Musíme znát předem pravidla, ale to se neděje

Největší český výrobce tepla Dalkia Česká republika fandí užívání biomasy, ale má k ní řadu kritických připomínek. Předseda představenstva firmy Zdeněk Duba si především myslí, že není možné splnit limit dosažení 8% objemu využívání obnovitelných energetických zdrojů, který se bude podílet na celkové energetické spotřebě, jak to stanoví dohoda ČR s EU, do roku 2010. Vadí mu i některé další nelogičnosti, dané zákony a předpisy. Energetická společnost Dalkia má na své pracovníky (v roce 2006 jich bylo 2150) vysoké nároky, které na druhé straně odměňuje vcelku štědře. Loňský průměrný měsíční výdělek se těsně přiblížil hranici 27 tisíc korun. O pozici firmy na českém trhu a jejím budoucím vývoji jsme hovořili se Zdeňkem Dubou. ? Pane předsedo, jaký je váš názor na stav českého teplárenství? Má velkou tradici na rozdíl od jiných států, třeba Francie, země našeho vlastníka. Centrální zásobování teplem zde bylo věcí, která byla preferována. Nejen u nás, ale třeba i v Německu, Polsku nebo na Slovensku nacházíme teplárenství ve stavu, k němuž Evropská unie vzhlíží jako k cíli. Je zde vysoká technická úroveň a velká rozšířenost centralizovaného zásobování teplem. Teplárenství má tu výhodu, že u něj lze převážně paralelním způsobem vyrábět teplo i elektřinu (kogeneračním způsobem), což přispívá k vyššímu využití energie v palivu, a tím i k lepším ekologickým parametrům výroben. Je to věc, která by měla být do budoucna podporována. ? Jste tedy s českým teplárenstvím úplně spokojen? Ano, v zásadě jsem spokojen. Jsou však věci, které jeho pozici mohou v budoucnu výrazně ovlivnit a přímo ohrozit. Například to, jak dopadne druhá etapa Národního alokačního plánu emisí CO2, nebo způsob zavedení ekologické daňové reformy i otázka, jak se Česká republika postaví k požadavkům EU na definici vysoce efektivní kogenerační jednotky. Je to také otázka cen vstupů, ať už to bude uhlí, plyn či topné oleje a jejich dostupnost. Rád bych to trochu rozvedl. Česká republika bude jednou z několika zemí, která splní závazky Kjótského protokolu – my už je splňujeme v současné době. To znamená snížit oproti roku 1990 emise CO2 o více než dvacet procent. Zhruba třináct zemí EU však tyto požadavky nesplní. Přesto ale na nás budou patrně kladeny požadavky, abychom návrh předaný ČR Bruselu – na úrovni 101,9 milionů tun CO2 za rok, vypouštěných do ovzduší, výrazně pokrátili. Mohli bychom se tak dostat do situace, že povolenky, potřebné pro provoz, pak budeme dokupovat. To by mělo negativní dopad do finálních cen a potažmo na zákazníky. ? Můžeme něco udělat, aby k tomu nedošlo? Jistě, můžeme. Musíme vyjednávat na úrovni státu tak, jak bylo dříve dohodnuto a měli bychom na tom trvat. Ne ustupovat a podvolit se nátlaku. Další záležitostí v Národním alokačním plánu je nelogičnost. Příklad. Postavíte novou továrnu, pro niž potřebujete novou kotelnu. Na tuto kotelnu dostanete povolenky CO2. Pokud napojíte tuto novou továrnu na zdroj stávající teplárny, musíte trochu více přitopit a budete samozřejmě i více emitovat CO2. Ale nedostanete povolenky CO2 - ty musíte dokoupit. A to nemá z hlediska ekologického ani ekonomického logiku. Pokud se týká ekologické daňové reformy, ta má být u nás zavedena od 1. ledna 2008, Evropská komise stanovila minimální platby daní na výrobu elektřiny a tepla z uhlí a ropných produktů. Ale státy jako třeba Německo si prosadily výjimku, což se na národní úrovni může, a