Jen málokdy se seriozní mezinárodní fórum ekonomů ve švýcarském Davosu nadchlo pro nějakou jednotlivou ekonomickou či technologickou myšlenku. Letos se tak stalo. Ostřílení finančníci ve svých oficiálních i kuloárních vystoupeních a diskusích horovali pro břidlicový plyn. Oslnil je nikoliv pokračující geologický průzkum ve světě anebo zlepšující se technika a metody jeho dobývání. Právě boom břidlicového plynu by údajně mohl vyvést globální ekonomiku z její dlouhodobé a opakující se recese, nastartovat dynamický růst mnoha tradičních ekonomií a zároveň na mapě současného světa vytvořit několik nových ekonomických tygrů. Po USA a nejnověji také Kanadě (zejména po tamější velmi úspěšné prospekci ložisek na západě země) se v hledáčku mezinárodních těžařských a prodejních společností nyní ocitají hlavně Čína a Ukrajina. Kyjevští politici podepsali už několik kontraktů se zahraničními firmami (kupř. 50letou smlouvu se společností Shell v hodnotě cca 10 mld. USD). Vedle přísunu nemalého množství peněz do churavé ukrajinské ekonomiky si od tohoto záměru slibují především zásadní omezení dosavadní ukrajinské závislosti na importu energetických surovin ze zahraničí, v první řadě z Ruska. Ukrajinci odhadují, že v jejich podzemí se nachází cca 1,2–1,4 bilionu (!) m3 břidlicového plynu. Jako zářný vzor pro odhalování, těžbu a exploataci ložisek břidlicového plynu i v Davosu posloužily USA: co do objemu dobývaného plynu i jeho uplatnění na trzích. Ekonomové predikují už v této dekádě výrazné změny na současném světovém trhu s plynem a naopak nepřehlédnutelné propady v tržbách za zemní plyn na straně tradičních těžařů a prodejců. Americké firmy a domácnosti už nyní dostávají podstatně levnější plyn z vlastních ložisek a bez zbytečně se prohlubující závislosti země na externích zdrojích, nezřídka v geopoliticky nejsložitějších regionech planety. Velké toky suroviny z břidlicových vrstev nastartovaly v USA některé zpracovatelské a s plynaři kooperující obory, vytvořily tisíce nových pracovních míst, posílily konkurenceschopnost mnoha amerických firem a ekonomice USA nabídly zajímavé perspektivy pro její opětovný dlouhodobý růst. Oponenti brzdí toto nadšení. Mimo jiné operují s ekonomickou statistikou. Ta potvrzuje, že domácí petrochemie se na ekonomickém kolosu USA podílí zatím jen 1 %. Navíc, americká energetika a teplárenství se po několika trpkých zkušenostech z oborových krizí od 70. let XX. století razantně strukturovaly. Plynárenský sektor (byť si momentálně nemůže stěžovat ani na nedostatek investic, ani na absenci mediální přízně) také nebude mít ještě po řadu let odpovídající personální, odborně vysoce erudované zázemí.
