Muselo to být? Na veletrhu IDET bude všem chybět

Po dvou letech se od 2. do 4. května opět otevírá jeden z předních evropských vojenských veletrhů, brněnský IDET 2007. Letos na něm bude poprvé chybět jeden z našich předních odborníků z oblasti balistiky, zástupce ředitele a vedoucí odboru Vojenského technického ústavu výzbroje a munice ve Slavičíně a zároveň i můj milý přítel a spolupracovník Ing. Miloš Hauner. Způsob jeho odchodu v nedávných dnech při pouhých 61 letech, při jinak pravidelných kontrolách na brněnské onkologii, vede i k zamyšlení nad otázkou skutečného uplatňování vědeckých poznatků v praktickém každodenním životě. Po pracovní stránce nelehké zůstává i pokračování rozpracovaného díla v úzce specializovaném oboru iniciačních systémů u speciální techniky, dnes navíc provázané s technikou a standardy NATO. Tolik úvodem, který mě přivádí k úvaze nad smyslem lidského dění, našeho výzkumu a jeho zaměření a vůbec schopnosti lidstva vyvíjet se v souladu se skutečnými potřebami společnosti. O rakovině se říká, že má asi 140 různých projevů. Sám se medicínou zaobírám jen okrajově a nedovolil bych si posoudit něco, co vyžaduje dlouhodobou odbornou přípravu. Vzhledem k tomu, že naše agentura se věnuje vývoji nekonvenčních technologií, máme možnost v tomto rámci se seznámit i s jejich aplikacemi, mnohdy úspěšnými i mimo rámec průmyslu. Tak je tomu například také u dnes často citovaných nanomateriálů a nanotechnologií. Už samotná předpona nano- svým výrazem 10-9 představuje ve spojení s délkovými jednotkami tak malou hodnotu, že je nepostřehnutelná i konvenčním mikroskopem. Přesto nebo právě proto může ve zdravotnictví mnoho dokázat. Na nanočásticích je založena i metoda hypertermie, tzv. Magnetic Fluid Hyperthermia, na jejíž realizaci se spolu s Institutem für Neue Materialien ze Saarbrückenu podílí především berlínský biolog Andreas Jordan. Její myšlenkou, která má dnes už reálnou šanci na poměrně rychlé a technicky snadno zvládnutelné využití, je uplatnění oxidů železa ve formě nanočástic v prostředí tekuté suspenze pro léčení rakovinových nádorů. Proces probíhá tak, že biochemicky upravené disperze nanočástic jsou injekcí vpraveny do prostředí nádoru, kde jsou selektivně stravovány nádorovou tkání, která se poté vystaví působení magnetického pole. Přitom dochází k ohřevu feromagnetických částic na zvýšenou teplotu, při které nemocné buňky odumírají a zdravé zůstávají neporušené. Po terapii mrtvé buňky spolu s nanočásticemi odcházejí přirozeným způsobem do ledvin a vyloučí se močí. Metoda je ověřována na berlínské klinice Charité a ve speciálním Centru für Biomedizinische Nanotechnologie – zatím převážně při léčbě nádorů v mozku a při rakovině prostaty, přičemž dosavadní výkony vykazují 100% úspěšnost. Pro úspěch metody i při výskytu druhotných ložisek onemocnění je podstatná skutečnost, že uváděné nanočástice svou velikostí jsou menší než červené krvinky, což jim dovoluje dobrý pohyb v krevním oběhu. Tento jev proto vede i k hledání cesty, jak dosavadní metodu rozšířit na způsob, kdy biologicky vhodně upravené nanočástice by byly v krevním řečišti sami vyhledávané nakaženými buňkami. Pak by stačilo jenom vpravit disperzi nanočástic kamkoliv do krevního oběhu, nakažené buňky by si ji sami vybraly a pacientovi by zbývalo jen podrobit se působení magnetického pole, které by nenasytné nemocné