oznámily to Evropské komisi. Ta výjimka říká, že tyto daně se nebudou platit na energii, vyrobenou z domácího německého černého nebo hnědého uhlí. Když dovezou uhlí z Austrálie, tak za to samozřejmě budou platit. Totéž si dali Poláci na černé uhlí. ? Jaký to má význam – podpořit domácí těžbu nebo … Ano, podpořit domácí těžbu, a když to řeknu slušně, nerozčílit obyvatelstvo. Naše republika nyní přijala u daňové reformy takový návrh, kdy v první fázi máme jít na sazby, stanovené EU, bez výjimek. V další fázi chceme tyto daně progresivně zvyšovat. To povede ke zdražení energií, ke snížení konkurenceschopnosti energetického odvětví. Zelení ve vládě – to je neštěstí. Pan Bursík tu ekologickou reformu, kterou bude nyní prosazovat, dělal pro dřívějšího ministra Ambrozka jako dodavatelská firma. ? Odlehčeme nyní tematiku pár údaji o vašem vlastníkovi. Je jím francouzská společnost VEOLIA Environment, která působí ve 105 státech světa a má okolo 300 000 lidí. Ta má čtyři dcery zaměřené na odpady, vodárenství, osobní přepravu a energie. Životní prostředí máme nejen v názvu, ale i v krvi. Nejsme žádní „ropáci“, všechny provozy máme certifikovány podle normy ISO 14001, a to včetně ředitelství i Nadačního fondu. Certifikací procházíme opakovaně. ? Jaká je cenová úroveň vašich vstupů, hlavně paliv? Dalkia používá jako základní palivo především domácí černé a hnědé uhlí v objemu asi tří milionů tun ročně. Využíváme také zemní plyn – asi třicet milionů kubíků. Snažíme se využívat i obnovitelné zdroje, především biomasu, které pálíme ročně okolo 200 000 m3 ročně. Pálíme i tak zvané druhotné zdroje, hlavně koksárenský plyn a metan. Ceny vstupů neustále rostou. Pokud nebude jasně rozhodnuto o územních limitech možné těžby hnědého uhlí, lze jen velmi obtížně dělat koncepce dalšího rozvoje. Také těžaři nemohou slibovat něco, o čem dopředu moc neví. S otevřením dalších těžebních lokalit jsou spjaty značné náklady a když tyto faktory nevím, nemohu ani dopředu stanovit ceny za naše teplo. Nás se nejistota kolem uhlí týká skoro bezprostředně také. V Ústí máme zajištěno uhlí do roku 2020 a pokud bych tam chtěl dělat nějakou větší investici, tak nemohu říci akcionáři: dej mi miliardu, postavím a pak se uvidí. Musím mít skutečně zajištěno vše, co je k věci potřené. Stejně to dělají také v ČEZ – musí mít po dobu životnosti zdroje zajištěno palivo. Přejdeme třeba na plyn a Rusové řeknou – hoši, trochu to přiškrtíme nebo zvedneme cenu, vyberte si. Smlouva s Ruskem je sice nějak do roku 2035, ale ta je nepochybně jen rámcová. Asi se týká hlavně množství a bude tam nějaký revizní vzorec pro případné změny a varianty. ? Jaká je vůbec působnost Dalkie na českém trhu? Máme zde 2700 zaměstnanců s loňským obratem 9,8 miliardy korun. Dodáváme zejména teplo, toho bylo bezmála devatenáct milionů gigajoulů. Jsme největším dodavatelem tepla v České republice. Pokud to je možné, kogeneračně vyrábíme také elektřinu, jsou to ročně 2,5 terrawatthodiny. Máme 22 turbogenerátorů s instalovaným výkonem 550 megawattů. Dodáváme souběžně i tak zvaný facility management, což jsou technické služby pro naše zákazníky. To znamená, že například provozujeme energetické hospodářství a všechny servisní a údržbové činnosti v nemocnicích, hotelích, průmyslových zónách, administrativních centrech a podobně. Naším nejstarším zákazníkem je zde hotel Hilton v Praze, kde jsme od roku 1991. Velký objem těchto služeb patří zdravotnickým zařízením, kterých už je přes