Mýty transformace

Na počátku roku 2010 Technický týdeník vydal v číslech 4 a 5 dvojstranu s titulkem A přece se vyrábějí. Titulek narážel na nezájem politické sféry v procesu, jemuž se říkalo transformace, o osudy technologií, které se v někdejší ČSSR rozvíjely (sice v opoždění za technickým vývoje západu), nebo na příkaz velkého bratra, který potřeboval snížit náskok zejména ve vojenské technice. Mezi nejdůležitější obory, v nichž zela časová díra téměř kosmického roku, patřila i výroba polovodičů. Jejich výrobu zvládají jen dobré průmyslové země. Podle úvah politiků měla být prostě zastavena, ačkoliv generace občanů Československa stály investice do těchto provozů miliardy korun. Tisíce lidí získaly nové znalosti a ty se staly jejich obživou. Povoláním. Měli je zahodit? Měli zahodit vrchol tradice českého elektrotechnického průmyslu? Nedávno vydalo nakladatelství Petr Novák – GIMLI Sborník Tesla Rožnov 1949 až 2012, jehož autoři jsou pamětníci zahájení výroby čipů, již zmiňované polistopadové „transformace“. Kolektiv autorů vedl Vladislav Chmelař. Ten je pro mnoho lidí spojen především s odmítáním teorie těch, kdož se dnes považují za úspěšné politiky, výrobu integrovaných obvodů zavřít jako nezvládnutou a neekonomickou. Ale zavřít, znamenalo poslat domů a do záchytné sociální sítě státu tisíce lidí, zapomenout na znalosti výroby od návrhu až po zapouzdření čipů. Výroby čistého křemíkového monokrystalu a dalších a dalších technologií. Znamenalo by to mimo jiné říci světu, toto my neumíme a nezvládáme a lehkomyslně rozprodat pod cenou stroje za stamiliony korun. Tehdejší managementy dvou podniků z Rožnova, SEZAMU a TEROSILU, jež se vyčlenily z původní Tesly, takový scénář odmítaly a udělaly opravdu možné a nemožné, aby výrobu zachovaly. Je neuvěřitelné číst jen seznam firem, za nimiž vyjeli tehdejší manažeři v autech, která stěží vydržela cestu do západní Evropy a zpět. Kolik pokusů a kolik omylů, kolik falešných nadějí pro skupinu lidí, jež bez jakékoliv podpory politiků, mezitím se zviditelňujících před TV kamerami, bez podpory bank a pochopení ministerstev, kde se bojovalo jen o pozice a křesla, kolik takových pokusů museli vykonat? To nelze ani spočítat. ZÁPAD CHTĚL ZNALOSTI Autoři sborníku popisují léta transformace nikoliv s ukřivděným pocitem, že byli ponecháni osudu a politici jim často kladli překážky, než aby je podpořili. Popisují spíše pocit odpovědnosti. „Přece nenecháme výrobu integrovaných obvodů padnout. Doma čekají lidé na naše zprávy“. A mezi hlavními údaji prosvítají i pocity ze srovnávání v organizaci, pořádku, čistotě, účelnosti a efektivnosti výroby mezi naší zemí a tím co viděli. Rychle jim docházelo, jak se na ně zahraniční partneři asi dívají, ale hlavně, co očekávají! Zázrak se podařil. Ano, o zázraku musíme opravdu mluvit zcela otevřeně, neboť západní svět byl v období lámání rekordů v kapacitě pamětí, rychlosti zpracovávání operací integrovaných obvodů a nástupem asijských výrobců, především korejských, kteří začali vyrábět pro své továrny na elektronické přístroje miliardy čipů denně. Leč zázraky se nedějí, šlo spíše o šťastnou shodu okolností, kdy vyhrála česká a slovenská (Slováci se zapojili do hledání investorů v oboru neméně aktivně) tvořivost. Západ si začal uvědomovat, že v našich zemích jsou k mání odborníci, jež i přes nedostupnost k moderním přístrojům a technologiím velmi dobře rozumí svému oboru a procesům, byť je znali pouze z literatury. Schopnost rychle reagovat na zákaznické požadavky i v tomto oboru, tedy integrovaných obvodech, nakonec zvítězila. A když Motorola vytýčila inženýrům z Rožnova cíle, jež byli