Město s nejhodnotnější kvalitou života švýcarský Curych

Malé Švýcarsko mělo štěstí na geniálního ekonomického stratéga podnikatele Alfreda Eschera (1819 až 1882). Ten moudře usoudil, že jeho země, má-li se rozvíjet, musí být propojena se sousedními zeměmi a světem dobově nejlepším a nejmodernějším dopravním prostředkem, tehdy železnicí, a orientovat se na nejlepší technologie. Švýcaři jsou mu za to dones vděčni a před curyšským nádražím, o nějž se zasloužil, mu vztyčili sochu v nadživotní velikosti. Kam moje paměť sahá, je to socha jediného ekonoma 19. století. Kromě budování tratí a tunelu pod Gotthardským průsmykem, jež nesmírně pozvedly švýcarské strojírenství, to přineslo opravdové otevření světu, jeho penězům a nástup aktivit, které byste od alpské země nečekali. Například stavbu zaoceánských lodí právě v západní části Curychu, kde donedávna stál také proslulý pivovar Löwenbräu, papírny a další podniky. Vyrábět dobře a přesně znamenalo vychovávat dobré inženýry, proto roku 1855 založil jiný osvícenec Gottfried Semper Švýcarský federální institut technologií, proslulé ETH, tedy technickou státní Universitu. Přidáme-li k tomu nesmírně zajímavou historii od středověku, spojenou například s Ulrichem Zwinglim, jedním z prvních reformistů křesťanského náboženství, vytvoření švýcarské konfederace, k níž se město řemesel Curych přidalo už v roce 1351, dostaneme kontury města, nesmírně úspěšného. Leč jakoby úsporného v jednání, chování, neokázalosti kostelů i budovy parlamentu, prostého jakékoliv nabubřelosti ve tvaru i obsahu. Dobře, město průmyslu, město Alfreda Eschera a jeho podniků. Vypadá tak? Jak je možné, že podle hodnocení Mercer Human Resources Consulting a jeho každoročního průzkumu je Curych na prvním místě v kvalitě života už několik let? Po leta se učíme, že kvalitní životní prostředí je třešničkou na dortu ekonomického úspěchu, jakási nástavba snahy především udržet toky peněz. Pak si můžeme dát kytku. Jedna z nejbohatších, přitom surovinově nejchudších zemí na světě Švýcarsko a jeho průmyslově nejdůležitější město dokazují – není tomu tak. NADECHNĚTE SE KLIDNĚ Nuže, nasedneme do tramvaje jedné z bezpočtu městských linek, které pokračují v tradici kolejových vozidel té nejvyšší kvality, a společně s Ing. Jürgem Brunnerem, pracovníkem odboru životního prostředí magistrátu, navštívíme jednu z měřicích stanic ochrany ovzduší v Curychu. Je to běžná mobilní stanice, jaké známe i z našeho prostředí. Co je však odlišné - koncept ochrany ovzduší, s nímž jsme se seznámili na radnici. Samozřejmě mapy, rozbory, podíl dieselových motorů na znečištění, podíl spalování dřeva, podniky, sídliště. Jenže tento rozbor zásadním způsobem ovlivňuje budování dopravní infrastruktury. A to podle dlouhodobého konceptu. Což je pro našince naprosté novum. Že by dopravní inženýři brali ohled na obyvatelstvo? „Jak je možné, že obec přistoupí na takovou argumentaci a mění dokonce dopravu ve městě podle kritérií čistoty ovzduší?“ Odpověď je jasná: jako všechno ve Švýcarsku hodnotí peníze. Máme před sebou vyčíslení škod z působení emisí: na snížené zemědělské produkci, ničení fasád a ocelových konstrukcí, omezení lesní produkce, náklady na zdravotnictví a dokonce na ovlivnění biodiverzity. (Václav Klaus by asi nepochopil.) Celkem za rok 2005 až 810 mil. franků (13 mld. korun). „ Pane inženýre Brunnere, ale nebrání se město takovému vyčíslení? Například zdraví, 550 mil. franků? Jak je to přijímáno? Jako argument?