Drobné nanočástice dodávají polymerním sklům vyšší pevnost a houževnatost i lepší zpracovatelnost.
Polymerové sklo, plexisklo neboli polymethylmethakrylát (PMMA) je průhledný, doslova čirý a zcela bezbarvý polymer s vlastnostmi termoplastu, který se využívá v široké škále aplikací, od designů v zábavním průmyslu, výrobě nábytku nebo třeba v módě až po výrobu různých krytů nebo kancelářských potřeb. Samo o sobě je slušně odolné, například vůči povětrnostním podmínkám, včetně tropického klimatu. Vědci se ale současně celá desetiletí snaží vylepšit jiné jeho mechanické vlastnosti, především jeho pevnost a průrazuvzdornost. V řadě praktických aplikací by se takové vylepšené vlastnosti velmi dobře uplatnily. Problém je v tom, že při vylepšování plexiskla vědci obvykle narážejí na to, že větší pevnost znamená nižší průrazuvzdornost a naopak. Dosavadní pokusy v tomto směru selhaly a spojení těchto vlastností v rámci jednoho konkrétního plexiskla bylo považováno za nereálné. Čínský výzkumný tým však nedávno využil k překonání tohoto problému s plexisklem nanočástice vytvořené z jediného sbaleného řetězce polymeru. Tyto nanočástice jeho členové smíchali s plexisklem a výsledný materiál důkladně otestovali. Prozkoumali jeho pevnost, průrazuvzdornost a viskozitu při tání. Také použili elektronový mikroskop a s jeho pomocí prostudovali rozmístění nanočástic v hmotě plexiskla. Výsledky zkoumání potvrdily, že se nanočástice rovnoměrně rozptylují a vytvářejí stabilizující vazby mezi mikroskopickými vlákny v plexiskle. Díky tomu je plexisklo mechanicky odolnější. Nanočástice fungují jako vnitřní „lubrikant“, v důsledku toho je plexisklo pevnější, více odolává průrazům a je i lépe zpracovatelné při dalším použití. /sm/
