Megawattový poker na třech stolech

České listy Hospodářské noviny a Respekt otiskly kombinace hry o energetiku, jíž jsme svědky. O prolomení limitů těžby hnědého uhlí, o Mosteckou uhelnou, o elektrárny Počerady a Opatovice, a popsaly tak zvnějšku megawattový poker, který se tu hraje o peníze nás, uživatelů a zákazníků. To Jaroslav Míl, prezident Svazu průmyslu vytáhl ušlechtilejší trumfy a napadl akci Ministerstva životního prostředí ČR a jeho projekt Zelená úsporám s tím, že peníze japonských investorů bylo lépe využít v projektech podpory výzkumu a vývoje energetických zařízení. Jistě bohulibá myšlenka, pokud by tu ještě nějací čeští výrobci zbyli. Jen se člověk zarazí, nějak jsem snad nepostřehl, že ČEZ kdysi pod vedením Míla výrazně stál o zachování české vývojové a výrobní základny energetických zařízení. Ale ta hlavní otázka, která musí každého dříve či později napadnout zní: Co z toho má zákazník? Ten, komuž bylo vysvětleno, že hlavním smyslem liberalizace a privatizace energetických zdrojů je levná a bezpečná energie. Tomu snad už nevěří ani učitelky v mateřské školce. Druhá otázka je po ziscích z těchto transakcí, neboť je nad slunce jasné, že to, co bylo prodáno v privatizaci za babku a šlo do státní kasy, je pouhým zlomkem cen současných, aniž se cokoliv významného událo. Opatovické teplovody trpí poruchami, žádný ze zdrojů nebyl zásadně přebudován na vyšší účinnost a současný program retrofitů je obestřen emisemi. Také nás to poučilo názorně o tom, že protesty proti emisním povolenkám nejsou upřímné, energetiku nebrzdí, jen zdržují ve hře o jistý zisk. Elektřina je monopol. Hledat pravidla v pokerové hře o ovládnutí české enegetiky, či nahlížet hráčům do karet je nemožné i pro stát. Nás (v průmyslovém časopise) by mělo zajímat, jaký benefit z toho pohybu budou mít zdecimovaní výrobci energetických zařízení, o jejichž budoucnost projevil takový zájem právě prezident Svazu průmyslu. Je zřejmé, že žádný. Těžko dnes někdo ve Škodě Power vyrobí plynovou turbínu a Poldi nevyrobí slitiny pro nadkritické parametry páry. Ale možná, že to byla i situace v energetice, která donutila Radu pro výzkum k závěrům, že je třeba posílit aplikovaný výzkum na úkor výzkumu základního, tedy že je načase uskutečnit plán likvidace AV ČR. Představa, že stát bude nějak přímo podporovat aplikovaný výzkum v podnicích je iluzorní a nasnadě je tedy otázka, kam a komu půjdou peníze odebrané AV. Poté, co Václav Klaus vhodil do privatizačního guláše i oborové průmyslové výzkumné ústavy, není tu zázemí typu Fraunhoferových ústavů v Německu. Nebo je budeme zakládat? Pro jaké průmyslové obory? Zdecimované podniky se společně s katedrami vysokých škol snaží naučit Centra výzkumu společnému postupu, ale to je nekoordinovaný vývoj zdola, který stát příliš neovlivňuje – navíc, MPO se o něj nezajímá, proces řídí školství. Deklarovaným smyslem likvidace AV je posílení průmyslu. Zřejmě končí ideologie ODS, že je tu průmyslu příliš, ale i tak, je to další pokerová hra, do níž prostý občan této země nevidí a může se jen dohadovat, o co vlastně jde za druhé, když prvotně určitě o peníze. Do třetice je tu pokerová hra s EU. Klausovi se podařilo snadno přesvědčit veřejnost, že je to „jen business“, což přijali za své mnozí politici, jejichž kariéra by v normálních demokratických poměrech měla jepičí život. EU zatím usilovně hledá nové a silné impulzy, jimiž by zaujala veřejnost a posunula znalostní a hospodářskou úroveň výš, aby odolala náporu Asiatů. Ekologizace energetiky se jednoznačně takovým impulzem stala a možná dojde i na alternativní zdroje pohonu automobilů, což by byl převratný technický, ale i v širším důsledku politický čin hodný 21. století. Pro které hráče této hry je lepší tyto snahy torpédovat je jasné. Po českém předsednictví je zřejmé, že s Václavem Klausem se už nikdo v Evropě o ekonomice a vývoji nových technologií nebaví a akcie ČR klesají. Ve vícerychlostní EU, k níž i díky naší politice vývoj směřuje, nebudeme v té lepší skupině. Takže to je jediná hra, do níž ti, co mají rozum vidí, i když značná část veřejnosti, i té podnikatelské a bankovní, zůstává slepá a hluchá. Neb v pokeru jde jen o peníze, ideje a morálku ponechejme těm hloupějším. I když život je o něčem trochu jiném.