Nevelké město Queenstown u ledovcového jezera Wakatipu v centrální části Jižního ostrova Nového Zélandu je ve skutečnosti mekkou turistického ruchu. Za rok ho navštíví zhruba 100× více turistů, než kolik tam žije obyvatel. Obdivují divukrásné přírodní scenérie a také velkorysou nabídku extrémních sportů, díky nimž se Queenstownu přezdívá „dobrodružné hlavní město světa“. Právě zde by měl být v roce 2026, tedy již příští rok, spuštěn pozoruhodný transportní systém Whoosh. Něco takového tu ještě nebylo. Jde o velkou soustavu pro přepravu pasažérů, která je překvapivě rychlá, levná a přitom představuje spíše přímou, osobní dopravu než tu veřejnou. Systém tvoří autonomní kabiny, které mají vlastní elektrické motory, díky nimž se mohou přemisťovat nikoliv jen lineárně jako klasické lanovky, ale libovolnou trasou v rámci složité modulární sítě, která by měla pokrývat celé město. Takovou síť lze vybudovat v prakticky jakémkoliv terénu, bez ohledu na stávající dopravní síť a zástavbu. Chris Allington, zakladatel a generální ředitel společností Whoosh a Holmes Solutions (která stojí za vývojem systému), zastává myšlenku, že lidé nechtějí čekat na městskou dopravu, ale požadují, aby městská doprava čekala na ně. „Chcete jet z bodu A do bodu B bez zastávek. Máte tedy aplikaci, kde buď kabinu objednáte, nebo dojdete k nejbližší stanici, pokud v ní už nějaká je. Přepravní prostředek ví, že jste to vy, otevře vám dveře, zná teplotu, osvětlení i hudbu, které preferujete, a v rámci sítě vás přenese na stanici poblíž cíle.“ Cestující tedy budou do kabin nastupovat na zastávkách, následně se pak v jejich nitru Systém lanovek s vlastním pohonem přepraví lidi z jedné stanice do druhé bez zastávek a kdykoliv na vyžádání. Na Novém Zélandu připravují inovativní transportní systém s autonomními kabinami Whoosh Nízkonákladový modulární systém používá základní statické vedení bez pohyblivých částí, což zkracuje dobu instalace a snižuje náklady na budování tras i údržbu sítě. Statická povaha vedení přináší také výhody v podobě snadného rozšiřování sítě. budou „vznášet“ nad městem v zaručeném soukromí. Pozoruhodné je, že na krátkou vzdálenost by taková dopravní síť mohla překonávat prakticky jakýkoliv terén, tedy i takový, který byl až doposud pro městskou dopravu „tvrdým oříškem“. Kabiny se mohou po pevném laně přehoupnout přes řeku, most, dálnici a třeba i přírodní překážky. Nejmenší stanice by měly poskytovat prostor jednoho „parkovacího“ místa pro kabinu a měly by být umístěny ve výšce sítě Whoosh, tedy asi 12 m nad zemí. Větší stanice by mohly být postaveny na úrovni terénu. Stanice budou mít vlastní smyčky lan mimo hlavní síť, takže když se moduly zastaví, nebudou zdržovat provoz ostatních. Všechny „tratě“ budou zcela statické, složené z kombinace napnutých kabelů o délce 150—300 m a kratších úseků ocelových kolejnic zajišťujících zatáčky a křižovatky s výhybkami. Podle Allingtona je město Queenstown pro takovou technologii jako dělané. Rozkládá se ve členitém terénu mezi horami a jezerem. Je tam omezený prostor pro pozemní transportní systém a často se zde potýkají s problémy s dopravou. Současně jde ale o natolik malé město, že je výstavba prototypu zmíněné sítě proveditelná přes celou oblast. V podlaze kabiny bude zabudována soustava baterií, která kromě pohybu zajistí energii pro klimatizaci, chybět by nemělo bezdrátové spojení s certifikací Wi-Fi ani další systémy pro zábavu pasažérů. Až bude transportní systém v provozu, měl by řešit i optimalizaci tras všech kabin v síti. Konstruktéři Whoosh očekávají, že se kabiny budou pohybovat rychlostí zhruba 40 km/h. To sice nezní nijak oslnivě, ale v úvahu je nutné vzít i fakt, že kabinám nebude stát v cestě hustá doprava v městské zástavbě.
/Stanislav Mihulka, upravil a doplnil Michael Málek/
