V poslední době se mezi leteckými modelář i, díky vyspělejším senzorům, menší hmotnosti akumulátorů, výkonných střídavých modelářských motorů i vyspělejších systémů řízení dostává do obliby stavba vrtulníků s více rotory – obecně nazývanými multikoptéry. Na rozdíl od klasického vrtulníku, kde se pohyb uskutečňuje změnou úhlu náběhu rotoru, u multikoptér vhodnou změnou vztlakové síly jednotlivých rotorů, a tedy otáček rotorů. Protože dnes co Čech, to fotograf, tak oblibu těchto vznášedel u amatérů podporují krásné krajinné záběry i vhodné digitální kamery. Co je ale podstatnější – multikoptéry mají i své profesionální využití, a to nejen při záznamu krajiny, ale i pro řadu jiných oborů lidské činnosti, zvláště pak pro pomoc při různých přírodních a jiných katastrofách, kde mohou poskytovat důležité informace pro rychlý zásah pozemních záchranných složek. Snad nejrozsáhlejším projektem s využíváním roje těchto bezpi lotních vzdušných prostředků je v tomto smyslu francouzsko-německý záchranný projekt nazvaný ANCHORS (Assisted Ad hoc Network for Crisis Management and Hostile Environment Sensing), řešený od minulého roku konsorciem kolem Fraunhoferova institutu INT. S rojem multikoptér je zaměřen na pomoc při katastrofách a živelních pohromách a nejde tu jen o vývoj samotných vznášedel, ale rovněž o způsob dopravní obsluhy a telekomunikace. A to nejen mezi multikoptérami a pozemní vyhodnocovací stanicí, ale i pro komunikaci mezi multikoptérami navzájem. Impulsem pro stanovení tohoto projektu byla do jisté míry situace v Japonsku kolem jaderné elektrárny Fukušima před dvěma lety, kdy právě nedostatek informací z prostředí jaderné radiace působil chaos a prodlevu u záchranných prací a bezpečnostních opatřeních. Fraunhoferův institut INT byl koordinací projektu vybrán pro své zkušenosti z oblasti detekce radioaktivního záření a i první část úkolu, který běží do roku 2015, se týkala modelování prostředí s výskytem radioaktivity s náhledem až do kosmu na úrovni blízkého orbitu. V této první části úkolu se mělo ověřovat chování techniky jak satelitů, tak i letadel na vyšších drahách, zejména pak funkčnost palubní elektroniky. Radiační prostředí bylo modelováno kobaltem Co 60 a jako vzdušný prostředek, se zaměřením na funkci při záchranných misích, se zvolila hexakoptéra od Ascending Technologies. Institut INT za těchto podmínek sledoval odolnost jednotlivých dílů elektronických systémů a možnost jejich ochrany. V dalších etapách projektu se pozornost zaměří už na vzájemnou součinnost vzdušných prostředků a jejich parametry se snahou o zvyšování nosnosti, prodloužení doby letu a optimalizaci přenášení dat v návaznosti i na pozemní záchranné složky. Pokud by šlo jen o nasazení individuálního vznášedla, individuální multikoptéry pro záchranné práce při katastrofách, pak takový systém funguje už u německé služby I.S.A.R. Certifikován je od INSARAG i pro mezinárodní využití (International Search and Rescue Advisory Group). Tady používají 8vrtulovou oktokoptéru Falcon 8 se soustavou senzorů, videokamerou a termokamerou a doba letu je 20 min. Kromě těchto svých záslužných humánních úkolů mají multikoptéry své užití ale i v hospodářské oblasti. Dá se jich využít při kontrole těžko přístupných objektů, stavebních objektů, sledování dopravní situace nebo třeba kvalitu rotorových listů u větrných elektráren a často se tak používají s video- nebo termokamerou. Se zajímavým praktickým užitím, tentokrát s kvadrokoptérou, přišli u Micro-Epsilon při kontrole solárních článků fotovoltaických panelů. Termokamerou je tu nový typ Imager TIM s celkovou hmotností jen 350 g a optickým rozlišením 382 × 288 pixelů. Termografie je v tomto případě vhodná nejen pro společenskou kontrolu solárních elektráren, ale i pro jednotlivé výrobce elektřiny jako preventivní diagnostika jednotlivých článků. Na termografu se poškozené nebo špatně pracující plochy snadno zjistí podle jejich odlišného tepelného obrazu. Multikoptéry jsou záležitostí posledních let a jejich využívání dozná jistě i dalšího rozšíření. Uvedené příklady jsou sice ze zahraničí, ale tady za světem nijak nestojíme. S jejich využitím byla u nás uskutečněna už řada sportovních přenosů nebo krajinných záběrů. Na Stavební fakultě ČVUT např. vypracovali dip lomovou práci na téma využití bezpilotních prostředků včetně multikoptér ve fotogrammetrii a letos na Fakultě stavební VŠB-Technické univerzity v Ostravě běží projekt mobilní kamery pro dopravní a stavební průzkum s uchycením na kvadrokoptéru. Zakázkově je možné si u nás už nechat udělat přírodní snímky cestou leteckého snímkování, včetně záběrů pomocí kvadrokoptéry a svou kvadrokoptéru s kamerou používá pro natáčení zajímavých přírodních oblastí systematicky i Správa šumavského parku, která dokonce vybízí návštěvníky parku k navrhování dalších zajímavých míst pro natáčení. Zda se to povede, posoudí na internetu. Přestože hlavní vývoj multikoptér probíhá za zavřenými dveřmi armádních výzkumů, dá se očekávat, že i v civilním sektoru bude směřovat především k základním otázkám jejich funkce – prodlužování doby letu, vzdálenosti pro řízení, pestrosti senzorové výbavy a účelového vybavení, včetně zvyšování nosnosti. Tady je zajímavé, že přestože multikoptéry jsou zamýšlené jako bezpilotní letecké prostředky, objevily se v roce 2011 už i první náznaky pilotovaného letu multikoptéry v provedení německé konstrukční kanceláře E-volo GmbH. Zkušební let tak tehdy trval kolem půldruhé minuty. Snad možnou reakcí našich vývojářů se pak stal o rok poté v prezentaci Technodatu realizovaný sen Jana Tleskače od Jaroslava Foglara – vzlet na jízdním kole. Tentokrát sice ne s křídly, ale v kombinaci s tahem vrtulí hexakoptéry. To bylo v roce 2012. I tady ale vývoj od té doby natolik pokročil, že v letošním roce mohl být představen už od E-volo kapotovaný Volocopter VC 200, a to už dokonce i ve verzi pro dvě osoby. VC 200 se udrží ve vzduchu na akumulátory až 40 min, s hybridním pohonem 2 h a letí rychlostí až 100 km/h. Prototyp s 18 vrtulemi se představil letos na veletrhu CeBIT, oficiálně světovou premiéru oslavil oceněním GreenTec Award v Berlíně nedávno 30. srpna. Pokud vše půjde hladce podle přání vývojářů a výrobců, včetně všech předpisů kolem této nové letové kategorie, plánuje společnost E-volo začít prodávat své modely VC 200 už v roce 2015. Ale to už jsme od úvodního zaměření multikoptér někde jinde a nechme se raději překvapit. /jš/
