Autonomní řízení přestává být v České republice pouze teoretickým pojmem. Nová legislativa poprvé jasně vymezuje, kdy může řízení převzít samotné vozidlo, kdo v takovém okamžiku nese odpovědnost a jaké povinnosti řidiči i výrobci zůstávají.
Prvního ledna 2026 vstoupila v České republice v účinnost právní úprava, která poprvé umožňuje provoz vozidel v autonomním režimu na úrovni označované jako tzv. podmíněná automatizace. Legislativní změna reaguje na technický vývoj v oblasti asistenčních a automatizovaných systémů a vytváří rámec pro využívání vozidel odpovídajících stupni SAE Level 3. Nejde přitom o plošné povolení autonomní jízdy bez omezení, ale o jasně vymezený režim s přesně stanovenými odpovědnostmi řidiče, provozovatele i výrobce. Automatizované automobily jsou podle nové úpravy definovány jako vozidla schopná za určitých podmínek převzít řízení bez neustálého dohledu řidiče. Právní rámec vychází z mezinárodní klasifikace stupňů automatizace řízení podle organizace SAE International (Society of Automotive Engineers). Úroveň SAE Level 3 představuje první stupeň, kdy systém vozidla nejen řídí, tedy udržuje rychlost i jízdní pruhy a sleduje okolí, ale také skutečně přebírá odpovědnost.
Podmínky dočasného přenosu odpovědnosti
Podmíněná automatizace je však vázána na splnění přísných technických a provozních podmínek: systém může být aktivní pouze v prostředí, pro které je homologován, typicky na komunikacích se směrově oddělenými jízdními pruhy, tedy na dálnicích a rychlostních silnicích bez přítomnosti chodců a cyklistů. Vozidlo samo vyhodnocuje, zda jsou podmínky vhodné, a řidiči nabídne převzetí řízení. Aktivace však vždy zůstává na řidiči. Zásadní změna proti systémům úrovně SAE Level 2 spočívá v rozdělení odpovědnosti. V autonomním režimu nese odpovědnost za přestupky a úkony související s řízením samotné vozidlo, respektive jeho výrobce. Řidič v této fázi není povinen sledovat provoz, musí však zůstat ve vozidle, být připoutaný, střízlivý a připravený řízení na výzvu systému převzít. Povinnost převzít řízení je klíčovým prvkem celé koncepce, přičemž homologační předpisy stanovují 10 s jako minimální časový interval, který musí vozidlo řidiči poskytnout na jeho reakci. Vozidlo si tedy musí v tomto časovém rozmezí dokázat poradit samo. Pokud řidič na výzvy nereaguje, automobil provede manévr bezpečného zastavení u krajnice, podobně jako v případě systémů reagujících na podezření na náhlou zdravotní příhodu řidiče. Ovšem v případě, že vozidlo vyzve k převzetí řízení, ale řidič v daném časovém rámci tak neučiní, přechází přesto odpovědnost zpět na něj. Provozovatel vozidla nadále odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla, a to i v rámci zákonného pojištění odpovědnosti. Součástí nové úpravy je také povinné vybavení autonomních vozidel záznamovým zařízením, které uchovává informace o tom, zda bylo řízeno člověkem, nebo systémem. Jde v podstatě o zjednodušenou obdobu tzv. černé skříňky v letadlech. Řidič je povinen tyto údaje na výzvu zpřístupnit policii, přičemž odmítnutí znamená, že se má za to, že vozidlo řídil sám.
Inspirace Německem
Informace o tom, že jde o automatizované vozidlo odpovídající kategorie, bude nově uvedena i v registru silničních vozidel. Česká legislativa se tak od roku 2026 řadí mezi právní systémy umožňující provoz vozidel s podmíněnou automatizací řízení. Přestože v době zahájení účinnosti zákona ještě nejsou na českém trhu dostupná vozidla se schváleným systémem SAE Level 3, právní rámec je připraven i s výhledem na další období, včetně využití u nákladních vozidel. Inspirací je mimo jiné situace v Německu, kde je provoz vozidel úrovně L3 již umožněn, avšak pouze na přesně vymezených dálničních úsecích. Nová úprava tak nepředstavuje revoluci v každodenním provozu, ale spíše další důležitý krok k postupné integraci autonomních technologií do reálného silničního provozu. Systémy úrovně 3 v Německu nabízejí automobilky BMW a Mercedes-Benz.
/Petr Hanke/
