Ve švýcarském kantonu Graubünden,
v čarokrásném údolí Horní
Engadin leží v nadmořské výšce 1707
m letiště Engadin. Jeho betonová
dráha směru 030/210 a délky 1800 m
se využívá především pro lety business
jetů a soukromých letadel návštěvníků
mondénního střediska St.
Moritz, vzdáleného necelých 10 km.
Sídlí zde několik leteckých společností,
zabývajících se charterovými
lety a zajišťujících dopravní obslužnost
nepřístupných lokalit v okolí;
čile si počíná i klub bezmotorového
létání Club da Svuol a Vela Muottas,
a tak lze na ploše obdivovat proudová
i vrtulová letadla, vrtulníky a nejmodernější
větroně.
Ráj pro bezmotorové
létání
Díky klimatickým a orografickým
specifikům Horního Engadinu má
letiště i létání na něm řadu neopakovatelných
charakteristických rysů. Celá
oblast má stálé počasí s deklarovanými
322 slunečními dny v roce a převážně
s jihovýchodním větrem. Letiště
leží v místě, kde se od údolí Horního
Engadinu odděluje údolí Val Bernina,
je obklopeno horami s bezprostředním
převýšením 700 – 800 m a piloti
zejména malých letadel musí počítat
s výraznou mechanickou turbulencí
včetně stoupavých a klesavých proudů
až +/- 8 m/s2 . V suchém vzduchu
se tvoří základny kupovité oblačnosti
běžně ve výšce 2000 – 2500 m nad
letištěm a stálé jihozápadní proudění
ve spojení s horskými hřebeny v okolí
vytváří ideální podmínky i pro létání
svahové. Ve vhodných podmínkách
zde vzniká vlnové proudění, kdy se
dosahují výšky až 6000 m nad letištěm.
To vše dělá z Engadinu ráj pro
bezmotorové létání, které je v sezóně
trvající od půlky května do půlky října,
bohatě využíváno.
Aby nádhera létání v Engadinu nebyla
kažena důsledky nezbytných rizik
ve vysokohorském prostředí, platí zde
nekompromisní podmínky pro to, kdo
a jak může létat. Pro piloty jsou předepsána
nezbytná minima nalétaných
hodin a školení, zahrnující informace
o způsobu koexistence s provozem
motorových letadel a vrtulníků,
o nebezpečných překážkách v okolí
(nosná lana lanovek, vedení vysokého
napětí), o místech, kde lze očekávat
extrémní turbulenci či klesavé proudy,
seznámení s pravidly svahového létání
a přehled míst pro nouzové přistání.
Těch je vzhledem k úzkým údolím
a horskému terénu málo a pilot se při
rozhodování o dalším průběhu letu
musí chovat opravdu zodpovědně.
Vyhněte se zvědavému
orlosupu bradatému
A ještě zvláštnost specificky místní
– pokyny jak se zachovat při setkání
s orlosupem bradatým, který zde byl
nedávno vysazen. Orlosup nejenže
dosahuje rozpětí křídel až 3 m, ale
je také zvědavý a kolize s ním by
nemusela pro oba zúčastněné skončit
dobře. Větroně, které tam mohou
létat, musí být vybaveny radiostanicí
pro trvalý kontakt s řízením provozu
letiště a nouzovým vysílačem
polohy (ELT – Emergency Locator
Transmitter) pomocí družicového
monitoringu pro lokalizaci větroně
i posádky pro případ mimořádné
události. Důrazně je doporučováno
vybavení antikolizním varovným
systémem FLARM, který pilota
informuje o vzdálenosti a směru překážky
(letadlo, elektrické vedení),
což představuje riziko možné kolize
a elektronickým akustickým variometrem.
Smyslem je poskytovat
pilotovi nezbytné letové informace
tak, aby je nemusel hledat na palubní
desce a mohl se plně soustředit na
sledování nejbližšího okolí větroně,
což je při způsobu, jak se zde svahově
létá, více než důležité.
