Mezinárodní kosmický výzkum stojí na rozcestí. A to nejen kvůli rusko-ukrajinské válce, která s sebou přinesla do vesmíru přerušení spolupráce u řady významných kosmických projektů. Nejen ke škodě Ruska, ale ke škodě vědy jako takové. Výjimkou je ISS , kde týmy kosmických mocností válka neválka musí spolupracovat, pokud má projekt, do kterého už bylo investováno na 190 miliard dolarů, pokračovat.
Americká NASA po delším zvažování, zda financování orbitálního kolosu Mezinárodní kosmické stanice ISS ukončit podle již jednou prodloužených plánů v roce 2028, rozhodla o prodloužení jeho životnosti až do roku 2030. Nejen v NASA, ale i v partnerských organizacích došli především vědci k závěru, že pokud by stanice ukončila svou činnost v roce 2024, do kterého je financování smluvně zajištěno, nebyla by za ni adekvátní náhrada, nepočítáme- li čínskou stanici Nebeský palác 3. Do toho pak vstoupily úvahy o komerčním využití současných pracovních modulů. I když je americký finanční podíl zcela jednoznačně největší, bylo potřeba také získat souhlas všech partnerů v ESA, Japonska, Kanady a samozřejmě také Ruska.
S Ruskem, nebo bez něj
Právě Rusko, jehož kosmický průmysl po roce 1990 výstavba ISS zachránila, ještě závazek dalšího financování stanice po roce 2024 nepotvrdilo. Byť se v Roskosmosu a zainteresovaných firmách vedou diskuse „co potom, až ISS skončí“, a zda vybudovat vlastní, „národní“ orbitální stanici. Zůstává však otázkou, zda vůbec bude mít válkou finančně a politicky oslabené Rusko na to, aby takový kosmický projekt financovalo. Jak už jsme psali v minulém čísle, přes uvalení ekonomických sankcí na válčící Rusko a odřeknutí spolupráce na řadě významných kosmických projektů ze strany Západu (viz např. pokračování spolupráce na už hotové sondě Exo- Mars) NASA a Roskosmos v případě ISS týmovou spolupráci nepřerušilo. Potvrdila to mj. i šéfka divize pilotovaných kosmických letů NASA Kathy Luedersová slovy: „Spolupráce v této souvislosti ‚formálně‘ pokračuje a americká strana nepozoruje v pracovní rovině žádné signály, že by naše ruské protějšky nebyly odhodlány pokračovat... Bylo by pro nás velmi obtížné fungovat samostatně. ISS je mezinárodní partnerství,“ zdůraznila a dodala: „Byl by to smutný den pro mezinárodní spolupráci, pakliže bychom nebyli schopni nadále pokojně spolupracovat ve vesmíru.“ Stanice kvůli vlivu atmosféry postupně klesá k Zemi. Proto je potřeba ji občas „postrčit“ na vyšší dráhu. Zde má právě klíčovou úlohu ruský segment, neboť zodpovídá za korekce dráhy i v případě ohrožení kosmickým smetím. Tomu účelu slouží také motory připojeného náklaďáku Progress, který tak plní úlohu „tlačného remorkéru“. Spojené státy se starají o podporu života a dodávky energie. Proto, jak už jsme psali minule, je rozdělení obou částí Space station poměrně nereálné, byť NASA už zkouší náhradní „remorkér“ v podobě nákladní lodi Cygnus. Pravda, jisté klíčové závislosti na Rusku se už NASA zbavila. Po odstavení raketoplánů dopravovaly 10 let (od roku 2011 do roku 2020) posádky na ISS výhradně ruské Sojuzy. Když proto byly v roce 2014 po anexi Krymu uvaleny na Rusko první sankce, šéf Roskosmosu Rogozin nejapně žertoval, že „ať si Američané létají na ISS třeba z trampolíny“. V současné době ale využívá NASA soukromých lodí Crew Dragon společnosti SpaceX [proto Elon Musk po úspěšném startu rakety Falcon 9 s lodí Crew Dragon prohlásil: „Trampolína funguje!“ — pozn. red.] a letos snad konečně vzlétne i Starliner od Boeingu. Proto je aktuální dohoda taková, že by ruští kosmonauti měli startovat i na palubě Crew Dragonu a ti američtí výměnou zase na palubě Sojuzu. Otázkou zůstává, zda i tato gentlemanská dohoda nepadne. Podle plánu by první kosmonaut, respektive kosmonautka Roskosmosu Anna Kikinová měla startovat v Crew Dragonu v říjnu letošního roku v rámci mise Crew-5. Astronautka Christina Kochová (328 dní na ISS), která mj. prošla výcvikem v ruském Sojuzu s Kikinovou, o ní říká, že to je bezvadná holka. Tak uvidíme... Vzniká sice otázka, zda by Rusko mohlo zcela ukončit svou účast na ISS, případně svou sekci pronajmout. To je ale velmi nepravděpodobné. Na hodně dlouhou dobu by tím ukončilo i svůj pilotovaný program. Pokud by ovšem Čína Roskosmosu nenabídla místo na své stanici Tchien-kung 3, postavené na bázi ruských licencí.
