V rámci řešení projektu Evropského
sociálního fondu
a MŠMT ČR „Zvyšování kvality
vzdělávání učitelů přírodovědných
předmětů“ byl zpracován
doc. RNDr. Oldřichem Lepilem,
CSc. (oddělení didaktiky katedry
experimentální fyziky Přírodovědecké
fakulty UP v Olomouci)
studijní text „Teorie
a praxe tvorby výukových materiálů“
(vydala Univerzita Palackého
v Olomouci, Olomouc 2010,
1. vyd., 98 str., dostupné
na http://zvyp.cz/publikace/lepil.
pdf), věnovaný těmto nástrojům
moderního vzdělávání.
Přírodovědné vzdělávání charakterizuje
těsný vztah k reálným dějům
a jevům v přírodě, což samo
o sobě vytváří charakteristický rys
výuky matematiky, fyziky, chemie
a dalších přírodovědných předmětů,
při nichž se učitelé neobejdou
bez výukových materiálů různého
druhu. Ještě před 50 lety měli učitelé
k dispozici jako výukové materiály
jen učebnice, nástěnné obrazy
nebo trojrozměrné (většinou statické)
pomůcky pro demonstrační
experimenty a poměrně malý výběr
výukových filmů a diafilmů. Výraznou
novinkou se o něco později
staly zpětné projektory, videorekordéry,
popř. další televizní technika.
Moderní informační a komunikační
technologie a jejich didaktické aplikace
významně ovlivňují také nové
technické prostředky ve vybavení
učeben, jako jsou např. dataprojektory,
vizualizéry a interaktivní
tabule. S předpokládaným dalším
technickým vývojem je spjata nutnost
široké a rozmanité nabídky přístrojového
vybavení a výukových
prostředků různými výrobci. Pro
ně představuje anotovaná publikace
aktuální obecný vstup do dané problematiky.
Příručka je rozčleněna do pěti kapitol:
1. Výukové materiály a východiska
jejich tvorby, 2. Učebnice
v přírodovědném vzdělávání,
3. Výukové materiály pro elektronickou
prezentaci, 4. Počítačem
podporovaný experiment
a 5. Technické výukové prostředky.
Všechny pasáže mějí jednotnou
strukturu - cíle, hlavní učební text,
úkoly, nejdůležitější pojmy, shrnutí
a použitá literatura. /tes/
