Účelem léčby s pomocí nanočástic je dopravit léčivo přesně na místo určení v těle pacienta a vyhnout se drastickým vedlejším účinkům, které jsou typické například pro řadu chemoterapií nádorů. Má to však háček. Nanočástice se musejí dostat přes obranné linie imunity pacienta, která hlídá organismus před cizorodými látkami. V tomto případě jsou problémem především proteiny v krevním séru, které „značkují“ vše podezřelé, na co narazí. Obrana imunity je tak účinná, že při použití běžných nanočástic jich k cíli, například k nádoru, dorazí jen asi procento jejich původního množství. Jak říká Eden Tanner z amerického institutu SEAS (Harvard John A. Paulson school of engineering and applied sciences), hněvu těchto proteinů téměř nikdo neunikne. Tanner a jeho kolegové ovšem nalezli způsob, jak imunitní systém pacienta přelstít. Pořídili nanočásticím maskování, které tvoří iontová kapalina. Díky tomu se proteiny z krevního séra nemohou na nanočástice tak dobře vázat a zviditelňovat je tím pro imunitu. Je to poprvé, kdy někdo použil k takovému účelu iontovou kapalinu pro nanočástice určené k použití v krvi pacienta. Experimenty na myších potvrdily, že nanočástice potažené vrstvou iontové kapaliny vydrží v těle mnohem déle než ostatní nanočástice. Také se ukázalo, že nanočástice s iontovou kapalinou si mohou „stopnout“ červené krvinky a svézt se na nich. Velkou předností iontových kapalin je, že je možné změnou jejich chemického složení snadno měnit jejich vlastnosti, především elektrický náboj. Toho bude možné využít pro různé typy nanočástic./sm/
