Musí se změnit strategie zásobování čr ropou?

Energie a paliva. Dvojice stále frekventovanějších faktorů pro další rezistenci české ekonomiky vůči dopadům globální krize. Na otázky TT odpovídá předseda představenstva a generální ředitel ČEPRO Ing. Jiří Borovec, MBA: n Loňské výpadky v dodávkách základní suroviny pro náš petrochemický průmysl ukázaly, že je nezbytné zvýšit kvótu skladování státních hmotných rezerv ropy a benzínu pro spotřebu v ČR, a to z 90 na 120 dní. Co jste zatím podnikli k realizaci této myšlenky? Jsem přesvědčen, že v prvé řadě by se měly aktualizovat výhledy budoucí spotřeby ropy a ropných produktů v ČR. Objevují se názory, že v důsledku úspor, používání úsporných motorů nebo hybridních či elektrických pohonů a v důsledku dalšího technického vývoje nebude spotřeba paliv ve střednědobém horizontu růst, ale že bude stagnovat či dokonce klesat. Já se k tomuto názoru přikláním také. Z této analýzy by nám vyšlo, jaký objem ropy a ropných produktů vlastně budeme ochraňovat coby státní hmotné rezervy. A pak je už jenom krůček k odpovědi, zda vůbec potřebujeme navyšovat skladovací kapacity v ČR, anebo zda jich nakonec není i dnes dostatek. Pokud by pro zvýšení bezpečnosti státu bylo zapotřebí dobudovat další skladovací kapacity a hmotu pro celkových 120 dnů, je důležité, kdo a jak bude takový nárůst financovat. Zatím jsme ve fázi, kdy stát vede diskusi se soukromými subjekty o modelu tohoto záměru. Stát je toho názoru, že by celé břímě strategických zásob neměl nést sám, ale měl by je sdílet se soukromými subjekty. Petrochemické firmy se na myšlenku, že by tento projekt měly financovat ze svého, tváří nelibě. A jak už to tak v životě bývá, vše se točí kolem rozuzlení, „kdo to nakonec zaplatí“. Názorového konsensu zatím dosaženo nebylo. Jedná se dál. n Netkví mediálně propíraný problém „90, nebo 120 dní?“ spíše v rovině účetní, resp. v rozdílnosti české a evropské metodiky pro výpočet zásob a lhůt pro jejich spotřebu? Jak se prolongace rezerv promítne do finanční roviny? Jedním z aspektů záměru je i harmonizace metodik EU a ČR: stejný objem ropy a ropných produktů dnes podle české metodiky odpovídá 90 dnům, zatímco podle metodiky EU je to asi 81 den. Co se týká druhé části vaší otázky, podle předběžných propočtů by navýšení kapacit stálo cca 20 mld. Kč. Mám na mysli vlastní investice a pak i nákup samotných zásob ropy a ropných produktů. Náběhová křivka těchto investic by se pohybovala mezi 7-10 lety, což by zjednodušeně řečeno znamenalo proinvestovat 2-3 mld. Kč ročně. Lze pochopit, že řada podnikatelských subjektů má své dlouhodobé investiční záměry již schváleny a důsledky plynoucí z této nové situace v nich zatím zakomponovány nejsou. n V Loukově na Kroměřížsku jste zahájili výstavbu největších podzemních nádrží. Pojmou až 140 000 m3 motorové nafty. Stanou se pro několik příštích let jediným, technicky a ekonomicky realizovaným opatřením k dosažení zmíněného cíle 30 dní plus? Anebo k nim časem přibudou další projekty? Pokud budu hovořit pouze za ČEPRO, tak v nové výstavbě ano. Samozřejmě ale revitalizujeme i starší nádrže, kupř. komplex v Roudnici. Zda a na jak dlouho nám Loukovský areál postačí, to ukáže vývoj budoucí spotřeby ropy a pohonných hmot v ČR. Ta zatím v mnoha podnicích klesá. Pokud budeme vycházet z loňské a předloňské (ještě předkrizové) kalkulace, kdy se projekt v Loukově připravoval, a promítneme si jeho parametry do aktuální situace na českém trhu s pohonnými hmotami, pak nám na řadu let bohatě vystačí. n ČR se zavázala zvýšit podíl výroby a spotřeby ekologicky akceptovatelných paliv. Třeba navýšit podíl biopaliv v benzínu a naftě. Jak se vám daří napomoci k splnění tohoto úkolu? Přimíchávání biopaliv zvládlo ČEPRO v minulých letech bez větších problémů. Snaha o substituci fosilních, životní prostředí zatěžujících paliv je z dlouhodobé perspektivy nepochybně správná. Zároveň ale představuje technicky, organizačně i finančně složitý proces. A ten by měl být dobře promyšlen a naplánován. Stanovit kupř. podíl biopříměsí do paliv od zeleného stolu, to lze jedním škrtem pera. Zvláště, pokud na váhajícího politika tlačí neúnavní lobbisté. Nicméně, je třeba se na věci dívat koncepčně. Měli bychom si nejdříve před takovým krokem vzít do ruky kalkulačku a spočítat, jak velká je plocha zemědělsky obdělávatelné půdy v ČR a pro co ji vlastně chceme použít. Zda pro výrobu potravin, anebo biomasy pro elektroenergetiku, event. jako zásobárnu budoucích biopaliv. Nesmíme připustit, aby jednotlivá odvětví soupeřila o tytéž zdroje. Stejně tak mi připadají jako nekoordinovaná některá rozhodnutí orgánů EU, která vydává směrnice, jež jsou vzájemně v rozporu. Jedna směrnice kupř. vyžaduje, aby se přimíchávalo minimálně 4,5 % metylestheru řepkového oleje do nafty. Jiná směrnice upřesňuje, že toto množství nesmí přesáhnout 5 %, což je ve finále dosažitelné pouze s velkými technickými a metrologickými potížemi. n Jak vidíte do budoucna energetickou stabilitu ČR? Pokud jde o energetickou stabilitu ČR, vidím zde stále velké riziko ve výrazné závislosti v dodávkách plynu a ropy z Ruska. Myslím, že množina možných řešení je dosti omezená. V krátkodobém horizontu bychom se měli předzásobit ropou, ropnými produkty a plynem na období potenciálních výpadků. V dlouhodobém horizontu rozumně těžit nerostné zásoby ČR, diverzifikovat dovoz ropy a plynu z jiných regionů, což je ale jen poloviční řešení, jelikož se často jedná o politicky nestabilní země. V neposlední řadě bychom se měli opravdu vážně zabývat aktivními opatřeními pro úspory energie a v elektroenergetice jednoznačně a okamžitě zahájit výstavbu dalších dvou bloků elektrárny Temelín. /bs/