Jako bývalý plachtař jsem nemohl
nevyužít svůj pobyt v Horním Engadinu
k pokusu o svezení ve větroni nad
alpskými velikány. Bylo dohodnuto
a po krátké bezpečnostní instruktáži
usedám se svým pilotem do kabiny
bílého krasavce, dvousedadlovky
Schlempp-Hirth DuoDiscus, celokompozitového
výkonného větroně
s rozpětím 20 m a s klouzavostí 1 :
46. Budeme startovat pomocí navijáku
z travnatého pásu na severní straně
betonové startovací dráhy - vzhledem
k místním podmínkám zde větroně
startují převážně navijákem; starty
aerovlekem jsou výjimkou. Zapnutí
lana, vyžádání povolení ke startu od
řídícího letového provozu a za několik
okamžiků nás 220 kW čtyřbubnového
navijáku vynáší po strmé křivce
do výšky. Následuje vypnutí v 500 m
nad letištěm a po kontrole vypnutí
lana se pilot levou zatáčkou přimyká
ke svahu, aby mohl stoupat tam, kde
je stoupání nejsilnější. Tři sta metrů
nad námi vidíme konečnou stanici
lanovky Muottas Muragl, ale stačí
několik otoček a jsme v její úrovni
– 2456 m nad mořem.
Po nabrání dostatečné rezervy výšky
přeskakujeme k úbočí hory Piz
Muragl (3167 m), kde se snažíme
ve svahovém proudění nabrat další
výšku. Tentokrát to jde pomaleji
a pilot s odůvodněním, že nejsilnější
stoupání je těsně u svahu, prolétá
podél strmého skalnatého úbočí tak
blízko, že musím sám sebe přesvědčovat
o tom, že jistě ví, jak velké
rozpětí DuoDiscus má. V tom okamžiku
slyším známé zahučení, cítím
tlak v sedačce, akustický variometr
začne přímo řvát a my ve stoupání
8 m/s získáváme výšku 3500 m,
dostačující k navázání do termiky
v daných podmínkách a k přeskoku
k cíli našeho letu, ke kotli tvořeném
masivem Piz Palü (3905 m)
a masivem Piz Bernina (4047 m).
Přelétáme vysoko nad ledovcem
Morteratsch a za okamžik jsme
u Biancogratu, mohutné bílé naváté
hrany, která se táhne až k vedlejšímu
vrcholu Berniny. Bohužel, vymezený
čas je neúprosný a je třeba myslet
na návrat.
Or la jsme vskutku potkali
Nad údolím Val Roseg se vracíme
do prostoru letiště a Alpy nám zde
přichystaly ještě jedno překvapení.
Při kroužení ve stoupavém proudu
zaregistrujeme pod sebou orlosupa
bradatého. Nádherný pták se nedává
vyrušit naší přítomností, ukázněně
krouží ve stejném směru jako my –
nicméně vzduch je jeho živel, ovládá
jej lépe než my. V několika okamžicích
je nad námi a nezbývá, než se
s ním rozloučit. Při návratu do prostoru
letiště dostáváme pokyn vyčkat
několik minut ve vyhrazeném prostoru
na přistání business jetu, který
je na finále. Potom již jen známé
úkony, vysunutí klapek a podvozku
a po krátkém čase se opět dotýkáme
travnatého povrchu letiště Engadin.
Děkuji pilotovi a zůstávám jako
omámený. Prožil jsem let, naprosto
nesrovnatelný s tím, co znají letci
z české kotliny a já se zvolna vyrovnávám
s množstvím silných dojmů.
Co říci na závěr? Vyhlídkový let
větroněm nad horami Horního Engadinu
je nádherný a naprosto jiný, než
létání nad rovinou, je nesrovnatelný
i s vyhlídkovým letem v motorovém
letadle. Každému, kdo někdy ochutnal
knypl anebo by jen chtěl spatřit
krásné hory jinak než z údolí jej lze
jen doporučit. Petr Borovan