Malé Švýcarsko mělo štěstí na
geniálního ekonomického stratéga
podnikatele Alfreda Eschera
(1819 až 1882). Ten moudře usoudil,
že jeho země, má-li se rozvíjet,
musí být propojena se sousedními
zeměmi a světem dobově nejlepším
a nejmodernějším dopravním prostředkem,
tehdy železnicí, a orientovat
se na nejlepší technologie.
Švýcaři jsou mu za to dones vděčni
a před curyšským nádražím, o nějž
se zasloužil, mu vztyčili sochu
v nadživotní velikosti. Kam moje
paměť sahá, je to socha jediného
ekonoma 19. století.
Kromě budování tratí a tunelu
pod Gotthardským průsmykem, jež
nesmírně pozvedly švýcarské strojírenství,
to přineslo opravdové otevření
světu, jeho penězům a nástup
aktivit, které byste od alpské země
nečekali. Například stavbu zaoceánských
lodí právě v západní části
Curychu, kde donedávna stál také
proslulý pivovar Löwenbräu, papírny
a další podniky.
Vyrábět dobře a přesně znamenalo
vychovávat dobré inženýry, proto roku
1855 založil jiný osvícenec Gottfried
Semper Švýcarský federální institut
technologií, proslulé ETH, tedy technickou
státní Universitu. Přidáme-li
k tomu nesmírně zajímavou historii od
středověku, spojenou například s Ulrichem
Zwinglim, jedním z prvních
reformistů křesťanského náboženství,
vytvoření švýcarské konfederace, k níž
se město řemesel Curych přidalo už
v roce 1351, dostaneme kontury města,
nesmírně úspěšného. Leč jakoby
úsporného v jednání, chování, neokázalosti
kostelů i budovy parlamentu,
prostého jakékoliv nabubřelosti
ve tvaru i obsahu. Dobře, město průmyslu,
město Alfreda Eschera a jeho
podniků. Vypadá tak? Jak je možné,
že podle hodnocení Mercer Human
Resources Consulting a jeho každoročního
průzkumu je Curych na prvním
místě v kvalitě života už několik
let?
Po leta se učíme, že kvalitní životní
prostředí je třešničkou na dortu ekonomického
úspěchu, jakási nástavba
snahy především udržet toky peněz.
Pak si můžeme dát kytku. Jedna z nejbohatších,
přitom surovinově nejchudších
zemí na světě Švýcarsko a jeho
průmyslově nejdůležitější město dokazují
– není tomu tak.
NADECHNĚTE SE KLIDNĚ
Nuže, nasedneme do tramvaje jedné
z bezpočtu městských linek, které
pokračují v tradici kolejových vozidel
té nejvyšší kvality, a společně s Ing.
Jürgem Brunnerem, pracovníkem
odboru životního prostředí magistrátu,
navštívíme jednu z měřicích
stanic ochrany ovzduší v Curychu. Je
to běžná mobilní stanice, jaké známe
i z našeho prostředí. Co je však odlišné
- koncept ochrany ovzduší, s nímž
jsme se seznámili na radnici. Samozřejmě
mapy, rozbory, podíl dieselových
motorů na znečištění, podíl spalování
dřeva, podniky, sídliště. Jenže
tento rozbor zásadním způsobem
ovlivňuje budování dopravní infrastruktury.
A to podle dlouhodobého
konceptu. Což je pro našince naprosté
novum. Že by dopravní inženýři
brali ohled na obyvatelstvo?
„Jak je možné, že obec přistoupí na
takovou argumentaci a mění dokonce
dopravu ve městě podle kritérií čistoty
ovzduší?“ Odpověď je jasná:
jako všechno ve Švýcarsku hodnotí
peníze.
Máme před sebou vyčíslení škod
z působení emisí: na snížené zemědělské
produkci, ničení fasád a ocelových
konstrukcí, omezení lesní
produkce, náklady na zdravotnictví
a dokonce na ovlivnění biodiverzity.
(Václav Klaus by asi nepochopil.)
Celkem za rok 2005 až 810 mil. franků
(13 mld. korun). „ Pane inženýre
Brunnere, ale nebrání se město takovému
vyčíslení? Například zdraví,
550 mil. franků? Jak je to přijímáno?