schopni naplnit, bylo vyhráno. V poznámce Vladislava Chmelaře se můžeme dočíst, jak až dlouho poté, co váhající management zahraničního investora podepsal nějaké závazky, mu jeden kolega přiznal, že jej fascinovalo jak rychle byli schopni rožnováci měnit za pochodu a během zápasu o bytí své znalosti, mentalitu a přijímat standardy západní výroby. VZKAZ POLITIKŮM Na náš knižní trh vrhají podivní sponzoři různé vzpomínkové knihy politiků, kteří mnohdy ani nevěděli, když byli požádání o záštitu, o jaké zahraniční investory se jedná, natož něco o perspektivách těchto oborů a skutečných možnostech k jejich rozvoji. Proinvestované miliardy nehrály roli, materiál, budovy i zařízení se rozprodávaly za cenu šrotu. Jejich deklarace podpory byly naprosto falešné a ironií osudu je, že snad nejlepším opatřením, jež je ale dnes podrobováno neustálé kritice, bylo převzetí finanční garance za odstranění ekologických škod státem. V tomto ohledu, tedy ochraně životního prostředí a zásadách čisté výroby, byl západ tak daleko, kam nedokážeme dohlédnout dodnes. Je opravdu škoda, že kniha, o níž zde hovoříme, tedy Sborník Tesla Rožnov roky 1949 až 2012, nevychází za tak oslavných fanfár a pozornosti veřejnosti, jako bezvýznamné vzpomínky ústavních činitelů, jež se ve své většině v následujících letech kompromitovali. Zdá se, že přichází čas, kdy postavy, které nesly hlavní tíhu tzv. průmyslové transformace vydávají skutečná svědectví o době, v níž jsme žili a dnes trpce dožíváme její omyly. Neboť to byli lidé z výroby, kdo zachránili pro naši zemi nejenom ekonomicky činné objekty, ale především zachránili technické znalosti pro své následovníky, aby mohli pokračovat v jejich práci. Čtení vzpomínkových knih, například Ing. Petra Hrdličky o činnosti jeho otce Ing. Karla Hrdličky, tvůrce vozů Škoda nebo vzpomínky bratří Sigmundů o výrobě čerpadel doma i v Británii, škodováků z Plzně nebo rodiny Kolbenů a mnoha dalších továrníků Masarykovy republiky, je nesmírně poučné a uklidňující. Je z nich zřejmé, že v těch dobách byli podnikatelé schopni rychle reagovat na požadavky trhu novými a tvůrčími činy. Pak přišla doba, kdy začali výrobu diktovat partajní figurky komunismu. Po roce 1989 jsme bohužel nenavázali zplna na někdejší dobré zvyky ve vztahu podnikatel-politik, ale převzali jsme do naší ekonomiky a řízení státu mnohé komunistické manýry. Výběr a rozdělování daní, energetická politika, jejímž výsledkem je nejhorší poměr mezi spotřebou (a cenou) energie a tvorbou HDP, snaha řídit exportní politiku českého průmyslu, stálý nezájem o moderní formy podpory ekonomiky, blokování transparentnosti státních zakázek, ale rozdávání podpor ze státní kasy na předem mrtvé projekty. Korupce je pak už jen tou pověstnou třešničkou na dortu namísto řádné ekologické politiky, jež nám byla slibována až dosáhneme úplné transformace ekonomiky. Té jsme nikdy nedosáhli a ani nevíme, čeho vlastně dosáhnout chceme. Transformace bývalé Tesly Rožnov pod Radhoštěm, popsaná v uvedeném sborníku. je malou, leč krásnou kronikou české výroby elektrosoučástek, včetně osobních, a dodejme že velmi cenných postřehů a pocitů hlavních aktérů. Autoři Sborníku nechť odpustí, že nejsou zmíněni jmenovitě. Ale oni sami se ve svých vzpomínkách vždy považovali za součást tvůrčího kolektivu, tvořili jakousi novou formu První party, nádherné knihy Karla Čapka. Mimochodem, byl to první český spisovatel, který předpověděl podíl Čechů na moderních technologiích. K tomu přesvědčení jistě sbíral sílu se znalostí českého průmyslového prostředí tehdejší doby a víru z jasné představy politiků té doby, jaký stát chtějí vybudovat. Jan Baltus