Existuje nějaká možnost, jak jedním rozhodnutím rychle snížit množství uhlíkových emisí, vytvořit dobře placená trvalá pracovní místa, podpořit ekonomiku, a dokonce i snížit ekologickou zátěž chudých regionů? Ano, podle nové zprávy amerického ministerstva energetiky existuje. Stačí ve velkém nahrazovat uhelné elektrárny menšími jadernými bloky. Zmíněný dokument vznikl, aby zevrubně popsal otázku strategie, která se obvykle shrnuje pod názvem „Od uhlí k jádru“ nebo C2N (podle anglického coal to nuclear). Zpráva se zaměřila na tři otázky: 1. Kolik uhelných elektráren ve Spojených státech je k takové náhradě vhodných? 2. Jaké jsou výhody a problémy? 3. Jak to ovlivní místní komunity?
Hlavní odpovědi Řešení nabízejí především menší pokročilé reaktory s výkony pod 1 GW, které by mohly stát na 80 % lokalit stávajících funkčních amerických uhelných elektráren. Využití existující infrastruktury může vést k úsporám investičních nákladů v rozmezí od 15—35 % u každé z nich. Zároveň by mohlo vybudování takové elektrárny vytvořit stovky nových pracovních míst. To by v důsledku mohlo vést ke zvýšení ekonomické aktivity v oblasti řádově o stovky miliony dolarů. Přitom by lokální emise skleníkových plynů mohly klesnout až o 86 %. Analýza DOE konkrétně „identifikovala jako potenciální kandidáty na přechod z uhlí na jádro 157 vyřazených uhelných elektráren a 237 provozovaných uhelných elektráren“. Hrubý odhad, jehož autorem je statistik Roger Pielke, říká, že jaderné bloky na oněch 394 lokalitách by v zásadě byly schopny zajistit přibližně 70 % veškeré výroby elektřiny v USA z roku 2021. Jde o odhad nejspíše nadsazený, protože je nepravděpodobné, že se všechny takové lokality obsadí, ovšem dobře ilustruje, jak ohromný potenciál tato myšlenka má.
Zkoušíme, zkoušíme Náhrada uhlí jádrem není jen a pouze teoretickou myšlenkou. Spojené státy i další země tuto možnost aktivně zvažují, jak nedávno připomněl třeba server World Nuclear News. Právě v USA například společnost TerraPower v roce 2021 oznámila plány na výstavbu demonstračního bloku svého sodíkem chlazeného rychlého reaktoru Natrium v areálu vyřazené uhelné elektrárny ve Wyomingu. Na začátku letošního roku oznámily úřady v Marylandu, že podpoří projekt zkoumající využití areálů bývalých uhelných elektráren malým modulárním reaktorem Xe-100 společnosti X-energy. A společnost Holtec International nedávno uvedla, že zvažuje lokality uhelných elektráren jako možné lokality pro svůj reaktor SMR-160 s plány na uvedení prvního bloku do provozu již v roce 2029. Možnosti v Polsku ověřuje americká společnost NuScale. Její reaktory mohly nahradit uhelné elektrárny ve spolupráci s polskou společností Unimot a s tamním producentem mědi a stříbra KGHM. Některé výhody přechodu od uhlí k jádru jsou zjevné na první pohled (výrazně nižší emise skleníkových plynů a pevných částic). Přechod však nabízí i další potenciální benefity, zejména vznik nových pracovních míst a lokální ekonomický růst. Proč a jak, to zpráva ukazuje na příkladu hypotetického projektu tohoto typu kdesi na středozápadě Spojených států. Analýza uvažovala náhradu stávající uhelné elektrárny o výkonu cca 1,2 GW jadernými zdroji v několika scénářích. V tom maximálním by místo uvedené uhelné kapacity na místě stálo 12 malých modulárních reaktorů společnosti NuScale s celkovým výkonem zhruba 924 MW.
Kdo tam bude pracovat Pro region by něco takového samozřejmě znamenalo zánik stávajících pracovních míst v uhelné elektrárně a vznik nových. V jaderné elektrárně je pochopitelně zapotřebí jiných profesí, takže práci by si zachovali jen někteří, přičemž průnik není veliký. Ve výsledku by ovšem jaderný zdroj podle odhadů (založených na údajích firem, které „malé“ reaktory vyvíjejí) vedl ke zvýšení počtu pracovních míst. V další rozvoj uhelných zdrojů navíc v USA nikdo ani příliš nevěří. Podle maximálního scénáře by v lokalitě mohlo vzniknout i více než 650 nových, z velké části dobře placených a dlouhodobých pracovních míst. Nejde přitom jen o pozice v elektrárně, ale také v dodavatelském řetězci a v související komunitě. Nová pracovní místa přinesou i novou ekonomickou aktivitu v regionu. Ve zmíněném maximálním scénáři jde o nárůst až o 275 milionů dolarů, z čehož 102 milionů dolarů tvoří nové pracovní příjmy (tj. mzdy). Problémem samozřejmě v každém případě je dopad přechodu na jadernou energetiku v těžebním průmyslu. Z pohledu ekonomického potenciálu může být přechod od uhlí k jádru vzpruhou pro znevýhodněné komunity. Jaderné lokální zdroje tedy údajně mohou pomoci zvednout životní úroveň a vyhlídky obyvatel v takových oblastech, jako je americký Středozápad (a třeba i naše Mostecko).
Využít, co stojí Velkou výhodou podobných projektů by mělo být právě využití stávající infrastruktury. Protože se tyto lokality k výrobě elektřiny již využívají, obsahují všechnu související infrastrukturu, především připojení k rozvodné síti. Tím odpadá jeden z nejsložitějších problémů při stavbě nových zdrojů, totiž budování souvisejících liniových staveb, které se obvykle stávají předmětem vášnivého odporu místních obyvatel. To rozhodně není českým specifikem, byť v USA mívá tento odpor trochu jinou podobu a jiné aktéry v závislosti na lokálních podmínkách a legislativě. Z pol it ického úhlu pohledu bychom měli ještě zmínit, že přechod od uhlí k jádru má v USA širokou veřejnou podporu. Nedávný průzkum veřejného mínění ukazuje, že tato myšlenka má zastánce napříč politickým spektrem a počet silných odpůrců je velmi malý. Jde tedy o vzácný příklad energetické politiky, jejíž zastánci se najdou na obou stranách rozdělené americké politiky. Nevíme o podobném průzkumu prováděném v Česku, ovšem ani v celkově velmi projaderném Česku bychom neměli narážet na vážný odpor.
Nový průmysl Značnou výhodou by mohlo být i to, o jak ohromný trh se vlastně může jednat. Firmy, které se do tohoto odvětví pustí, mají potenciální zákazníky po celém světě. Na Zemi je v provozu zhruba 2 200 GW uhelných elektráren, které ročně vyrobí přibližně 10 000 TWh elektřiny. Pokud by byly nahrazovány jadernými elektrárnami, mohlo by být ve hře přibližně 1 000 GW, což je více než dvojnásobek současné globální jaderné kapacity. Důležité je, že téměř veškerá tato kapacita se nachází ve státech, které již jadernou energii využívají, mají tedy nastavena legislativní a regulační pravidla (nebo v brzké době mohou mít). Přímý přechod od uhlí k jádru by tedy v diskusích o klimatické politice měl rozhodně hrát výrazně větší roli než doposud. I v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu a následnou destabilizací křehké evropské energetiky má odvětví jedinečnou šanci přesvědčit i skeptiky o svých možnostech. Nesmí ovšem čekat dlouho, toto „okno“ se může brzy zavřít. /jj/