Jako argument?“
„Ne, nebrání, neboť i kdyby to byla
polovina, je to stále 250 mil. franků,
a navíc, na to jsou dnes exaktní metody
srovnání s jinými místy kantonu.
Nikdo to nezpochybňuje, škody jsou
nesporné. A tudíž zbytečné. Musíme
je odstranit.“
Takže město si rozpočítalo i náklady
na redukci 1 kg emisí a podle tohoto
grafu postupně jedná, postupně
investuje. Jde přece o peníze!
Upravuje se obchvat Curychu,
zvláště na trase sever jih, dbá se na
co nejrychlejší průjezd vozidel obytnými
částmi a hledají se další opatření.
Například projekt Mobility:
stanete se členem Mobility, obdržíte
čipovou kartu a přes svůj PC či po
telefonu si prostě objednáte auto na
nádraží nebo jiný uzlový bod a platíte
za jeho použití a navrácení vozu
na jiný uzlový bod. Auto je udržováno
provozovatelem systému, vy platíte
kilometry a je to levnější než taxík
nebo provoz a garážování vlastního
vozu. Pokud si vůz objednáte včas,
nemáte problém s jeho získáním.
Projekt přebírají první německá města,
neboť je výhodný pro všechny
zúčastněné. K provozu stačí trochu
odpovědnosti.
Kvalita ovzduší je jen jedním
z mnoha kritérií hodnocení měst dle
Mercer Rating. Tak si představte,
jaké další kvality město musí mít,
aby bylo jedničkou na světě! (Další
jsou Ženeva, Vancouver, Vídeň,
Aucland na Novém Zélandu a další.)
Mimochodem, víte, že v roce 1947 se
občané kantonu Curych museli rozhodnout
v referendu, jestli postaví
letiště a propojí je s městem dráhou?
Letiště se stalo jedním z uzlových
bodů evropské letecké sítě a otevřelo
ještě více dveře do Švýcarska.
I o tom museli rozhodnout lidé v otevřeném
referendu!
PROMĚNY MĚSTA
Jsme v Sihlcity, bývalé průmyslové
části Curychu a hned na kraji čtvrti,
tam kde stávala ocelárna, nás vítá do
starých očištěných konstrukcí vestavěné
divadlo a exkluzivní restaurace
s dostatečným zázemím, aby se
zde nerušeně konala i velká událost.
Postupme dál a jsme mezi moderními
stavbami bytovek, které využívají
základy nebo alespoň zázemí bývalých
výrobních hal. Jsou zde obchody,
zdravotní středisko, koncertní sál,
prostorné náměstí, které ohraničuje
Technologické centrum, dva hotely
a zadní trakt divadla s byty pro hostující
umělce.
Celkem 120 000 m2 rekonstruovaného
průmyslového areálu podle návrhu
architekta Theo Hotze obsahuje 13
restaurací, 80 obchodů, 131 hotelových
pokojů, 24 000 m2 komerčních
prostor. Vše začíná pohlcovat zeleň.
Jméno dostala nová čvrť po papírně
Sihl. Bytovky jsou řešeny kolektivem
architektů, kteří vtiskli areálu jednotný
ráz, když i nájemní smlouvy obsahují
např. požadavek, že velká prostorná
okna, spíše skleněné stěny, nesmějí být
zakryty záclonami, jen instalovanými
žaluziemi. Nájem luxusního apartmánu
je zde v cenách 2200 až 4000 švýcarských
franků měsíčně.
Aby se bývalý průmyslový areál stal
opravdu živým, je otevřen i aktivitám
mladých lidí. Proslavili jej bratři
Freitagové, posedlí myšlenou recyklace
materiálů, kteří začali z odpadních
koženek aut a bezpečnostních
pásů vyrábět tašky. Tisíce kusů,
každá taška jiná a z jiného materiálu.
Vlajkovou lodí firmy Freitag je
obchod složený ze starých kontejnerů.
Freitag a Sihlcity splynuly v jedno
a každý se začal o tuto novou čtvrť
zajímat. Schází ji jen to jediné, parkovací
místa. Záměrně, místo by pro
ně bylo. Ale jede-li tam tramvaj městské
linky, není v Curychu co řešit.
Vozy jezdí v 5minutových intervalech,
sedí se v nich, jezdí na čas a jsou levné.
