Zatímco ještě před pár týdny rezonovalo v médiích kromě covidu téma Green Deal, aktuálně jej žel převálcovaly ještě zásadnější, alarmující informace o válce na Ukrajině. Společně s tím se jako dlouhá, červená nit táhne téma energetické, respektive surovinové závislosti na Rusku. Začínají se tak ozývat i proklamace typu „Green Deal je mrtev“. Rozhodně nejsem zastáncem bezhlavého prosazování ekologických snah bez ohledu na důsledky. To však neznamená, že by se z nastoupené ekologické cesty mělo sejít. Jen by se pravidla neměla nastavovat podle toho, jak hlasitě křičí ti, kteří o možnostech technologií a ekonomiky mnoho nevědí, ale naopak ti, kteří je tvoří. A pokud chceme tuto cestu urychlit, jakože bychom určitě měli, pak musíme především do vývoje smysluplných technologií více investovat. Abych to upřesnil: diktát v podobě pevně stanovených termínů a kvót bez ohledu na možnosti aktuálních technologií, infrastrukturu, ekonomiku, konkurenceschopnost, nebo dokonce bezpečnost považuji za nerozumný. Často vede k drahým řešením, které problém jen odkládají či přenášejí jinam, a to i za cenu výše uvedených rizik. Výsledkem jsou pak třeba recyklace některých plastů vedoucích k jejich využití ve formách, ze kterých je už nikdo neodstraní, zde mám například na mysli přidávání rozemletých plastů do stavebních hmot, nebo přidávání biosložek do paliv i za cenu, která pro životní prostředí znamená spíše větší zátěž. Ostatně konkrétně ignorování hledisek soběstačnosti a bezpečnosti se nám teď začíná negativně vracet v podobě nepříjemné závislosti na zemi, se kterou by teď většina demokratického světa nejraději přerušila veškeré styky. Nicméně v této situaci není řešením zahodit dosavadní ekologické snahy. Závislost na ruské ropě a ruském plynu tu byla už v době, kdy se pojem Green Deal ještě nepoužíval. A cestu z této závislosti naopak celá řada ekologicky zaměřených technologií nabízí. Vždyť všude kolem nás je mnoho plastů, které považujeme za přítěž. Přitom jsou cennou surovinou, ze které lze vyrábět např. „modrou“ ropu. Doposud jsme dostatečně nevyužili ani energetický potenciál odpadu. A velké rezervy máme také v energetických úsporách a v dalších oblastech. Koneckonců, i rozumný přechod k elektromobilitě, a zvláště pak k té vodíkové, nikoliv bateriové, by mohl se závislostí na ruských fosilních palivech pomoci. Ano, nebude to zítra, ale když se poučíme ze současných chyb a do patřičných technologií náležitě s rozumem investujeme, pak se nám to v budoucnosti, nikoliv příliš vzdálené, jistě vyplatí. A když už jsme u toho rozumu, neházejme v souvislosti s ukrajinským konfliktem všechny Rusy do jednoho pytle. „Černé ovce“ se najdou v každé společnosti, ale třeba Otevřený dopis ruských vědců a vědeckých novinářů proti (…) [slovo zakázané Roskomnadzorem] s Ukrajinou, který podepsalo několik tisíc vědců a novinářů před tím, než byl dokument z webu stažen, je důkazem velké osobní odvahy mnohých rozumně smýšlejících lidí bez ohledu na následky. Držme jim palce, aby mohli i nadále sloužit vědě a prospěšným technologiím a aby neskončili ve vězení či internačních táborech. /Ing. Michael Málek, šéfredaktor/
