S velkým zpožděním dokončený 3. blok jaderné elektrárny Mochovce má důležitý okamžik v uvádění do provozu. V jaderném reaktoru bylo na sklonku října poprvé dosaženo kritického stavu, tedy minimálního kontrolovaného výkonu. Do bloku typu VVER440 bylo zavezeno jaderné palivo během září, načež následovala první série testů a zkoušek. Výkon 3. bloku elektrárny v Mochovcích je stále velmi nízký, v okamžiku dosažení kritického stavu se blížil dokonce nule. Bude se ovšem nadále postupně zvyšovat a počátkem příštího roku by měl nový blok už dosáhnout plného výkonu. „Toto je velmi důležitý milník při spouštění jaderného reaktoru. Je to okamžik, kdy nám jaderné palivo v reaktoru ožilo a reaktor uvádíme k životu. Plného výkonu by měl dosáhnout začátkem příštího roku,“ komentoval situaci Branislav Strýček, generální ředitel společnosti Slovenské elektrárne (SE). V další fázi dojde k přepnutí bloku z fyzického na energetické spouštění, při kterém již bude využito vznikající teplo k výrobě páry a roztočení turbíny. Při dosažení 20 % výkonu bude blok přifázován do elektrizační soustavy Slovenska. Před uvedením do komerčního provozu na začátku příštího roku pak musí proběhnout 144hodinový zkušební provoz při plném výkonu. Čtvrtý blok by měl být dokončen o jeden až dva roky později. Po zprovoznění by měly oba bloky pokrývat zhruba čtvrtinu slovenské spotřeby elektřiny. Minimální doba provozu by měla činit 60 let. Skutečná životnost bude ovšem patrně vyšší, dnes se obecně u nových bloků předpokládá kolem 80 let. A to i přesto, že v evropských podmínkách zatím žádná jaderná elektrárna na tak dlouho povolení k provozu nezískala. Utrápená stavba Výstavba prvních dvou bloků typu VVER s instalovaným výkonem 471 MWe byla v elektrárně Mochovce zahájena v roce 1982. Práce na blocích 3 a 4 odstartovaly v roce 1986, v roce 1992 byla ovšem jejich stavba přerušena. První dva reaktory se dočkaly dokončení a uvedení do provozu v letech 1998 a 1999, zatímco projekt na dokončení zbývajících bloků byl znovu spuštěn až v roce 2008. Podle původního plánu měly být bloky uvedeny do provozu v letech 2012 a 2013. Odhad nákladů v roce 2007 dosahoval 2,4 mld. eur a při zahájení výstavby 2,8 mld. eur. Ve skutečnosti patrně dosáhnou 6 miliard eur. V průběhu projektu došlo objektivně ke změně některých požadavků na bezpečnost v souvislosti s fukušimskou havárií. Výrazně větším problémem bylo ovšem nezvládnutí managementu výstavby a koordinaci dodavatelů. Velký podíl na problémech měl podle obecně uznávaného názoru majoritní vlastník společnosti SE, tedy italský Enel. Celá stavba byla rozdělena mezi cca 100 dodavatelů. Úkolem společnosti Slovenské elektrárne byl jejich výběr, kontrola a koordinace. Právě nezvládnutí role investora se zřejmě stalo hlavním důvodem, proč se stavba prodlužuje až do dnešních dnů. Dodavatelský model nazývaný „multi- contract“ není z podstaty špatný. Pro zadavatele má i své jasné výhody, v tomto případě svou roli ovšem zjevně nezvládl, proto se naopak naplno projevila úskalí tohoto přístupu. /jj/