Curych nemá zájem o auta. Je to
město prosté jako kostel Fraumünster
vyzdobený pouze okny od Marka
Chagalla. Jinak jen křížem a květinou.
Protestantská prostota. Geniální
Rus miloval Curych a město milovalo
jej.
Bohatsví města uživilo ostatně mnohé
umělce, a je paradoxem dějin, že
jen stovky metrů do sebe dělí domy,
v nichž žili humanista Goethe a diktátor
Lenin, kterému ostatně právě
odtud zaručili Němci volný projezd
luxusním vlakem do Ruska s nadějí, že
jej rozloží zevnitř. A o kus dál v kabaretu
Voltair založil Christian Tzara
hnutí dada, které jakoby předurčilo
chaos a nelogičnost 20. století.
FEDERÁLNÍ INSTITUT
TECHNOLOGIÍ – VÝZNAMNÉ
CENTRUM EVROPSKÉ VĚDY
Pod názvem ETH jej znají všichni
jako dočasné působiště Alberta Einsteina,
který zde působil, když v roce
1921 obdržel Nobelovu cenu za fyziku,
nebo jednoho se zakladatelů kvantové
fyziky Wolfganga Pauliho, který ji
dostal v roce 1951. Málokterá státní
technika se může pochlubit 21 nositeli
Nobelových cen, jako ETH.
Bohužel, v naší zemi, v prostředí
téměř neexistujících propojení mezi
průmyslem a vědou zřejmě málokdo
ocení, co to znamená pro švýcarský
farmaceutický, elektronický, biochemický
průmysl a další, rodící se
nové obory. O tom, že věda je v ETH
propojena s praxí svědčí 10 center
excelence v nově budovaném areálu
Hönggerberg nazývaný Science City.
I další fakta hovoří o otevřenosti
university světu a podnikání. Až
13 500 studentů, 2700 doktorandů,
39 profesorů na 2300 udělených
diplomů v roce 2006 a 569 doktorských
titulů v témže roce. Jenomže
jen 50 % profesorského sboru tvoří
Švýcaři, zbytek je z USA, Německa,
Británie a Francie, a na této
universitě studuje jen 42 % studentů
z mateřské země. Celkem 17 %
z USA, 26 % z Německa a zbytek
z dalších zemí. Rozpočet ETH je ročně
1,2 mld. švýcarských franků. Jen
v této úrovni absolutní otevřenosti se
zřejmě dosahují špičkové výsledky.
ETH zaujímá 27. místo mezi světovými
universitami a je na 5. místě
mezi technickými universitami
v Evropě. Švýcarsko dává rozmachem
nového kampusu s 50 výzkumnými
a inovativními centry světu na
vědomí, že další rozvoj hospodářství
staví především na vzdělání vhodné
pro nové obory, mezi nimiž medicínské,
biotechnologické a farmaceutické
obory hrají první housle, tzv. Life
science už patří vedle špičkové techniky
ke Švýcarsku.
Filozofie nového areálu je promyšlena
tak, aby při respektování stylu
života badatelů a studentů umožnila
co největší kontakt mezi vědci
a zabránila tak vymezování oborových
bariér, které očividně brání
vzniku mezioborových nových vědních
disciplín.
Curych je tak dalším švýcarským
městem, které vytváří zcela unikátní
podmínky pro nové podnikání
a stává se atraktivním sídlem mnoha
světových firem, jako jsou např.
Microsoft, IBM research center,
VASCO, Google, ale také moderního
hodinářského průmyslu založeného
na elektronice, včetně finančních
služeb s rizikovým kapitálem zaměřeným
na medicínské oboru (SWX,
SIS Telekur – nově založená skupina
pro finanční investice do perspektivních
oborů). Nám dost nepříjemné
slovo spin-off zde dostává konkrétní
podobu a je realizováno desítkami
nových firem, jejichž báze je vědecká
či vysoce kvalifikovaná práce
pro velké koncerny. Kvalita podmiňuje
kvalitu – v tomto případě konverzi
města bývalého železářského
průmyslu, na němž byla založena
komunikace mezi jednotlivými regiony
švýcarské federace a světem, na
region, chcete-li kanton, s nejvyšší
kvalitou života na světě. Připraveného
na budoucnost.
JAN BALTUS
CURYCH