároveň odolné materiály pro konstrukci letadel, raket, satelitů a kosmických lodí, které vydrží srážky ve vysokých rychlostech – například s mikrometeority na oběžné dráze. Podle Sehmuse Ozdena z vědeckého týmu jsou obzvláště satelity a kosmické lodě vystaveny neustálému riziku srážky s mikrometeority nebo kosmickým odpadem, které se na oběžné dráze kolem Země pohybuje stále víc a víc. Aby takové srážky nebyly pro satelity nebo kosmické lodě fatální, potřebují účinnou ochranu. Měl by to být velmi lehký, ohebný materiál s výjimečnými mechanickými vlastnostmi. Uhlíkové trubičky jsou podle Ozdena ideální.