Tlačenice na ISS
Jak jsme už uvedli, NASA chce prodloužit životnost Mezinárodní vesmírné stanice do roku 2030. To má poskytnout více času nejen vědcům a komerčním subjektům, ale také americkým firmám pro vývoj a realizaci nových, v zásadě komerčních kosmických stanic na tzv. nízké oběžné dráze Země (LEO — low-earth orbit). Jakmile budou (bude?) soukromé stanice v provozu, hodlá NASA vysílat své astronauty na komerčním základě, podobně jako používá lodě Crew Dragon. Nehodlá je vlastnit, ale pouze řídit celý program. Tím pádem se agentuře uvolní ruce na jiné, pro ni důležitější projekty, jako je Měsíc či Mars. Ovšem NASA to už v současné době nemá jednoduché. Komerční a soukromé aktivity amerických aerokosmických firem totiž začínají dost ovlivňovat práci astronautů na ISS. A tak musí pečlivě rozpočítat možnosti příletů a odletů dopravních či nákladních lodí s ohledem právě na komerční expedice. K dispozici má pouze dva spojovací uzly na americké sekci, přičemž jeden bývá trvale obsazen lodí, co dopravila dlouhodobou expediční posádku. Druhý pak užívají i nákladní lodě. Jak konstatovala Dana Weigelová, zástupkyně manažera komerčního programu ISS v JSC (Johnson Space Centrum) v Houstonu: „... to bohužel omezuje možnosti soukromých misí astronautů. Asi dvě ročně jsou maximem, které lze realizovat v rámci běžného provozu stanice.“ Už jen následující týdny ukazují, jaká bude u ISS tlačenice. Ještě před 19. dubnem, na kdy je plánován start Expedice 67 — SpaceX Crew-4 s astronauty NASA Kjellem Lindgrenem (velitel), Robertem Hinesem (pilot), Italkou Samanthou Cristoforettiovou (ESA, 2. start) a Afroameričankou Jessicou Watkinsovou (kandidátka na lunární misi Artemis), bude u ISS dosti živo. Už 18. března k ní (přes pokračující válku na Ukrajině) poprvé po 22 letech zamířila trojice čistě ruských kosmonautů Artěmjev, Matvějev, Korsakov v Sojuzu MS-21. A pokud vše půjde podle plánu, 3. dubna se tamtéž vydá první, tzv. komerční mise Ax-1 texaské společnosti Axiom Space pod velením bývalého astronauta NASA Michaela López-Alegría. Jeho posádka bude složena ze tří zákazníků: developera-pilota Larryho Connora, kanadského podnikatele Marka Pathyho a izraelského investora Eytana Stibbeho. Jmenované kvarteto prošlo výcvikem pro let na Crew Dragonu a ISS ve střediscích NASA (JSC) i SpaceX v Hawthorne a každý z klientů za desetidenní misi údajně zaplatil 55 milionů dolarů. A aby let Ax-1 nebyl jen výletem na ISS, budou komerční astronauti provádět lékařské experimenty např. pro známou Kliniku Mayo (prestižní americké lékařské výzkumné a vzdělávací centrum), pro Clevelandskou kliniku či Montrealskou dětskou nemocnici. Ve hře jsou rovněž kanadské univerzity, kanadská Královská geografická společnost a izraelská Ramonova nadace (nese jméno astronauta Ilana Ramona, který zahynul při havárii raketoplánu Columbia 