Možná poslední šance jak zachránit úroveň průmyslu

Abychom pochopili hloubku problému, o němž jsme v TT psali naposledy na str. 14 v č. 8/2012, musíte si, vážený čtenáři, otevřít adresu http://www.msmt. cz/file/15621. Případně si najít na www. techtydenik.cz a v Technických zprávách 19. dubna odstavec Seznam příjemců podpory z fondů EU. Je tam přímý odkaz na pdf ministerstva školství. Najdete tam tabulku s asi 83 položkami, z nichž každá představuje nový či staronový projekt center výzkumu pro průmysl nebo přírodní vědy. Co projekt, to dotace, a celková suma této podpory české vědy pro aplikovaný výzkum z prostředků EU dosahuje 21 mld. korun. K tomu je nutné připočíst 15 %, tedy objem prostředků, které musela do tohoto programu na podporu VaV a inovací vložit vláda. Je to určitě jeden z největších programů jak napomoci české vědě a aplikovanému VaV bez rozdílu, zda jde o AV ČR nebo vysoké školy. Bez něj by si tyto instituce nebyly schopny opatřit nové přístroje a budovy, neboť česká vláda by takové peníze do školství a vědy nikdy neinvestovala. Žádná vláda od roku 1989 ostatně nepovažovala vědu a školství za to, čím ve skutečnosti jsou: jediným prostředkem k rozvoji země neoplývající nerostnými surovinami ani ropou. PROČ CHYBÍ LEGISLATIVA NA PODPORU VAV Pokud se někde odebíraly peníze ze státního rozpočtu, aby se zacelily díry po mizerném hospodaření se státními prostředky, bylo to vždy školství a věda. I když se zdánlivě přidalo, ihned se jinými kanály odebralo. Podle hodnocení OECD jsme s podporou vzdělání téměř na posledním místě v Evropě. Navíc, jediným aktem vysloveně podporujícím legislativně VaV v této zemi byl zákon o odpočtu z daní za investice do VaV, který navrhl a prosadil svého času Martin Jahn ve funkci místopředsedy vlády. Ale v ČR zatím neexistuje řádný legislativní systém, který by skutečně podpořil podniky ke spolupráci s vysokými školami a naopak. Ano, nyní se většina z vás usměje, vždyť to není pravda. Není to pravda, protože to, co by mělo probíhat v určité právní rovině, která by byla průhledná a měla tedy i šanci pro budoucnost, řeší se v šedé ekonomice. (Tím nechci říci, že přijímatelé peněz z ruky do ruky neplatí daň.) To ale není přece budoucnost vědy a výzkumu. ROZDÁVÁNÍ PENĚZ V PROGRAMECH JAKO POLITICKÁ VĚJIČKA MPO má jistě bezpočet programů, kterým se snaží rozdat peníze těm aktivnějším a nikdo už vlastně ani neví, kolik se takto rozdá. Nebudu iritovat čtenáře tím, že na počátku nového letopočtu, tedy po roce 1990, neměly být rozdávány peníze žádné, to je samozřejmě minulost, ale ovlivňující současnost. Je snadné rozdávat peníze ze státních fondů na podporu průmyslu, aby to upevnilo moc politické strany. Systémy podpory pokladen politických stran jsou propracované dokonale. Je pravda, že i tyto peníze určité výsledky přinesly. Nicméně, je toto cesta? Jen ta administrativa, kontrola vydávání prostředků atd. Není jednodušší nastolit systém, kde si každý za své peníze zodpovídá sám a moc dobře si pohlídá, aby za ně dostal odpovídající služby? NOVÁ CENTRA MUSÍ NA SEBE VYDĚLAT Celý ten dotační kolotoč a velkorysý program má totiž jeden háček. Musí se zaplatit. Jinými slovy, dotace se zřejmě nebudou vracet v plné výši, ale EU bude chtít vidět (a je i v našem zájmu, abychom věděli), že centra jsou životaschopná a na svůj provoz si vydělají. Pokud ne, peníze se budou vracet. Co to znamená? Jen to, že by konečně v této zemi měl vzniknout dobrý a přehledný systém aplikovaného VaV, v němž se budou točit peníze efektivně. Jen objednávkami a prací se mohou nová centra za tři desítky miliard korun dostat na vysokou úroveň výzkumu. Pokud by si práci, jako povětšinou doposud, vymýšlela, bude celá ta investice typicky česká – nepřehledná, nekvalitní a rozkradená. ČEKÁNÍ NA LEGISLATIVU ?? JAK DLOUHO JEŠTĚ Mizerná legislativa k VaV není jediným dluhem vlád, které mají u veřejnosti za posledních 20 let politického manévrování od ničeho k ničemu. Ale nyní už i bankéři a ekonomové hovoří o tom, že není co škrtat (Japonci uvádějí, že za nejhoršího útisku ve středověkých šogunátech byla stanovena nejvyšší míra celkového zdanění na 60 % !). Dnes třeba víme, že pověstný kafemlejnek na hodnocení vědecké práce vymyšlený politiky je paskvil, který nemá ve světě srovnání. Je to potvrzeno i ratingovými agenturami - ale kafemlejnek mele pořád dál. Údajně se napřed podíváme (po 23 letech?), jak to dělají jinde v Evropě. Vytváření legislativy je téměř jediným úkolem vlád a parlamentů, a nejúčinnějším nástrojem ekonomického rozvoje států. Pokud některá politická strana nepodchytí problém, který jsme si zde popsali, nepřijde v niveč jen 30 miliard korun, ale možná poslední šance, jak podpořit hospodářský růst této země. Jiné cesty není. Není. ??Stranu připravil: Jan Baltus