Energetický regulační úřad vydal na sklonku loňského roku cenové rozhodnutí č. 4/2012, jímž se stanovuje podpora pro některé zdroje energie. Není určitě bez zajímavosti prostudovat si cenová rozhodnutí, jimiž se stanoví výkupní ceny a zelené bonusy detailněji. Výkupní ceny nezahrnují daň z přidané hodnoty. K novým výkupním cenám se připočítává DPH adekvátně podle jiného příslušného právního předpisu. Zelené bonusy jsou stanoveny jako pevné hodnoty podle zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů. Jazykem ERÚ: „Podle Nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách) a Pokyny Společenství ke státní podpoře na ochranu životního prostředí (2008/C 82/01) a ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, bude v provozní podpoře podle tohoto cenového rozhodnutí zohledněna jakákoliv nevratná investiční podpora z veřejných prostředků s datem právní moci rozhodnutí o poskytnutí, příp. s datem jiného individuálního právního aktu o poskytnutí, nebo s datem účinnosti právního aktu po 1. lednu 2013 včetně, a to u výroben nebo zdrojů z podporovaných zdrojů energie uvedených do provozu od 1. ledna 2013 včetně, u nichž bude výše provozní podpory snížena způsobem, uvedeným v tab. 1. Dlouhodobě „hořlavým“ diskusním tématem, jež v posledních měsících graduje nejenom v kruzích energetiků, ale i ekonomů, podnikových manažerů, ekologických aktivistů a regionální exekutivy, je problematika spalování a spoluspalování biomasy. Stojí určitě za pozornost, jak problematiku výkupních cen a ročních zelených bonusů na elektřinu pro výrobu elektřiny z biomasy ošetřil ERÚ. A konečně 3. kánon pro energetiky a ekonomy (zejména v regionech) důležitá komparace – Výkupní ceny a roční zelené bonusy na elektřinu pro spalování bioplynu, skládkového plynu, kalového plynu a důlního plynu z uzavřených dolů (tab. 2). I letošní reakce výrobní a občanské sféry na toto citlivé rozhodování ERÚ nebudou jednoznačná. Malá skupina podnikatelských subjektů, která provozuje exaktní AZE a stane se příjemcem benefitů, namítat bezpochyby nebude. Podnikový průmyslový management však stávající systém subvencí AZE dlouhodobě a neúnavně kritizuje. Příkladem může být nejenom diskuse tuzemských podnikatelů s představiteli vlády v době zahájení zářijového Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně, ale i řada dalších jednání po linii Svazu průmyslu a dopravy ČR, Hospodářské komory ČR a dalších subjektů s resortními představiteli exekutivy po celý podzim. Rostoucí ceny energií a tepla, na nichž se mj. podepisují štědré dotace pro AZE, podle názorů kapitánů českého průmyslu tvrdě doléhají na firemní ekonomické bilance, prodražují české výrobky a služby a zmenšují konkurenceschopnost tuzemské ekonomiky tváří v tvář zahraniční konkurenci. Koncepčním východiskem určitě není propadnout krátkozraké hysterii, hašteřit se o desetiny procent subvencí, příp. nihilizovat jakýkoliv pokus o další rozvoj tzv. Zelené energetiky v ČR. Nicméně stávající systém podpory AZE už doopravdy volá po brzké a hluboké analýze, po razantních strukturálních změnách. V tom jsou s podnikovou řídicí sférou zajedno i občané. Také oni musí přispívat na ekologický energetický byznys rok co rok stále vydatněji. Pokusy přesunout řešení této složité problematiky na pozdější, povolební termíny a vázat je na momentální průběh plnění našich závazků v rámci lisabonské směrnice EU „20-20-20“ by byla jen marná bitva o čas, o oddalování pro leckteré subjekty nepříjemných kroků. Česká republika formuluje novou moderní Státní energetickou koncepci. Chceme v ní reálně dohlédnout až do období 2030-2040. Pokud hodláme dodržet veškeré zapsané trendy (a jinou šanci de facto ani nemáme), nezbývá než se postavit čelem i k nesystémovým subvencím pro jednu část energetického trhu. Pokud mají v budoucí české energetice a teplárenství zavládnout rovné poměry, pak je třeba principiálně eliminovat stav, kdy se pro jedny účastníky trhu fixují benefity a pro druhé generuje nezaviněné břímě. B. Karvinský