šedesát. Tržby za teplo tvoří asi 60 procent, za elektřinu 33 procent a zbytek jsou zmíněné služby. Působíme v Ostravě, Olomouci, Přerově, Krnově, Frýdku- Místku, Ústí nad Labem, Praze, Novém Jičíně, ale i v menších městech, jako je třeba Hradec nad Moravicí nebo Petřvald. Začínáme v Kolíně, kde jsme získali přes devadesát procent akcií v tamní elektrárně. Centrála Dalkie je v Ostravě. Samotná Dalkia působí v 39 státech světa a má okolo 65 000 zaměstnanců. ? Výčet je to zajímavý, hodně pozitivní. Ale co vám funguje hůře, pane předsedo? Mnoho toho není, ale samozřejmě nás zlobí průběh letošní zimy. Kromě dodávek tepla dodáváme i teplou vodu, kde ten pokles odběru není tak velký. Převážná část našich turbín je protitlakých odběrových, což znamená, že když dojde k poklesu odběru tepla, můžeme zvýšit dodávky elektřiny. Nebo snížíme výkon. A hlavně se snažíme hledat nové zákazníky a udržet si ty současné. Ročně ze současné sítě získáváme okolo půl milionu gigajoulů nových odběratelů. To kompenzuje úspory na straně současných zákazníků, kteří zateplují objekty, instalují regulační ventily, nebo třeba skončí s podnikáním. Pak toho tepla potřebují stále méně. V letošním lednu jsme protopili o 37 procent méně než v lednu loňského roku, ale to samozřejmě neznamená ztrátu absolutní. Na odběr elektřiny máme několik zákazníků. Získáváme je v rámci výběrových soutěží, které pořádáme. Jsme schopni dodávat i systémové služby společnosti ČEPS – třeba sekundární u269 či terciální regulaci, dispečerskou zálohu a podobně. To jsou tak zvaně vynucené služby, protože ČEPS odpovídá za rovnováhu v soustavě, jejíž chod výrazně ovlivňuje třeba provoz větrných elektráren. Ukázalo se to třeba loni u Německa, kde je tento výkon ve výši 12 000 megawattů. Přestal foukat vítr a fyzikální toky se tak prudce mění, jde to i přes jiné sítě, které nejsou dostatečně dimenzované – a dojde k black outu. Regulační služby pro ČEPS se snažíme zvyšovat, protože jsou jak žádané, tak dobře placené. Poskytujeme je v řadě našich zdrojů. ? Zaujalo mne, jak eliminujete stálé náklady. Jak se najde nový zákazník, jak vytlačíte toho starého? Za prvé – když se někde staví něco nového, tak ještě před rozhodnutím o výstavbě „něčeho“ už tam stojíme. Obrazně – s trubkami na autě a dotazem, kam ty trubky máme uložit. Vychází to z celkové filozofie Dalkie. Ta má ve světě „pod palcem“ 4100 nemocnic, okolo 110 milionů m2 čtverečních kancelářských ploch, které obhospodařujeme. Dálkové sítě provozujeme u 620 měst a obcí. Máme zhruba jeden milion bytových domů, do nichž dodáváme teplo. To jsou v souhrnu obrovské zkušenosti. Když získáváme zákazníka, zásobovaného dosud z jiného zdroje, tak to může být pouze vyšší kvalitou nabídky. Musíme ho přesvědčit ekonomicky, že mu vznikne úspora. Musíme ho přesvědčit také technicky, že mu odpadne starost s provozem. V neposlední řadě musíme zajistit spolehlivost dodávky. Byly doby, kdy dodavatel tepla považoval zákazníka za něco, co ho v určitých momentech otravuje. My dnes většinou končíme na předávacích stanicích či výměnících na patě domu. Naši partneři ve světě už dokonce odpovídají za dodržení tepelného klimatu v místnostech. Jde o kompletní servis, když se něco rozbije, zákazník se nemusí starat. Má-li mít zákazník v místnosti čtyřiadvacet stupňů, tak je tam má. Když má teplotu nižší, platíme penále. Ale to platíme i v případě, kdy tam má vyšší teplotu než jaká byla nasmlouvána. K tomu zde postupně dospějeme. Dochází k