Už několik desetiletí se řada vědeckých týmů po celé planetě seriózně pokouší bezpečně zvládnout a ekonomicky využít jadernou fúzi. Patrně nejdále přitom došla mezinárodní komunita vědců a energetiků při realizaci projektu ITER, jenž se pod patronací a za velkého finančního přispění EU buduje poblíž jihofrancouzského města Cadarache. Podle optimistických prognóz první experimenty s plazmou se tam uskuteční v roce 2020. Budou-li úspěšné, reaktor o objemu 840 m3 poběží na plný výkon (cca 500 MW) na konci příští dekády. Pro sofistikovaný projekt o výšce 29 m a šířce 28 m, jehož pořizovací náklady permanentně rostou a termíny dokončení se posouvají, se počítá s palivem na bázi izotopů deuteria a tritia. Ještě donedávna neměl tento mezinárodní projekt vážného konkurenta. Podle posledních zpráv, jež pronikly do médií z Massachusettského technologického institutu (MIT) v USA, nyní ho získal. Konkrétně: v podobě 7 m širokého fúzního minireaktoru. Američtí vědci by jej chtěli postavit do 5 a zprovoznit do 10 let. Jejich fúzní zařízení by i při malých rozměrech mohlo spolehlivě zabezpečovat energii pro cca 100 000 obyvatel. Nic nového pod Sl uncem? Termojaderné slučování (fúze) není žádná výjimečná reakce. Probíhá ve vesmíru a detailně ji můžeme pozorovat na našem Slunci. Při slučování vodíkových jader v hélium vzniká obří masa energie. Podobně by se měla chovat i v pozemských podmínkách, ve fúzním reaktoru ve tvaru velké „pneumatiky“. Zatím vědci dokážou experimentovat s plazmou ve složitých aparaturách s označením tokamak a jen po dobu několika málo sekund. Od badatelských vizí a pokusů k efektivní komerční exploataci ještě nedospěli. Myšlenka, že by lidstvo mohlo bezpečně ovládat termojadernou fúzi, produkovat přitom obří kvanta ekologické energie, a zároveň se vyhnout tvorbě nebezpečných radioaktivních odpadů, je vábivá. Neméně láká i snadná dostupnost a láce základních vstupních zdrojů: vody a lithia. Nikdo ale zatím nedokáže seriózně odhadnout, kolik miliard eur bude třeba ještě vynaložit a kdy konkrétně se dosud vynaložená kvanta prostředků i práce lidí začnou vracet zpět v podobě čisté, ekologicky a ekonomicky akceptovatelné energie. Američané zvolili skromnější přístup Fúzní reaktor s visačkou MIT má být nejenom menší než ITER, ale i konstrukčně a provozně levnější. První energii by navíc mohl dodat těm, kdož drahé experimenty vědcům až dosud platili – ještě žijícím generacím daňových poplatníků. V každém případě jejich zařízení vytvoří důležitý technický a technologický předpoklad, o němž sní už celé generace vědců a techniků: vytvořit z energie jaderné fúze hlavní zdroj elektřiny pro XXII. století. Vedle pokrytí energetických potřeb lidstva by se širší exploatace termojaderné fúze mohla stát i klíčovým nástrojem pro eliminaci globálního oteplování planety. S porozuměním sledují počínání vědců v MIT rovněž ekonomové. Jejich nastartování a ovládnutí jaderné fúze atomu vodíku při teplotách stovek milionů stupňů Celsia nemá překročit dosavadní rekordní výdaje za cadarachský projekt. Stejná masa energie z minireaktoru má přijít jen na „zlomek ceny z ITERu“. /ex/