“ „Ne, nebrání, neboť i kdyby to byla polovina, je to stále 250 mil. franků, a navíc, na to jsou dnes exaktní metody srovnání s jinými místy kantonu. Nikdo to nezpochybňuje, škody jsou nesporné. A tudíž zbytečné. Musíme je odstranit.“ Takže město si rozpočítalo i náklady na redukci 1 kg emisí a podle tohoto grafu postupně jedná, postupně investuje. Jde přece o peníze! Upravuje se obchvat Curychu, zvláště na trase sever jih, dbá se na co nejrychlejší průjezd vozidel obytnými částmi a hledají se další opatření. Například projekt Mobility: stanete se členem Mobility, obdržíte čipovou kartu a přes svůj PC či po telefonu si prostě objednáte auto na nádraží nebo jiný uzlový bod a platíte za jeho použití a navrácení vozu na jiný uzlový bod. Auto je udržováno provozovatelem systému, vy platíte kilometry a je to levnější než taxík nebo provoz a garážování vlastního vozu. Pokud si vůz objednáte včas, nemáte problém s jeho získáním. Projekt přebírají první německá města, neboť je výhodný pro všechny zúčastněné. K provozu stačí trochu odpovědnosti. Kvalita ovzduší je jen jedním z mnoha kritérií hodnocení měst dle Mercer Rating. Tak si představte, jaké další kvality město musí mít, aby bylo jedničkou na světě! (Další jsou Ženeva, Vancouver, Vídeň, Aucland na Novém Zélandu a další.) Mimochodem, víte, že v roce 1947 se občané kantonu Curych museli rozhodnout v referendu, jestli postaví letiště a propojí je s městem dráhou? Letiště se stalo jedním z uzlových bodů evropské letecké sítě a otevřelo ještě více dveře do Švýcarska. I o tom museli rozhodnout lidé v otevřeném referendu! PROMĚNY MĚSTA Jsme v Sihlcity, bývalé průmyslové části Curychu a hned na kraji čtvrti, tam kde stávala ocelárna, nás vítá do starých očištěných konstrukcí vestavěné divadlo a exkluzivní restaurace s dostatečným zázemím, aby se zde nerušeně konala i velká událost. Postupme dál a jsme mezi moderními stavbami bytovek, které využívají základy nebo alespoň zázemí bývalých výrobních hal. Jsou zde obchody, zdravotní středisko, koncertní sál, prostorné náměstí, které ohraničuje Technologické centrum, dva hotely a zadní trakt divadla s byty pro hostující umělce. Celkem 120 000 m2 rekonstruovaného průmyslového areálu podle návrhu architekta Theo Hotze obsahuje 13 restaurací, 80 obchodů, 131 hotelových pokojů, 24 000 m2 komerčních prostor. Vše začíná pohlcovat zeleň. Jméno dostala nová čvrť po papírně Sihl. Bytovky jsou řešeny kolektivem architektů, kteří vtiskli areálu jednotný ráz, když i nájemní smlouvy obsahují např. požadavek, že velká prostorná okna, spíše skleněné stěny, nesmějí být zakryty záclonami, jen instalovanými žaluziemi. Nájem luxusního apartmánu je zde v cenách 2200 až 4000 švýcarských franků měsíčně. Aby se bývalý průmyslový areál stal opravdu živým, je otevřen i aktivitám mladých lidí. Proslavili jej bratři Freitagové, posedlí myšlenou recyklace materiálů, kteří začali z odpadních koženek aut a bezpečnostních pásů vyrábět tašky. Tisíce kusů, každá taška jiná a z jiného materiálu. Vlajkovou lodí firmy Freitag je obchod složený ze starých kontejnerů. Freitag a Sihlcity splynuly v jedno a každý se začal o tuto novou čtvrť zajímat. Schází ji jen to jediné, parkovací místa. Záměrně, místo by pro ně bylo. Ale jede-li tam tramvaj městské linky, není v Curychu co řešit. Vozy jezdí v 5minutových intervalech, sedí se v nich, jezdí na čas a jsou levné. Curych nemá zájem o auta. Je to město