Lidské tělo představuje velmi náročné prostředí pro přepravu léků na místo určení. Imunitní systém bývá ve střehu a vrhá se na všechny cizí molekuly a částice, které rozpozná. Je ironií, že na nádory mnohdy imunitní systém nestačí, zároveň ale dost účinně brání jejich léčbě. Siyang Zheng z Pensylvánské univerzity a jeho kolegové vyvinuli biomimetický nanosystém, který dokáže dopravit terapeutické proteiny lidským tělem přímo k nádoru. Tento nanosystém tvoří kovové organické kostry, koordinační polymery označované jako MOF (z anglického Metal- Organic Framework). V nanočásticích z tohoto materiálu vědci uzavřeli proteinový toxin gelonin, který pochází z asijské rostliny Suregada multiflora, z příbuzenstva pryšců. Gelonin velmi zaujal odborníky tím, že dovede buňkám vypnout ribozomy a tvorbu proteinů, což z něj dělá slibný prostředek proti rakovinným buňkám. Kovové organické kostry jsou sice obdivuhodným materiálem, ale ani ony si úplně neporadí s imunitním systémem lidského těla. Zhengův tým proto nanočástice z MOF důmyslně zamaskoval. Vědci k tomu použili takzvané extracelulární váčky, které buňky vylučují do okolí a používají k signalizaci a mezibuněčné komunikaci. V tomto případě použili váčky nádorových buněk, ze kterých odstranili jejich původní obsah. Z váčků pak zbyla prakticky jenom membrána, kterou Zheng a spol. využili jako maskovací síť. Výtečné je, že maskování z váčků nádorových buněk zároveň funguje i jako samonaváděcí mechanismus. Maskované nanočástice se smrticím nákladem totiž navede přímo do nádoru, z něhož tyto váčky pocházejí. Podle Zhenga by v budoucnu mohla léčba probíhat tak, že lékaři odeberou materiál s těmito extracelulárními váčky pomocí biopsie nebo chirurgického zákroku přímo z pacientova nádoru. Pak v laboratoři vyrobí maskované nanočástice a pustí je zpátky do pacienta, aby tam bojovaly s nádorem.