buňky zlikvidovalo. Hypertermie je metoda ničení nádorových buněk, která je známá v onkologii sice již delší dobu, ale doposud lékaři neměli k dispozici vhodný způsob, jak by ji mohli aplikovat v širší míře. Tato léčebná metoda vychází ze skutečnosti, že nádorové buňky oproti buňkám zdravých tkání méně odolávají vyšším teplotám a k jejich ničení dochází už v rozsahu 42,5 až 45 oC. Mezi způsoby, které jsou na využití jejích poznatků založené, patří i účinná, poměrně nová, minimálně invazivní metoda, využívající k dosažení potřebného tepelného efektu záření laserového paprsku. Vyvíjena byla na německých klinikách společně s firmou Trumpf a ve světě je známa pod označením LITT, jako Laser Induzierte Tumor Terapie. Pro zavedení paprsku užívá speciálního optického vlákna napojeného na pevnolátkový Nd:YAG laser, které v koncovce dává radiální vyzařování místo obvyklého bodového. Vyzařování probíhá v infračervené oblasti a je zdrojem potřebné teploty s dopadem pro oblast do hloubky až 4 cm. Při větší rozloze nádoru je možné současně provádět i několik obdobných zásahů. Předností metody je i možnost spolehlivé průběžné obrazové kontroly operace. Zajímavé je, že na využití hypertermie k léčbě nádorových buněk se uskutečnily klinické aplikace v průběhu osmdesátých let minulého století i u nás, kdy se k dosažení potřebné teploty užívalo vysoké frekvence přibližně 434 MHz s jejím přenosem do zasažené oblasti příložnými aplikátory. Na vývoji soupravy nazvané Apteron se tehdy podílela především TESLA Hloubětín ve spolupráci s Ústavem biofyziky a nukleární medicíny Fakulty všeobecného lékařství. Smutné je, že tehdejší naše Federální ministerstva zdravotnictví a elektrotechnického průmyslu se nedohodla na praktickém zavádění metody a celá myšlenka přišla vniveč. Dnes sice navazuje na tyto práce studijní činnost na Katedře elektromagnetického pole Fakulty elektrotechniky ČVUT ve spolupráci s lékaři Ústavu radiační onkologie Fakultní nemocnice na Bulovce, ale přístrojové vybavení se už dováží ze zahraničí. Ale vraťme se k úvodu se všeobecným závěrem. Ing. Miloš Hauner se podroboval průběžným zdravotním kontrolám a pravděpodobně bylo možné s léčením postupovat v souladu s průběhem onemocnění. Pokud něco takového není v silách jedné kliniky, je třeba si to přiznat a hledat jiné cesty léčení, včetně využití byť i alternativních metod. Že něco takového existuje, ověřil jsem si sám na sobě i na mínění skutečných lékařů, kteří účinky těchto metod připouštějí, aniž by je dokázali vysvětlit. Chybou našeho zdravotnictví, která brzdí práci skutečných odborníků a ohromné řady těch skutečně obětavých pracovníků v tomto rezortu (a že existují jsem si opět ověřil na vynikající péči, které se dostalo mé matce téměř v 99 letech na interně a posléze LDN motolské fakultní nemocnice) je spíše neodbornost nebo neschopnost vrcholového vedení rezortu. Neschopného pro osobní rozmíšky a vzájemné osočování dokázat vytvořit příznivé optimální prostředí pro každodenní zdravotnickou péči, včetně zavádění nových vědeckých a výzkumných poznatků. Možná, že bychom toho chtěli v tomto směru ale od zdravotnictví příliš, za situace, kdy ekonomický i společenský chaos není dnes jen v tomto odvětví, ale v celém našem hospodářství, potažmo i v celém světě. Pak na úvodní otázku „Muselo to být?“ vyplývá poměrně jednoznačná odpověď. ING. JIŘÍ ŠMÍD