Mikroplasty, jejichž velikost je menší než 5 mm, pocházejí z nejrůznějších zdrojů, včetně plastového odpadu, kosmetiky, oděvů nebo třeba pneumatik a pronikly už do všech možných typů prostředí na planetě, i těch nejvíce odlehlých a izolovaných. Zatím sice není v celé šíři jasné, jak mikroplasty ovlivňují zdraví lidí i dalších druhů organismů, ale přibývá dokladů pro to, že jde o vážný problém, nejen z hlediska životního prostředí, ale též medicíny. Orlin Velev ze Státní univerzity v Severní Karolíně (North Carolina State University) a jeho kolegové vyvinuli v rámci boje s mikroplasty „mikročističe“ (microcleaners). Jde o drobné „supračásticové“ pelety, které jsou tvořeny měkkými dendritickými koloidy (SDC — soft dendritic colloid). Ty bývají velmi lepivé. V tomto případě jsou vyrobeny z chitosanu, biologicky rozložitelného biopolymeru, který lze získat z odpadu po zpracování korýšů. Pelety obsahují malé množství eugenolu, látky zodpovědné za vůni hřebíčku, která ale v tomto případě snižuje povrchové napětí jedné strany pelety a po vhození do vody vyvolává její pohyb do strany. Na dendritické koloidní částice v paletě se nalepují částice mikroplastů z okolní vody. Každá peleta rovněž obsahuje částice hořčíku, které jsou obaleny vrstvou želatiny. Ta se postupně rozpouští a asi po 30 minutách se voda dostane k hořčíku. Tím se spustí produkce bublin, jež vynese pelety zpět na hladinu. Tam je je možné i s polapenými mikroplasty odebrat a odstranit tím i mikroplasty z vodního prostředí.
/sm/
