Na konci letošního dubna se Hradec Králové opět stane centrem středoevropského teplárenství. V tamějším komplexu ALDIS se uskuteční Dny teplárenství a energetiky 2015. „Jakými hlavními tématy chcete na nich oslovit naši odbornou veřejnost a oborový management,“ zeptali jsme se Ing. Martina Hájka, Ph.D., ředitele Teplárenského sdružení ČR: Budeme se především věnovat problematice Energetické unie. Jde v podstatě o nový strategický plán Evropské komise pro oblast energetiky z letošního února. Pro nás je tento dokument zajímavý tím, že poprvé se Evropská komise bude pravděpodobně hlouběji zabývat také teplárenstvím. Dosud se veškerá debata v EU točila jen okolo elektřiny a plynu. Teď se zdá, jakoby v Bruselu pochopili, že součástí energetické politiky EU musí být také teplárenství. Opakovaně poukazujete na problematiku emisí a diskriminaci dálkového tepla. Jakou pozici k nim zaujímáte aktuálně? Nám nevadí tlak na snižování emisí, což se nám často podsouvá, ale fakt, že platíme povolenky a konkurence nikoliv. Dokud povolenka stojí 7 eur, je to ještě snesitelné. Bude-li stát 20 eur, pak teplárny nebudou schopné konkurovat, pokud nebude obdobná platba zavedena i pro individuální výrobu tepla. A protože teplárny nevyrábějí jen teplo, ale také elektřinu, je pro nás velmi důležitý rovněž vývoj tohoto trhu, dnes těžce pokřivený nejrůznějšími dotacemi. Evropská komise chce připravit nový design trhu, což znamená další zásadní nejistotu do budoucna. Pozastavme se ještě u ochrany ovzduší. Co je zde pro teplárenskou sféru nového a směrodatného? Bohužel, i v této oblasti zatím panuje velká nejistota. Evropská komise stále formálně neschválila přechodný národní plán pro velká spalovací zařízení, jenž by měl začít fungovat už od příštího roku. Dodnes také nejsou stanoveny emisní limity, které budou muset stávající elektrárny a teplárny plnit nejpozději v roce 2020. Řada investic je přitom dávno v běhu a bude velmi obtížné je přizpůsobovat novým požadavkům, které mohou přijít z Bruselu. Nový návrh od Evropské komise měl být na konci února. Možná dojde k dalšímu zdržení. Jak si s tím teplárny poradí? Teplárny, mezi něž počítám i tzv. závodní energetiky, investovaly za poslední tři roky do modernizace kvůli snižování emisí přes 16 mld. Kč. Do konce příštího roku budou téměř všechny velké teplárny zmodernizované. Samozřejmě se modernizovalo s využitím technologií, které byly na trhu. Pokud se v budoucnosti normy dál zpřísní, může jít také o zmařené investice. Diskuse s Evropskou komisí bude asi ještě hodně napínavá… Velké teplárny se s novými limity vyrovnají. A co ty menší? Menší teplárny s výkonem do 200 MW mohou využít přechodné období do roku 2022. Nezanedbatelná část z nich se bude rozhodovat, jestli se jim vyplatí zůstat u hnědého uhlí, nebo budou muset výhledově přejít na jiné palivo. Potíž tkví v tom, že stále nevíme, jaké přesně budou ony požadavky. Pak je velmi těžké dělat zásadní rozhodnutí, které ovlivní provoz na desítky let dopředu. Tradičním velkým tématem konference je problematika odpadů a jejich využití v energetice. Co musí české teplárenství řešit v této oblasti? Na konci loňského roku vláda konečně schválila nový plán odpadového hospodářství na roky 2015–2024. Počítá mj. s výrazným omezením skládkování, zejména směsného komunálního odpadu. Teď jde o to, aby plány nezůstaly jen na papíře a promítly se do konkrétních změn legislativy. Jen tak se můžeme z ráje skládek posunout někam k