Vědecký tým amerických laboratoří Lawrence Livermore National Laboratory (LLNL) vyvinul nový biosenzor, který by se mohl uplatnit v diagnostice rakoviny nebo třeba epilepsie a dalších závažných onemocnění. Biologické senzory v dnešní době sledují malé molekuly nebo i atomy či ionty, které jsou významné pro diagnostiku v medicíně. I velmi jednoduché signály, jako je například kyselost, tedy pH, uvnitř buňky, mohou poskytnout zásadní informaci pro léčbu nebo pro výzkum. Lidmi vytvořené biosenzory mají ale svá omezení. Nebývají úplně biokompatibilní a mají sklony se zanášet materiálem, který brání jejich správné funkci. Aleksandr Noy a jeho kolegové se proto inspirovali v přírodě a vytvořili biosenzor, jehož struktura napodobuje živé organismy. Jde o biosenzor pH, který tvoří senzory s tranzistory z křemíkových nanopásků, obalené protipovlakovou lipidovou dvojvrstvou. Tato lipidová dvojvrstva obsahuje kanálky z uhlíkových nanotrubiček CNTP (proton-permeable carbon nanotube porin). Tvůrci svůj senzor také úspěšně otestovali v různých biologických tekutinách. Xi Chenová a její kolegové vytvořili biosenzor, který představuje praktickou platformu pro detekci biomarkerů, poškozených míst DNA nebo například virů s velkou citlivostí a v reálném čase. Právě díky kanálkům z uhlíkových nanotrubiček nové biosenzory dobře odolávají různým biologickým materiálům, které by mohly tvořit povlaky na povrchu senzoru. Kanálky zároveň zajistí, že navzdory ochranné lipidové dvojvrstvě zůstane zachovaná funkce senzoru. V budoucnu by mohly vzniknout podobné biosenzory či další zařízení, která budou obsahovat kanálky z uhlíkových nanotrubiček. Tyto kanálky přitom bude možné nastavit tak, aby jimi procházely některé atomy či malé molekuly a jiné naopak nikoliv. Takové senzory by mohly nalézt využití v řadě různých aplikací od diagnostiky přes genetické testy až po vývoj nových léků.
