Do jednacího pořádku březnového summitu prezidentů a premiérů členských států EU v Bruselu byl mj. vložen jeden nanejvýš důležitý bod: na starém kontinentě postupně vytvořit věcně a strategicky potřebnou Evropskou energetickou unii (EEU). Podle kritiků Bruselu nic nemůže být vzdáleno principům evropské politické a ekonomické jednoty více, než je současná energetická politika EU28 a rádoby jednotný evropský energetický trh. Nic nelze absolutizovat. Evropská energetická politika nebyla mrtvě narozené dítě. Zdeformovalo ji až necitlivé prosazování národních energetických zájmů, direktivní určování cílů namísto ucelené a dlouhodobě platné celoevropské energetické koncepce, řada politických a ekonomických instrumentů bruselských a štrasburských do ekologizace výroby energií a tepla, do vývoje cen jejich produktů, do strukturalizace zdrojové skladby, malá péče o akumulační a distribuční bázi atd. atd. To vše postupně vygenerovalo lavinu kritiky: jak ze strany velkospotřebitelů energií, tak domácností a terciární sféry. Ta nepolevuje dodnes. Resuscitace evropské energetiky bude drah á Brusel chrlí řadu směrnic, programů a různých „balíčků“ ke zdrojové i distribuční bázi pacienta. Podařilo se mu dokonce zmobilizovat i nemalá kvanta prostředků na další rozvoj odvětví. Jenom do roku 2020 hodlají členské státy EU28 investovat 1 bilion eur do diverzifikace energetických zdrojů, do dalšího propojení infrastruktur a do výměny stávajících zařízení za účinnější a ekologičtější. Přesto: dosavadní apely a administrativní kroky k zásadním energetickým změnám, resp. jejich realizace v praxi, občany a firmy v členských zemích zatím neuspokojily. Evropská energetika volá po zásadní transformaci. Poslední impulz, který formálně odstartoval kampaň k vytvoření a prosazení EEU, vygenerovaly problémy se spolehlivými a bezpečnými dodávkami energetických surovinových zdrojů z politicky nestabilních regionů mimo EU28. Idea EEU není (prizmatem aktuální situace a potřeb) pouze nástroj pro další optimalizaci odvětví. Zároveň se musí stát lékem, resp. jeho záchranou. Zjednodušov ání slo žit ých pro blém ů nic neřeší Ještě než z bruselských mikrofonů zazněly první principy EEU, mnoha lobbistům, ekonomům a novinářům už bylo vše jasné: EEU zabezpečí levnou a bezpečnou energii, skončí závislost evropských firem a domácností na ruském zemním plynu, s pevnou oporou v EEU bude možno nerušeně pokračovat v ekologických experimentech. V reálném životě však není nic zadarmo. Aby Evropa kupř. dosáhla na energetické jistoty, bude muset přijmout některá nepopulární opatření, mj. odsouhlasit princip agregace poptávek a společného nákupu energetických surovin. A nezůstane zřejmě jen u toho. Dům se staví od základů. Evropští lídři proto v souvislosti EEU položili důraz na bazální předpoklady pro optimalizaci dalšího fungování kontinentální energetiky – na urychlení projekce a výstavby nové a nezbytné infrastruktury, na akceleraci interkonektivity mezi jednotlivými národními energetikami. Týká se to jak výrobních zdrojů a distribučních soustav v elektroenergetice, tak transportních magistrál a zásobníků pro zemní plyn. EEU nemá ambice být finálním univerzálním klíčem k eliminaci dosavadních problémů s dodávkami ropy a plynu do EU28. Postupně se musí stát funkční platformou pro rozvinutí jednotného evropského energetického trhu. Nelze adorovat její potenciální efekty. Souběžně třeba respektovat a plnit i její požadavky vůči členským státům EU28. Evropa si mnohé zavinila sama Nedobrá situace v evropské energetice nevznikla sama o sobě a není to také relikt včerejšího dne. Kritizovat Berlaymont za jeho nedomyšlená rozhodnutí z poslední doby by bylo snadné. Počínaje třeba velkým humbukem okolo problematického instrumentu emisních povolenek a konče některými národními politickými kotrmelci okolo jádra po havárii Fukušimy. Základní směr, který si Evropané v energetice a teplárenství vytýčili už v 90. létech (přechod od technicky, surovinově a ekologicky zastaralých fosilních zdrojů a metod výroby k moderní nízkoemisní energetice), je správný. Život prokázal, že část cílů (třeba v Lisabonské směrnici 20-20-20) je nad síly a možnosti některých členských zemí. To ať nyní objektivně vyhodnotí EK a připraví nové věcné i legislativní návrhy. Nebude to snadné a pro mnohé země a firmy ani akceptovatelné. To už naznačila vzrušená debata okolo vzpomenutého požadavku na transparentnost trhu, resp. obchodních jednání a smluv na poli energetiky. Aby se ani tento princip nestal muzejním exponátem, státní orgány i privátní sféra jej budou muset přijmout a řídit se jím. Pokud chceme celoevropskou energetiku (a tedy i EEU), evropské právo bude nutno nadřadit nad národní. A to jak dovnitř unie, tak vůči každému subjektu mimo EU28, jenž by se jej pokusil ignorovat či narušovat. Co přinese EEU Čech ům? Zájem o vytvoření EEU a o prosazení jejich principů (včetně zmíněné transparentnosti) potvrdila rovněž Praha. Podle předsedy vlády Bohuslava Sobotky myšlenky EEU přenese na pořad jednání Visegrádské skupiny a podpoří v tom Brusel. Příležitost se jí naskytne bezprostředně poté, kdy ČR připadne předsednictví Visegrádu. Praha