1. února 2003) či izraelské ministerstvo inovací, vědy a technologie. Axiom Space z Houstonu je velmi ambiciózní společností. Má už podepsanou dohodu s NASA nejen o soukromých letech na mezinárodní stanici, ale dokonce také o připojení vlastní družicové stanice ke struktuře ISS. A u SpaceX má zajištěny čtyři starty v lodích Crew Dragon; zatím do konce příštího roku 2023. NASA už dokonce schválila Axiomu i další misi (Ax-2), které bude velet bývalá astronautka NASA Peggy Whitsonová. Ta mj. drží americký rekord v počtu v kosmu nalétaného času (665 dní) při třech pobytech na ISS, naposledy v září 2017. Zřejmě se jí po vesmíru silně zastesklo. V Crew Dragonu Enedavour, kteroužto loď SpaceX nasadila na komerční lety, poletí s Peggy další tři zákazníci, přičemž (platícím) pilotem byl jmenován americký závodník, pilot a investor John Shoffner. Přestože je Axiom relativně mladá firma — vznikla teprve v roce 2016 — netrpí nedostatkem zkušených lidí. Spoluzakladatelem a generálním ředitelem společnosti je Michael Suffredini, který dříve pracoval v Johnson Space Centre (JSC) jako programový manažer projektu Mezinárodní kosmické stanice. Mimo už citovaného astronauta Michaela Lópeze-Alegríu, který absolvoval tři lety v raketoplánu a velel 14. expedici na ISS, a neméně zkušenou Peggy Whitsonovou zde najdeme bývalé velitele Space Shuttlu Brenta Jettse (čtyři starty), a dokonce Charlese Boldena (též čtyři starty), který byl za vlády prezidenta Obamy 12. administrátorem NASA (2009 až 2017). To je ovšem jen začátek expanze texaské společnosti se sídlem v Houstonu. V příštích několika letech hodlá Axiom vypouštět jednotlivé komerční moduly budoucí vlastní stanice, které se prozatím připojí k přednímu spojovacímu uzlu modulu Harmony. V tomto směru Axiom spolupracuje s několika společnostmi majícími rozsáhlé zkušenosti s programem ISS, např. s Boeingem, Maxar Technologies a Intuitive Machines či s italskou Thales Alenia Space, které jsou zárukou, že projekt bude realizován. V konečné verzi má podle plánu mít už v roce 2027 čtyři moduly nové generace s vylepšenými prostory pro posádku, zvýšenou kapacitou užitečného zatížení a speciálním modulem pro výzkum a výrobu. Včetně jakési vyhlídkové kopule, podobné té, co je na ISS. A pro plánované vycházky do volného vesmíru (EVA) dokonce vyvíjí vlastní skafandry. V případě ukončení životnosti ISS kolem roku 2030 už bude tato stanice doplněná o vlastní energetickou platformu schopna samostatného letu. Že u Axiom Space nejde jen o zbožná přání, potvrzuje fakt, že první dva moduly jsou už ve společnosti Thales Alenia Space rozpracovány. První by se měl připojit k ISS už v roce 2024 a měl by být prvním velkým (tuhým) přetlakovým modulem na americkém segmentu stanice, který by nebyl vynesen raketoplánem. Zatím však není jasné, jaká raketa jej dopraví na oběžnou dráhu.