velkému transferu nových zvyklostí a nápadů nejen v rámci Evropy, ale celého světa. ? Jedním z velmi frekventovaných zdrojů energie je nyní biomasa. Jaký je váš názor na její využívání, jaké má přednosti nebo nedostatky? Biomasa se dá pálit zejména ve fluidních kotlích, kotlích roštových, případně speciálních kotlích na spalování biomasy. My ji spalujeme společně základním palivem hlavně v Krnově, Olomouci a Karviné. Budeme stavět nový kotel v Přerově, kde se se spalováním biomasy počítá také. Vypsali jsme soutěž na dodávku dvou kotlů na spalování biomasy pro Nový Jičín a v Krnově chceme stavět nový kotel s výkonem 45 tun za hodinu na procent biomasy. Základními typy biomasy, které používáme, jsou šťovík – tam máme smluvní dohody zemědělci na dlouhodobé dodávky. Dále pálíme lesní štěpku, lisovaná slunečnicová semínka ze Setuzy, šroty z mlýnů a lihovarů a odpady z pil. Všude se snažíme mít dlouhodobé smlouvy. Nyní máme podepsány dohody o napojení u dvou nově vznikajících závodů na bioetanol, kde jsou odpadním produktem tak zvané výpalky. Smlouvy jsou na dodávky desítek tisíc tun výpalků ročně. ? Jste na spalování biomasy dostatečně technicky připraveni? Provedli jsme některé stavební úpravy, což nám umožňuje biomasu spoluspalovat. Pokud jde o aplikaci čisté biomasy, tak na to budeme potřebovat nové výrobní zdroje. Každý druh biomasy má při spalování určitá specifika. Vadí mi, že nejvíce jsou podporovány stavby malých výtopen na biomasu, které mají často poměrně nízké teploty spalování. Je to nevyřešená ekologická záležitost, protože tam dochází k velkému vypouštění dioxinů a furanů. Pro spalovny komunálního odpadu v ČR existuje norma, která určuje objem vypouštěných dioxinů na metr krychlový spalin, je to jedna desetina gramu. Pro malé výtopny na biomasu tato norma neexistuje a neplatí, ovšem tyto malé výtopny vypouštějí až čtyřicet miligramů. ? Proč se s tím neudělalo něco dávno? Protože populárnější je postavit nový zdroj a pokud se používají zemědělské zbytky, tak i nyní, když se už hnojí méně, hnojí se stále. Objevují se těžké kovy – arzén, rtuť, kadmium či chlor. To je odvrácená strana užívání těchto zdrojů. Když spalujeme jen čistou biomasu – po nějakou dobu to u nás technicky jde - tak nám prudce zvýšené hodnoty těžkých kovů vyskakují v popílcích. Ale neexistuje na to norma. Proto raději spalujeme třeba uhlí souběžně s přídavkem biomasy a tyto negativní vlivy se eliminují. Stát říká – dobře, budeme podporovat aplikaci biomasy. Například Energetický regulační úřad loni ale podporu tohoto spalování výrazně snížil. Další nepříjemnou věcí, která zde existuje, podpora zemědělcům ve výši 70 procent úrovně podpory zemědělců v EU za to, že uvedou půdu do klidu. To jednodušší než pěstovat třeba rychle rostoucí dřeviny. A my se dostáváme do presu. Energetický regulační úřad ty bonusy v rámci směsného spalování z biomasy snižuje a zemědělci dostávají na druhé straně dotaci za že nic nedělají. Když nám úřad sníží cenu za elektřinu, máme problémy. Nijak se nám v poslední době nepodařilo pronikavěji zvýšit oseté plochy biomasou, která by byla cíleně pěstovaná pro energetické účely. ? Takže jste v tomto směru spíše skeptický? Biomase fandím, budeme ji aplikovat, jak jen to bude možné Ale myslím si, že bude velmi obtížné spíše nemožné splnit ten indikativní závazek vyrábět osm procent energie z obnovitelných zdrojů do roku 2010. Poslední tři roky tato produkce stagnuje na úrovni čtyř procent. Text a foto: /sas/