Výzkumníci L. Perlow a J. Porter z americké konzultační firmy BCG uskutečnili tisíce rozhovorů s manažery, účetními, právníky, konzultanty apod. Zjistili, že 94 % z nich tráví na pracovišti více než 50 hodin týdně a téměř polovina více než 65 hodin týdně. Dalších 20–25 hodin trávili telefonováním či mailováním z domova a prací na počítači. Průměrný počet odpracovaných hodin tak činil 70–90 hodin týdně. Oba autoři uskutečnili zajímavý experiment. Vybraným pracovním týmům přikázali, že mohou pracovat jen čtyři dny v týdnu. Doma po práci nesmějí pracovat na PC, připojit se k pracovnímu serveru ani služebně telefonovat. Ani během večerů ve všední den, ani o víkendech či dovolené. Ostatní týmy mohly dřít až do úmoru jako obvykle. Po pěti měsících srovnali výsledky týmů. Týmy se čtyřdenním pracovním týdnem a přísným režimem zákazu mailů a telefonování ve volných večerech a dnech měly mnohem lepší pracovní výsledky. Lidé v těchto týmech zažívali pocit vyváženosti, kreativity, díky níž byli efektivnější v práci i doma, měli pocity osobního růstu a dostatku času na rodinu. Jejich klienti tvrdili, že jim přinesli vyšší přidanou hodnotu. I když jsou to výsledky úžasné, téměř nikde se tím neřídí. „Maká“ se dál postaru. Nový experiment Každý, kdo se již nachází v trvalém zaměstnání, ví, že klasický čtyřicetihodinový pracovní týden může být vyčerpávající. I přesto, že pátky bývají v mnoha firmách uvolněnější, řada lidí by raději prostě zůstala doma, protože na pátý pracovní den jim už moc energie nezbývá. Nedávno přinesly agentury zprávu, že firma Perpetual Guardian na Novém Zélandu experimentálně zavedla po osm týdnů čtyřdenní pracovní týden. Výsledky byly fantastické, zvýšila se produktivita i spokojenost. Plat zaměstnanců se přitom vůbec nesnížil. I přes kratší čas strávený v práci neměli zaměstnanci žádný problém s plněním svých pracovních úkolů. Jejich úroveň stresu však poklesla o 7 %, pracovní nasazení a odhodlanost zase stouply o 20 %. Největší pokrok se však udál ve skloubení pracovního života s osobním. Více se věnovali dětem, partnerům i svému růstu. Tato spokojenost se zase promítla do práce, kde byli zaměstnanci pozornější a měli více nápadů. Ředitel Andrew Barnes nyní musí přesvědčit ostatní, aby se mohl čtyřdenní pracovní týden naplno rozjet i mimo tento experiment. Morální podporu dostal i od novozélandské vlády a ministra práce. Tedy volání odborů po zkracování pracovní doby je kupodivu prospěšné. Samozřejmě že záleží i na druhu práce a na vlastnostech nadřízených.
