Rakousko a Švýcarsko mají stejně
výhodné podmínky pro rozvoj
energetiky. Zatímco však naši jižní
sousedé v současné době kryjí celkovou
spotřebu elektřiny nejméně
z desetiny dovozem a místo snižování
emisí skleníkových plynů jich do
ovzduší vypouštějí rok od roku více,
v konfederaci vykazují přebytky
proudu a s kjótskými cíli se vyrovnávají.
Důvod? Švýcarské elektrárny
neprodukují díky mixu vodních
zdrojů a jaderných bloků v Beznau,
Gösgenu, Leibstadtu a Mühlebergu
jako jediné v Evropě žádné emise
CO2.
Loni vyrobily 65,8 miliardy kWh,
z toho 26,3 mld., tedy přesně 40 procent,
v atomových elektrárnách, uvádějí
statistiky bernského ministerstva
energetiky. Celkové švýcarské emise
skleníkových plynů činily v roce 2005
podle Evropské ekologické agentury
53,6 mil. t, v přepočtu na obyvatele tedy
7,15 tuny. Pokud by se současná klimatická
politika v zemi nezměnila, sníží se
množství CO2 vypouštěného ve Švýcarsku
do roku 2010 na 51,1 mil. t.
Rakouské elektrárny vyrobily loni
63,7 miliardy kWh, z toho 34,9 mld.,
tedy 55 procent, ve vodních zdrojích;
běžně se tento podíl pohybuje až kolem
dvou třetin. Tepelným elektrárnám
dominují plynové a kamenouhelné, které
podle regulačního úřadu E-control
vyprodukovaly necelou čtvrtinu rakouského
proudu. Emise skleníkových plynů
stouply v roce 2005 už na 93,3 mil. t,
tedy na 11,2 tuny na obyvatele.
Pro úplnost: v Česku se z loňských
88,2 mld. kWh vyrobilo podle ERÚ
v uhelných blocích 56,7 mld., tedy 64
procent elektřiny. Obě jaderné elektrárny
vyprodukovaly 26,2 mld. kWh
(30 procent). Do ovzduší se v roce
2005 vypustilo 145 mil. t skleníkových
plynů, tedy 14 tun na obyvatele.
Důvodem je opět v první řadě energetika:
každá miliarda kilowatthodin
vyrobená v uhelných zdrojích představuje
zhruba milión tun emitovaného
oxidu uhličitého.