Takové vynálezy věcí, které nám slouží každý den, jsou asi nejzajímavější. Zvlášť, když k nim dojde náhodou. Do roku 1937 se v amerických supermarketech používaly jen nákupní košíky. Když jste chtěli udělat velký nákup, potřebovali jste několik košíků či nákupní tašky, které se musely u pokladny zase vybalit. Při velkém nákupu během putování mezi regály každého bolely ruce a mnozí chodili buď ve dvojicích, či přišly celé rodiny, aby společně zvládli týdenní nákup. Jak usnadnit zákazníkům život Sylvan Goldman byl majitelem supermarketu v Oklahoma City a chtěl lidem nakupování zpříjemnit. Když tak jednou nad tím po práci dumal ve své kanceláři, seděl při tom ve skládací židli a koukal před sebe na další dvě skládací židle, prožil AHA zážitek. Spojí dvě židle dohromady a mezi ně umístí dva nákupní košíky – jeden nahoře, druhý dole. Trubková konstrukce s kolečky nesla dva obyčejné košíky. Nechal pár vozíků na zkoušku vyrobit a 4. července 1937 je slavnostně předvedl zákazníkům. Jaké bylo jeho překvapení a zklamání, že je téměř nikdo nepoužil. Muži měli strach, že by je někdo mohl považovat za slabochy, kteří neunesou nákup. Ženy zase říkaly, že mají dost tlačení dětských kočárků. Mystery shoping Zájem byl vskutku vlažný až chladný. Leč Goldman se nehodlal vzdát a v duchu nejlepší americké tradice vsadil na reklamu. Najal statisty různého věku a pohlaví, kteří s nákupními vozíky nejprve projížděli blízko vchodu do obchodu, a lákali tak k používání novinky opravdové zákazníky. Pak Goldman najal muže a ženy různého věku, aby celý den jezdili i po celém supermarketu se zbožím v košících a předstírali, že nakupují. „Do každého oddělení velkého supermarketu jsem najal jednu ženu mezi 20 a 30 lety, jednu asi o 10 let starší a někoho těsně před šedesátkou. Muže zastupovali třicátníci nebo padesátníci. Všichni jezdili sem a tam, v košících měli zboží a usmívali se. Do toho hostesky nabízely u vchodu nově příchozím vozíky k vyzkoušení. U pokladen jim je zase odebíraly a pomáhaly se složením nákupu do tašek,“ popsal Sylvan Goldman druhý a mnohem úspěšnější pokus o prosazení novinky, kterou zprvu přijali jen starší lidé. Výroba vozík ů na sedm let dopředu Podnikavý Goldman chtěl na svém vynálezu pochopitelně vydělat. Proto se v září 1937 vypravil na veletrh určený obchodníkům, kde jeho vozíky vzbudily zaslouženou pozornost. Když ale přišlo na objednávky, byli vedoucí jednotlivých obchodů opatrní – báli se např. hravých dětí a následných škod. Objednávek bylo proto velmi málo. Goldman znovu vsadil na názornou ukázku používání vozíků a se svými zaměstnanci natočil výukový propagační film, ve kterém názorně ukázal všechny jejich výhody. Vynález se mu nakonec podařilo prosadit a koncem roku 1937 již rozjel výrobu nákupních vozíků ve velkém. Goldmanovy výrobky pak doslova zaplavily Ameriku a v roce 1940 měla firma vyprodanou produkci na sedm let dopředu. Podobné vyn álezy i jinde Sylvan Goldman je sice nejznámější, rozhodně ne však jediný vynálezce nákupního vozíku. Francouzská socioložka Catherine Grandclémentová ve své práci z roku 2006 uvádí řadu vynálezů na stejném principu, tedy pojízdný nosič nejčastěji dvou nákupních košíků, které se objevily již dříve. Avšak podnikavý Goldman si svůj vynález nejen patentoval, ale také se mu jej podařilo prosadit do každodenního používání v obchodech. Ještě 10 let však trvalo, než se objevily vozíky dnešního typu – s odklopnou zadní stěnou, které se dají zasunout jeden do druhého, a v obchodech tak šetří místo. Jejich vynálezce, Orla Watson, však zůstal věrný „dvoupatrovému“ pojetí vozíku, a dokonce vymyslel mechanismus, který u pokladny spodní patro automaticky zvedal. A nakonec to byl opět Goldman, kdo přišel s jednopatrovým „stohovatelným“ vozíkem, který se od těch dnešních, používaných v hypermarketech, liší vlastně jen velikostí.
