Munice s naváděním na cíl zužuje zónu zásahu

Technický pokrok přináší dnes některým materiálům a technologiím označení jako „inteligentní“. Je tomu tak rovněž u vojenských technologií, kdy zavádění globálních družicových navigačních systémů, pokrok v telekomunikační technice i obecný rozvoj elektroniky a dalších technických disciplín zásadním způsobem ovlivňují způsoby vedení boje. Vytvářejí tím i objektivní podmínky pro realizaci celé řady kvalitativně nových zbraňových systémů, které přes řadu různých mírových proklamací nacházejí při ozbrojených konfliktech v různých částech světa stále své uplatnění. Ne s velkou nadsázkou je možné takové „inteligentní“ zbraně do určité míry označit v některých případech dokonce i jako „humánnější“. I tak je možné hodnotit nové způsoby dálkového navádění střely dělostřelecké munice na cíl, kdy při přesnějším dostřelu je možné se předem zaměřit jen na určené vojenské cíle a zúžením rizikové zóny dosáhnout snížení vedlejších negativních následků zásahu. Vývoj systémů dálkového navádění střely u hlavňových systémů pro munici ráže 155 mm, která je dnes v rámci NATO standardem pro zbraňové dělostřelecké systémy, ať už družicového nebo autonomního navádění, patří mezi vývojové programy u firmy Junghans Microtec z německého koncernu Diehl. Tady se výraz „inteligentní“ používal dosud většinou pro samostatné navádění submunice, vypouštěné z kontejnerové munice a naváděné na cíl přes soustavu čidel a senzorů. Takových systémů je ve světě hned několik – americký SADARM, švédskofrancouzský BONUS nebo právě německý SMArt. Ten se zdá z nich nejúspěšnější a má dokonce dvě verze, jednu zaměřenou na ničení pancéřovaných cílů, druhou pro nepancéřované cíle. Funkce takové submunice u systému SMArt, po vypuštění z kontejnerové munice a přechodu do pozvolného spirálovitého klesání, spočívá ve vyhledávání cílů a posléze jejich ničení kinetickou energií výbuchem zformovaným tantalovým tloukem nebo svazkem wolframových střepin. U téže ráže 155 mm se dnes dosahuje zaváděním nových projektilů a úpravou zbraňových systémů podstatně delšího dostřelu než tomu bylo nedávno, a to i přes 50 km. Už i tato skutečnost dopomohla k tomu, že se postupně začaly ve vývoji a výrobě firmy Junghans Feinwerktechnik (původní název firmy Junghans Microtec) objevovat pro ráži 155 mm i první programovatelné multifunkční zapalovače, a to nejen zapalovače s indukčním programováním vlastních funkcí, ale i programováním tzv. bezpečné letové fáze dráhy střely. V této fázi letu není ještě aktivována elektronika zapalovače, což jednak z a b r a ň u j e m o ž n o s t i rušení vlastní funkce protivníkem a nelze ze signálů elektroniky ani odvodit pozici palebního postavení. Dálkové navádění munice, jehož s y s t é m je v různé koncepci a p r o v e d e n í koncentrován právě v zapalovači, je pak u Junghanse jen logickým pokračováním dosavadního vývoje. Jedna z koncepcí představuje navádění pomocí systému GPS. Při vypouštění střely se záměrně programuje její delší letová dráha, která se podle zaměření GPS a rychlosti střely automaticky koriguje v závěru letu v zapalovači vestavěným brzdovým prvkem. U vývojových variant těchto systémů bylo použito buď brzdicího textilního čelního padáčku nebo b r z d i c í c h k l a p e k , jako efektivnější se ukázala varianta s čelním padáčkem. Při testech takto vybavených střel se dosáhlo při 27 km vzdálenosti přesnosti zásahu 25 m. Pokud by z nějakých příčin došlo k selhání naváděcího systému, pak u stejného typu střely prokázaly testy na vzdálenost 10 km přesnost 40 m. Odlišný způsob korigování dráhy střely při přesném navádění na cíl představuje autonomní systém SPACIDO - Syst?me d´amélioration de la Précision de l´Artillerie par Cinémom?tre Doppler už od Junghans Microtec – T2M. (Junghans Feinwerktechnik se v r. 2006 spojil s francouzským partnerem firmou Thales, společný název firem je nyní Junghans Microtec GmbH, sídlo Dunningen; mateřská firma Junghans Microtec je 100% vlastníkem f i r m y J u n g h a n s T2M S.A.S. ve francouzském La Ferté St.Aubin.) Principem systému SPACIDO je korekce kursu dráhy letu střely prostřednictvím brzdicího systému, vestavěného opět v zapalovači střely, ale tentokrát řízeným na autonomním principu bez závislosti na navigaci GPS. Data pro úpravu dráhy střely se propočítávají v kontrolní jednotce zbraně na základě radarového měření rychlosti střely při opouštění hlavně a v úvodní fázi letu střely a zjišťování odchylek těchto dat od teoretického výpočtu. Na základě vyhodnocení všech potřebných údajů, které trvá jen sekundové intervaly, je zadán přes anténu zapalovače impulz, kdy má dojít na zapalovači k vysunutí klapek aerodynamického brzdicího systému. Zapalovač se systémem SPACIDO, který jinak odpovídá multifunkčnímu zapalovači s předchozím programováním funkce a základních dat střelby, je použitelný u všech střel ráže 155 mm a 105 mm, napojení závitem 2“. (Koncern DIEHL patří mezi vystavovatele i na letošním veletrhu obranné techniky IDET 2009 v Brně od 5. do 7. května.) /jš/