dlouhé roky zdůrazňovala princip svébytnosti při formování národní energetické politiky a národního energetického mixu. Nyní Brusel energetiku poevropští a pod egidou posílení její bezpečnosti ji také vystaví řadě individuálních netržních vlivů. Ty mohou v řadě členských států narazit na odpor a odmítnutí. Bude mezi nimi rovněž ČR? Klást rovnítko mezi zrodem EEU a vznikem nového evropského energetického trhu není na místě. V reálu půjde o jeho dobudování, resp. o analýzu a dořešení některých drhnoucích uzlů a procesů. Lze přitom očekávat řadu rozporuplných diskusí a reakcí. Jak na půdě Berlaymontu, tak uvnitř jednotlivých států EU28. Zatímco část občanů a firem bude kupř. požadovat přísnou kontrolu cen energetických vstupů, samotné energie i energetických služeb, oborové podnikatelské subjekty budou zastávat (nepochybně) odlišné postoje. Shoda nenastane ani v tradičně neuralgických oblastech a nástrojích, zejména v otázce dotací na nefosilní zdroje. Kritici budou zdůrazňovat jejich zhoubný vliv na fungování trhu a na výslednou cenovou hladinu energií, ekologické iniciativy budou požadovat jejich zachování. Mimo jiné s argumentem, že jen tak lze sanovat další vědeckotechnický pokrok v oblasti nefosilní energetiky. Zatímco kapitáni průmyslu se budou (logicky) ohrazovat proti velkorysým dotacím na nefosilní zdroje a jejich dopadům na prodražování svých výrobků a ztrátu konkurenceschopnosti na mezinárodních odbytištích, zastánci ekologicky akceptovatelné energetiky a teplárenství z pozic ochrany klimatu neustoupí. Jak zareagujeme v Čech ách ? Optimisté věří, že razantní pohyby na evropské politické scéně při koncipování nové EEU přimějí jednat také český koaliční kabinet. ČR potřebuje propracovanou, dobře zkalkulovanou a dlouhodobě platnou národní energetickou a surovinovou politiku. Chybí jak nová Státní energetická koncepce, tak detailnější predikce vývoje národního energetického mixu. Pro pozorovatele (a nejenom zvenčí) je tristní sledovat debaty okolo novely energetického zákona, okolo prolomení (nebo zachování) limitů na těžbu hnědého uhlí, ale i nerozhodnost v cause rozvoje jaderného sektoru v ČR. Výčet problémů není vyčerpán ani zdaleka. Jedno je jisté: odklady odkladů nejsou energetická politika. Velmi pikantní dopad na tuzemskou energetickou scénu bude mít záměr Bruselu vytvořit instituci jednotného evropského energetického regulátora. I přes (řekněme unikátní) vztahy mezi věcně příslušným resortem a národním regulátorem ERÚ (naposledy vykypěly na povrch v bouřlivé atmosféře okolo parlamentní novely energetického zákona) bude nutnost dosáhnout shody, a to včetně vymezení kompetencí. V Bruselu i doma. Odkud začít a jak konkrétně eliminovat současné problémy na trzích s energiemi? Jakým jiným nástrojem účinně regulovat nezřídka protichůdné zájmy států a privátního sektoru v energetice a teplárenství? Evropa dokázala agregovat síly, prostředky i um v řadě oborů a odvětví. Vzpomeňme třeba odstranění bariér pro mezinárodní obchod, pro volný pohyb lidí a zboží, dynamický nástup telekomunikací aj. Nyní si ukládá náročný cíl: vygenerovat na principech demokracie a tržní ekonomiky dobře fungující energetický systém, v němž nebudou zdeformovány zájmy a potřeby lidí, ani hospodářská soutěž firem. A to vše pod dále již neodložitelným imperativem završit proces transformace současné dominantně fosilní energetiky. Těžko domýšlet do detailů, jaká bude Evropa a evropská energetika za 20 či 30 let. Nepochybně modernější, dynamičtější, ekologičtější a bezpečnější. Jednotlivé státy rozvinou a implementují řadu progresivních technologií. V energetice moderní smart systémy. Zvětší se podíl lokální a individuálně zabezpečované energetické a teplárenské výroby. Vyrobenou energii a teplo naši vnuci jistě dokážou využívat racionálněji, než jsme to svedli my. Zdokonalí se distribuční sítě a reálně lze očekávat pokrok na poli jaderné a vodíkové energetiky. I na tyto otázky bude muset EEU reagovat. V předstihu a ku prospěchu Evropanů. Pokud by se to nepodařilo, evropský energetický trh by se definitivně zhroutil. Chaos ve výrobě a distribuci energie by umocnilo zhoršení stávajících (beztak už neuspokojivých) ekologických parametrů energetiky. Cesta k dokonalejší evropské energetice určitě nevede přes redukce a askeze, přes emise a drahotu. Stejně nemístné by bylo propadnout předčasnému sebeuspokojení. Novou EEU nelze považovat za administrativní žen-šen na všechny bolesti současné evropské energetiky a teplárenství. Abychom ji dokázali kausálně zformulovat a plně rozvinout, k tomu nepostačí pouze shoda na pár základních legislativních floskulích. Bude třeba zmobilizovat nemálo finančních a lidských investic. Evropané už akumulují prostředky do tzv. Junckerova balíčku. Peníze samy o sobě však EEU do každodenního života lidí a fungování ekonomik neprosadí. EEU se musí stát integrální součástí života a práce Evropanů. Odpověď na otázku z titulku je jasná: ano, evropští lídři položili v březnu základy k platformě, aby se evropská energetika mohla odrazit od nynější málo uspokojivé pozice na novou trajektorii. Obrovská práce ve prospěch EEU je teprve před námi. B. Karvinský