Náruč vesmíru dokořán
Spolupráce mezi NASA a Axiomem ovšem „nespadla z nebe“. Realizuje se v rámci Přílohy I programu partnerství veřejného a soukromého sektoru NASA (Next Space Technologies for Exploration Partnerships 2 — Next- STEP-2), u něhož je agentura přesvědčena, že pomůže stimulovat rozvoj komerční kosmonautiky v průzkumu vesmíru. Příloha I NextSTEP-2 byla původně vydána 7. června 2019 a vyzvala soukromé společnosti, aby se ucházely o vývoj obytných komerčních modulů, které by spolupracovaly s ISS a posléze ji nahradily. V březnu minulého roku navíc NASA oznámila program Commercial LEO Destinations (CLD), v jehož rámci nabízí komerčním společnostem miliony dolarů na vývoj orbitálních stanic určených pro provoz na nízké oběžné dráze Země. Druhého prosince 2021 pak přidělila více než 400 milionů dolarů třem skupinám společností, mezi kterými kupodivu není SpaceX. A ani Axion Space se vzhledem k jiné koncepci své spolupráce s ISS programu CLD nezúčastní. NASA vybírala z 11 návrhů. „Téměř všechny představovaly životaschopné koncepty pro komerční destinace na LEO,“ řekl Phil McAlister, ředitel komerčních kosmických letů v ústředí NASA. Největší ocenění v pomyslné soutěži o miliony (ve výši 160 milionů dolarů) získal tým vedený společností Nanoracks zahrnující firmy Voyager Space a Lockheed Martin. Ty zvítězily s konceptem stanice s názvem Starlab. Její hlavní, nafukovací (!) modul s prostory o objemu 340 m3 je určen pro stálou posádku čtyř lidí. Stanice má být vybavena solárními panely s výkonem 60 kW, velkým robotickým ramenem pro manipulaci s nákladními loděmi či externím užitečným zatížením. Odvážný koncept by měl být realizován už v roce 2027. „Druhou cenu“ (v podobě 130 milionů dolarů) získal tým vedený společností Blue Origin Jeffa Bezose. Ten do projektu stanice nazvané Orbital Reef angažoval společnosti Boeing, Redwire a Sierra Space (Siera Nevada Corporation). Návrh počítá s prostorem 830 m3 rozděleným do tří modulů a s ubytováním až 10 osob (včetně uvažovaných turistů). Bezos plánuje, že Orbital Reef by mohla být v kompletním provozu v roce 2030. „Dopravní systémy, na které se bude Orbital Reef spoléhat, včetně Boeingu CST-100 Starliner a raketoplánu Sierra Space Dream Chaser, budou v průběhu několika příštích let v provozu,“ prohlásil nedávno Brent Sherwood, senior viceprezident pokročilých rozvojových programů společnosti Blue Origin. A pokud jde o cílové systémy, tedy moduly Orbital Reef, už na nich společnost pracuje; ty by mohl Bezos dokonce vynášet i vlastní raketou New Glenn. Na třetím místě se s dotací 125,6 milionu dolarů umístil koncept společností Northrop Grumman a Dynetic, byť se zdá být nejpropracovanějším. Jde o modulární stanici koncipovanou na základě mnohaletých zkušeností spolupráce firmy s NASA či Pentagonem. Návrh využívá letem ověřené prvky z výstavby ISS a připravovaného logistického modulu HALO (Habitation and Logistics Outpost) cislunární stanice Gateway. Více spojovacích uzlů umožní dopravu posádek loděmi Crew Dragon či Starliner i zásobování stanice např. náklaďáky Cygnus. Dovolí také případné rozšíření stanice o obytné prostory posádky či laboratorní moduly. Uvažuje se také o pracovišti s umělou gravitací. Všichni uvedení uchazeči budou mít následně možnost soutěžit o druhou fázi programu, která odstartuje v polovině desetiletí, kdy NASA vydá pravidla certifikace komerčních kosmických stanic z hlediska jejich využívání astronauty NASA a ceník nákupu počátečních služeb z těchto stanic. Není dnes sice jasné, kolik z těch tří vybraných návrhů bude realizováno, ale agentura doufá, že bude stanice mít k dispozici do konce tohoto desetiletí. To jí umožní opustit ISS a soustředit se na finančně náročný lunární program Artemis zahrnující i cislunární stanici Gateway, na budování stálé lunární základny a perspektivně i na let k Marsu. Takzvaná nízká oběžná dráha Země tak zcela jistě nezůstane opuštěna ani po ukončení provozu ISS. A nesmíme zapomínat na Číňany a jejich nemalé ambice. Otázkou však zůstává, zda, a případně jak se v kosmu koncem desetiletí projeví ruské aktivity. /Stanislav Kužel/