prosté jako kostel Fraumünster vyzdobený pouze okny od Marka Chagalla. Jinak jen křížem a květinou. Protestantská prostota. Geniální Rus miloval Curych a město milovalo jej. Bohatsví města uživilo ostatně mnohé umělce, a je paradoxem dějin, že jen stovky metrů do sebe dělí domy, v nichž žili humanista Goethe a diktátor Lenin, kterému ostatně právě odtud zaručili Němci volný projezd luxusním vlakem do Ruska s nadějí, že jej rozloží zevnitř. A o kus dál v kabaretu Voltair založil Christian Tzara hnutí dada, které jakoby předurčilo chaos a nelogičnost 20. století. FEDERÁLNÍ INSTITUT TECHNOLOGIÍ – VÝZNAMNÉ CENTRUM EVROPSKÉ VĚDY Pod názvem ETH jej znají všichni jako dočasné působiště Alberta Einsteina, který zde působil, když v roce 1921 obdržel Nobelovu cenu za fyziku, nebo jednoho se zakladatelů kvantové fyziky Wolfganga Pauliho, který ji dostal v roce 1951. Málokterá státní technika se může pochlubit 21 nositeli Nobelových cen, jako ETH. Bohužel, v naší zemi, v prostředí téměř neexistujících propojení mezi průmyslem a vědou zřejmě málokdo ocení, co to znamená pro švýcarský farmaceutický, elektronický, biochemický průmysl a další, rodící se nové obory. O tom, že věda je v ETH propojena s praxí svědčí 10 center excelence v nově budovaném areálu Hönggerberg nazývaný Science City. I další fakta hovoří o otevřenosti university světu a podnikání. Až 13 500 studentů, 2700 doktorandů, 39 profesorů na 2300 udělených diplomů v roce 2006 a 569 doktorských titulů v témže roce. Jenomže jen 50 % profesorského sboru tvoří Švýcaři, zbytek je z USA, Německa, Británie a Francie, a na této universitě studuje jen 42 % studentů z mateřské země. Celkem 17 % z USA, 26 % z Německa a zbytek z dalších zemí. Rozpočet ETH je ročně 1,2 mld. švýcarských franků. Jen v této úrovni absolutní otevřenosti se zřejmě dosahují špičkové výsledky. ETH zaujímá 27. místo mezi světovými universitami a je na 5. místě mezi technickými universitami v Evropě. Švýcarsko dává rozmachem nového kampusu s 50 výzkumnými a inovativními centry světu na vědomí, že další rozvoj hospodářství staví především na vzdělání vhodné pro nové obory, mezi nimiž medicínské, biotechnologické a farmaceutické obory hrají první housle, tzv. Life science už patří vedle špičkové techniky ke Švýcarsku. Filozofie nového areálu je promyšlena tak, aby při respektování stylu života badatelů a studentů umožnila co největší kontakt mezi vědci a zabránila tak vymezování oborových bariér, které očividně brání vzniku mezioborových nových vědních disciplín. Curych je tak dalším švýcarským městem, které vytváří zcela unikátní podmínky pro nové podnikání a stává se atraktivním sídlem mnoha světových firem, jako jsou např. Microsoft, IBM research center, VASCO, Google, ale také moderního hodinářského průmyslu založeného na elektronice, včetně finančních služeb s rizikovým kapitálem zaměřeným na medicínské oboru (SWX, SIS Telekur – nově založená skupina pro finanční investice do perspektivních oborů). Nám dost nepříjemné slovo spin-off zde dostává konkrétní podobu a je realizováno desítkami nových firem, jejichž báze je vědecká či vysoce kvalifikovaná práce pro velké koncerny. Kvalita podmiňuje kvalitu – v tomto případě konverzi města bývalého železářského průmyslu, na němž byla založena komunikace mezi jednotlivými regiony švýcarské federace a světem, na region, chcete-li kanton, s nejvyšší kvalitou života na světě. Připraveného na budoucnost. JAN BALTUS CURYCH