Ve světě je spousta plastového odpadu, který je potřeba zlikvidovat či raději využít ve prospěch životního prostředí. Právě o to usiluje výzkumný tým z americké Rice University. Badatelé z Rice University pod vedením chemika Jamese Toura zjistili, že když prudce zahřívají plastový odpad pyrolýzou v přítomnosti octanu draselného, vzniknou mikročástice s nanometrovými póry schopné polapit molekuly oxidu uhličitého z proudícího plynu. Zařízení vybavené tímto materiálem lze napojit na lokální zdroje emisí oxidu uhličitého, a díky tomu, že je takto zpracovaný plastový odpad schopen absorbovat ohromné množství oxidu uhličitého, zabránit unikání CO2 do atmosféry. Podle badatelů jde o slibnou technologii, která řeší problémy s plastovým odpadem a zároveň i s oxidem uhličitým. V současné době se k chemické recyklaci plastů využívá klasická pyrolýza. Vznikají při tom oleje, plyny a vosky, ale také uhlíkový materiál, který je víceméně nevyužitelný. Problém je také v tom, že tato pyrolýza nefunguje pro polymerový odpad s nízkým obsahem uhlíku. Naproti tomu nový postup s octanem draselným vytvoří zmíněné vysoce porézní mikročástice pojímající při pokojové teplotě oxid uhličitý v množství, které odpovídá až 18 % jejich hmotnosti. Badatelé odhadují, že s použitím jejich technologie u lokálního zdroje emisí oxidu uhličitého bude pohlcení tuny oxidu uhličitého stát asi 21 dolarů. Energeticky náročný proces, běžně užívaný k odstranění oxidu uhličitého z plynů, přitom stojí zhruba 80 až 160 dolarů za tunu. /sm/
