Jaderná energie představuje jednu z možností, jak se vyrovnat se stále větší poptávkou po energii, a zároveň přitom nezhoršovat situaci se skleníkovými plyny a globálním oteplováním. Problém je v tom, že jaderná energetika vytváří odpad, který obsahuje nebezpečné radioaktivní izotopy. Vědci se proto snaží vyvinout technologie, které by umožnily odstraňovat radioaktivní izotopy, jak z odpadů při provozu jaderných elektráren, tak i z prostředí v případě ekologické havárie. Martin Pumera z VŠChT v Praze a jeho spolupracovníci vytvořili mikroboty s vlastním pohonem, které dovedou odstraňovat radioaktivní uran ze simulované odpadní vody. Pokud dojde k úniku většího množství radioaktivního materiálu do prostředí, jako se to stalo například během jaderných havárií v Černobylu nebo ve Fukušimě, tak to znamená velké ohrožení jak pro životní prostředí, tak i pro lidi v širokém okolí. Vědecké týmy po světě proto vyvíjejí materiály, které dovedou oddělovat a odstraňovat radioaktivní izotopy. Mezi ty nejvíce slibné náležejí takzvané MOFy (metal-organic frameworks), vysoce porézní kovoorganické sloučeniny, které mohou lapat různé látky. Pumarův tým použil ke stavbě mikrobotů tyčinkovité částice z MOFu zvaného ZIF-8, které mají průměr asi 1/15 lidského vlasu. K nim přidali atomy železa a nanočástice oxidu železa, aby stabilizovali strukturu mikrobotů a poskytli jim magnetické vlastnosti. Na jeden z konců každého mikrobota umístili katalytické nanočástice platiny, které reagují s peroxidem vodíku a vytvářejí tím bublinový pohon mikrobotů. Takto zkonstruované mikroboty dokázaly za jedinou hodinu odstranit 96 % uranu ze simulované radioaktivní odpadní vody. /Stanislav Mihulka/