rozumnějšímu modelu odpadového hospodářství. Určitě nás čeká debata o nastavení finančních toků v odpadovém hospodářství, které dnes fakticky podporují skládkování. Nejde o malé peníze, takže nikdo nečeká, že to proběhne hladce. Může energetické využití odpadu vyřešit problémy s nedostatkem uhlí? Neřekl bych, že je může vyřešit. Určitě ale může pomoci je zmírnit. Vždyť 1 t směsného komunálního odpadu může nahradit přibližně 800 kg uhlí v teplárně. V komunálním odpadu je určitě potenciál pro náhradu stovek tisíc tun hnědého uhlí. Pokud to porovnáme s dnešní spotřebou na výrobu tepla, která činí přibližně 6,5 mil. t, rozhodně nejde o zanedbatelné číslo. Na druhou stranu: i kdybychom spálili celé 2 mil. t komunálního odpadu, které dnes končí na skládkách, problém s uhlím to úplně nevyřeší. Proč se už dnes energeticky nevyužívá větší objem komunálního odpadu? To má řadu příčin. Není to dávno, co byla proti energetickému využití odpadu vedena naprosto cílená dezinformační kampaň i z půdy Ministerstva životního prostředí ČR. Je velmi snadné v lidech vyvolat strach a nedůvěru. To dodnes komplikuje přípravu nových projektů, protože lidé se skutečně bojí. Přitom moderní zařízení na energetické využití odpadu má podstatně nižší emise všech škodlivých látek než uhelná teplárna. Tomu lidé nerozumí a je vždycky jednodušší říci: Ať se to postaví někde jinde! Dalším důvodem je, že máme jedny z nejnižších poplatků za skládkování v Evropě. Navíc tyto peníze nejdou do zlepšení odpadového hospodářství, ale dostává je obec se skládkou. To je jako dávat daň z cigaret tabákovým firmám a myslet si, že tím omezíme kouření. Odpůrci spalování ovšem tvrdí, že až se bude veškerý odpad spalovat, přinese to pro lidi velké zdražení… Nikdo nechce spalovat veškerý odpad. Na prvním místě je samozřejmě recyklace. Navíc je tu i otázka motivace pro domácnosti aby odpad více třídily. Pak se jich zvýšení poplatku za skládkování nemusí vůbec dotknout. Skládkaři také rádi zaměňují poplatek za odvoz odpadu s poplatkem za skládkování, a záměrně tak matou veřejnost. Ve skutečnosti je to tak, že vlastní poplatek za skládkování je velmi malým procentem toho, co lidé platí za popelnice. I jeho výrazné zvýšení se v platbách domácností projeví poměrně málo. Bude to ale znamenat zásadní posun v tom, jak se s odpadem zachází. Skládkování je samozřejmě levnější. Stejně jako provoz tepláren bez odsíření. Otázka je, zda chceme zdravé životní prostředí, anebo chceme ušetřit. Zákaz skládkování komunálního odpadu bude podle zákona o odpadech platit od roku 2024. To umožní rozložit náklady do delšího časového horizontu tak, aby to bylo pro původce odpadů zvládnutelné. Jenže postavit spalovnu vůbec není jednoduché. Bohužel. Dnešní právní džungle nahrává různým rádoby ekologickým organizacím, aby zdržely a prodražily prakticky jakoukoliv větší stavbu. Obávám se, že po novele zákona o posuzování vlivu na životní prostředí to bude ještě významně horší. Ministerstvo pro místní rozvoj sice spolu s Ministerstvem životního prostředí ČR slibují tzv. jednotné povolovací řízení, které by mělo celý proces vydání stavebního povolení podstatně zkrátit. Jenže: zatím dochází pouze k posouvání termínu předložení zákona do vlády. Jasno zatím není ani o tak elementárních věcech, jako je kdo bude ona řízení vést, zda to budou obecné stavební úřady, nebo zda se ve zvláštních případech uplatní tzv. speciální stavební úřady, mezi které patří různá ministerstva. /js/
