Chirurgické oddělení Nemocnice České Budějovice má již zhruba rok k dispozici unikátní zařízení, které dokáže zobrazovat a analyzovat odebíranou tkáň při prs záchovné operaci karcinomu prsu. Díky tomuto kroku lékaři okamžitě vidí, zda je zákrok dostatečný, či zda je třeba odebrat více tkáně, čímž výrazně snižují potřebu reoperací.
Podle mammárního onkochirurga Jana Beneše umožňuje v českobudějovické nemocnici instalovaný zobrazovací systém Mozart 3D (The Mozart 3D Specimen Radiography System) analýzu resekátu [odebrané tkáně — pozn. red.] a zobrazení eventuálního šíření nádoru prsu do jeho okrajů. Takzvaná 3D tomosyntéza vzorků, jakou poskytuje, dává lékařům možnost okamžitě zasáhnout a odebrat z postižené části prsu další tkáň. Došlo tak k statisticky významnému snížení množství reoperací z 5,5 % na 0,6 %. „Dále s jeho pomocí prokazujeme v uzlině jodové zrno, které používáme k označení postižené uzliny při takzvané cílené axilární disekci, kdy odstraňujeme pouze nezbytně nutné množství uzlin v podpaží. Pacientku tak můžeme ušetřit odstranění všech uzlin, což významným způsobem snižuje riziko trvalých otoků horních končetin a zkracuje rekonvalescenci,“ vysvětluje lékař a dodává, že technika prs záchovných výkonů umožňuje odstranit nádor pouze s malým lemem zdravé tkáně, po kterém následuje ozáření zbytkové tkáně prsní žlázy. Tyto výkony jsou tedy možné jen u pacientek s malými nádory, respektive tam, kde je malý poměr mezi velikostí nádoru a prsu. Důvodem je snaha o zachování alespoň přibližného tvaru prsu a toho, aby velikostní rozdíl mezi zdravým a operovaným prsem nebyl esteticky významný. „Díky peroperačnímu zobrazení resekátů zejména u nehmatných lézí, tedy karcinomů zjištěných v raném stadiu, jsme schopni odebírat menší množství zdravé tkáně při zachování ‚jistoty‘ onkologické radikality v podobě odstranění celého nádoru spolu s lemem.“ Jan Beneš dále upozorňuje, že standardní proces snímkování a vyšetřování resekátu na radiologických pracovištích je poměrně logisticky náročný a může znamenat i riziko autolýzy materiálu. Tím, že systém Mozart 3D pracuje přímo na operačním sále během operace, nedochází k prodloužení doby operace. Zároveň má chirurg možnost vidět polohu odebrané tkáně v přístroji, tudíž má jistotu správné orientace materiálu pro případné odstranění další tkáně. „Veškerá data jsou odesílána do nemocničního informačního systému a v případě jakýchkoliv nejasností, jako je například další nalezené ložisko, větší rozsah mikrokalcifikací [drobných vápníkových usazenin v tkáni — pozn. red.], sporný lem zdravé tkáně a podobně, může lékař telefonicky kontaktovat radiologa,“ říká dále s tím, že právě tento expert je následně schopen srovnat nález s předchozími vyšetřeními a vyjádřit se k potřebě rozšíření resekce. Další výhodou systému Mozart 3D je tomosyntéza, což je vyšetřovací metoda na bázi rentgenu, která dokáže provést řezy odebranou tkání o tloušťce 1 mm. Jedná se o velmi významnou pomůcku, díky které je možné potvrdit, že se nádor nešíří do okraje v žádném z těchto řezů. Tato informace je klíčová zejména proto, že resekát ani tumor nemají ideální geometrické tvary a v případě pouhého 2D zobrazení nemusí být lékaři schopni rozpoznat šíření do okraje odebraného materiálu. „Nicméně přístroj dokáže provádět i 2D analýzu, kterou využíváme při operacích maligně postižené uzliny značené jodovým zrnem, kdy nám stačí pouze průkaz zrna ve vzorku tkáně společně s původním klipem použitým ke značení při biopsii.“ Jan Beneš však na závěr podotýká, že systém Mozart 3D funguje jako kabinový rentgen, který je kompletně odstíněn a snímaná je pouze odebraná tkáň. „Mohu tedy pacientky uklidnit, že na sále nehrozí žádné riziko ozáření a tomosyntéza tak neznamená žádnou radiační zátěž.“ /Kristina Kadlas Blümelová/
