Dostanu-li dopis, v němž čtenář
nesouhlasí s mým názorem, nutí
mne to k horečnatému přemýšlení.
Přeháním, nepřeháním? Napsal
mi čtenář ze Žďáru n. Sázavou,
že mám zřejmě nějaký problém,
když vidím naši společnost tak
černě. Našel prý doma staré noviny,
někdy z roku 1931, kde se také
nějaký autor zbytečně strachoval.
„Vždycky něco bylo,“ dopsal mi
čtenář asi pro útěchu.
Nezmohl jsem se na nic jiného
než námitku, že pak přišla válka
a v ní zahynuly miliony lidí, ale
nevím, jestli to zabralo. Pak jsem
si přečetl nekrolog jednoho z největších
novinářů Arta Buchwalda
a vzpomněl na jeho knihu Copak
jsem Vám někdy lhal? Tento
usměvavý pán z USA měl fantastickou
sílu svých úvodníků ukrytou
v humoru. Dokázal rozhýbat
bránici lidem často jen absurdními
otázkami, které vrhly jiné světlo na
dějinné události, jakými byl například
skandál Watergate a odstoupení
prezidenta Nixona. (V našich
podmínkách nemyslitelné!)
Samozřejmě ve mě dozrálo
přesvědčení, že musím najít
formu popisu veřejných událostí
v průmyslu, která čtenáře
spíše pobaví, i když upozorní
na problém. A hned jsem
dostal nahrávku na smeč. Jde
o školství, a samozřejmě školství
odborné, technické.
Uvnitř čísla najdete velmi
seriózní článek z pera odborníka
o podivných změnách ve výuce
předmětu Informačně technologický
základ. Je to stať pro odborníky, ale
obecně buchwaldovsky ji lze shrnout
do závěru: K čemu vlastně
držíme vlastní školství? Dozvídá-
li se čtenář novin především
o zavedení školného, že vlastně
sociálně slabší platí bohatým
studia (a ti bohatí zase asi těm
sociálně slabším učení v učebním
oboru nebo na střední škole),
bude v zájmu sociální spravedlnosti
(tuto argumentaci užívají
pravicoví politici) platit školné
už od první třídy. Naučit děti
rychle cizím jazykům a vyslat je
na studia do zahraničí.
Takže máme problém? Peníze
to spraví, neboť peníze jsou nad
rozum, peníze umějí všechno. Sáhněme
doma do krabice, kam nám
maminky a manželky odkládají
přebytečné miliony a pošleme své
ratolesti na MIT do Massachussets
nebo Stanford. Proč ksakru draze
platit vlastní školství? A strašně
to politikům zjednodušíme, nebudou
se muset nikomu zodpovídat
z toho, jak na podporu vzdělání
vlastně ...........ou.
(Příklad doplňování slov je
použit z obvyklé metody testů, které
v současné době omezují styk
studenta s profesorem na nezbytné
minimum několika sekund při předávání
diplomu). JAN BALTUS
