Když se do vody dostanou nebezpečné organické látky, jako jsou barviva, pesticidy nebo farmaceutické látky, bývá velmi těžké je odstranit. Nějaké možnosti ale jsou, například fotokatalýza využívající k urychlení potřebných chemických reakcí, v tomto případě rozkladu organického znečištění, energii světelného záření. Při fotokatalýze se organické látky rozkládají na vodu, oxid uhličitý a další v podstatě neškodné molekuly. Háček je v tom, že většina technologií s fotokatalýzou vyžaduje ultrafialové záření, kvůli čemuž nejsou příliš praktické ani levné. Magnus Rønning z norské techniky Norwegian University of Science and Technology a jeho spolupracovníci proto hledali fotokatalyzátor, který by účinně čerpal energii i z viditelné oblasti elektromagnetického záření. Nakonec dospěli k nanodiskům bismutitu s nanočásticemi zlata, přičemž nanotyčinky zlata fungují lépe než nanokuličky zlata. Badatelé vyvinuli postup pro výrobu takového fotokatalyzátoru, jenž zajišťuje potřebný tvar a velikost výsledných částic. Účinnost fotokatalyzátoru ověřili v experimentech s methylenovou modří, která je nejen široce rozšířenou znečisťující organickou látkou s relativně složitou molekulou, ale také představuje oblíbený model pro testování účinnosti fotokatalyzátorů nebo třeba senzorů tohoto typu znečištění. Vývoj technologie stále probíhá. Rønning s kolegy se snaží především zvýšit účinnost fotokatalýzy, pokud jde o využívání fotonů slunečního záření. Pokud se jim povede dostat z 1 % na 10 % využitých fotonů, budou už praktické aplikace na dohled. /sm/
